VESMÍR. O čem psal před lety

Poušť sanytrová.

Mezi 19.° a 26.° již šířky a 70.° záp. délky prostírá se na západním svahu And v jižní Americe poušť sanytrová; je to pravá a skutečná poušť, neboť celé pásmo, v němž se nachází, jest bez deště. Okolnost ta jest hlavní podmínkou ku tvoření se ledku nebo-li sanytru, ježto by se tento jinak vodou rozpouštěl. Ba i v měsících zimních a podzimních pozorují se tu pouze silné srážky mlhové a rosné. Také pokud se týče vegetace, jest název solné poušti oprávněn; neboť pobřežní pohoří porostlá jsou pouze na výšinách, které vydány jsou vlhkému vzduchu mořskému, vysokokmennými kaktusy a dužnatými bylinami.

Dr. Vilém Krul, který vydal monografii solné poušti, praví o tom, že vegetace ta, v celkovém pohledu vůči strnulé, tmavé stěně pobřežní mizí. Horniny zvětrávají tam ku podivu rychle; neboť skály za dne palčivým sluncem neobyčejně zahřáty, nastávajícím nočním mrazem rychle se ochlazují, souvislosť součástek se uvolňuje, a tak pozorují se i na horninách nejtvrdších trhliny a pukliny. Celá krajina barvy jest popelavé. […]

V spodních vrstvách pampa prosáklá je vesměs rozpustnými solemi, které ve výši 3–4000 m ve vysočině bolivianské a před ní zabírají mohutný povrch. Objevují se tam slaná jezera a rozsáhlá solná pole, podobná polím sněhovým, jež jsou buď zcela n­bo téměř po většině vyschlá. Soli, všude se vyskytující, jsou: sůl kuchyňská, Glauberova, hořká a sádrovec. Tento objevuje se tam ve spoustách, jinde opět v nesčetných úlomcích. Brzo tvoří povlak v podobě jemného bílého prachu, brzo opět jasné a hrubokrystalické horniny.

Sůl Glauberova vedle soli hořké převládá více v pampě jižní, sůl kuchyňská však více na severu na svazích a malých prohlubeninách na východní straně pohoří pobřežního. Všude v celém pásmu vyskytují se sloučeniny bornaté, jsouce místy nahromaděny na míle cesty ve vysoko položených polích solných na východě.

Vesmír 15. května 1894, s. 171