Vrozená homosexualita beranů

Přestože konzervativní kněží kážou co mohou, homosexualita je docela jistě záležitost biologie a genů, nikoliv

zpustlého chování a zkaženého charakteru. A to nejen u lidí, ale i u ovcí. Charles E. Roselli a jeho kolegové z Oregon Health & Science University School of Medicine dokládají, že pozorované homosexuální chování beranů má nesporně biologické základy. Ve své studii uvádějí, že sexuální preference dospělých beranů, kteří mají raději kluky než holky, souvisí s rozdíly v anatomii mozku, struktuře mozkových buněk a produkci hormonů. Svými výsledky tak podpořili závěry obdobných studií u lidí. Zároveň je více než zřejmé, že homosexualita u savců není výjimečná. Často slýchané tvrzení, že „homosexualita je nepřirozená“, tak ztrácí smysl.

V rámci dlouhodobé detailní studie na americké experimentální stanici pro výzkum ovcí se ukázalo, že homosexuální berani nejsou „čtyřprocentní“ jako lidé, nýbrž „osmiprocentní“. Rovněž se potvrdilo, že homosexuální chování beranů není důsledkem dominantního či podřízeného chování vyplývajícího z hierarchie ve stádech.

Při analýze ovčích mozků objevil Roselli se svými spolupracovníky hustý nepravidelný shluk nervových buněk v hypotalamu. Vzhledem k tomu, že se tento útvar u beranů a ovcí velikostí lišil, dostal název „ovčí sexuálně dimorfní jádro“ (oSDN). Berani-heterosexuálové mají oSDN průkazně větší a s větším počtem neuronů než berani-gayové a ovce. Krom toho se oSDN podílí na metabolizmu sexuálních hormonů, a tím i na fyzickém vzhledu ovcí a beranů – u ovcí produkuje oSDN průkazně vyšší množství aromatázy, enzymu, který přeměňuje „samčí“ testosteron na „samičí“ estradiol. Mezi homosexuálními a heterosexuálními berany se hladina aromatázy nelišila.

Podle všeho je oSDN pohlavně dimorfní už u plodu v pozdních fázích matčina těhotenství, sexuální preference beranů jsou tedy bez debaty vrozené. Autoři studie se nechali slyšet, že další výzkum zaměří na možnost ovlivnit sexuální preference nenarozeného plodu podáváním syntetických hormonů. Blíží se doba, kdy budeme moci naprogramovat choutky svých potomků? Nebo dokonce – při použití v biologickém válečnictví – potomků svých nepřátel? (Endocrinology 145, 478–483, 2004/2)