Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Sedm teček a sto sedmdesát jmen

 |  12. 11. 2004
 |  Vesmír 83, 608, 2004/11

Podle písemných dokladů má sto sedmdesát jmen, ale možná jich měla víc. Kdo? Beruška (slunéčko sedmitečné), která ptáky znechucuje a člověka okouzluje. Obdržela nesčetná zdrobnělá jména, při jejichž hlasitém čtení se po chvíli začneme bát, aby nám to nezůstalo. Mnohá z nich připomínají matčino vzývání nemluvňátka, např. beruško moje, sluníčko, zlatíčko, i když v uvedeném příkladu je beruškou míněna beránkova samička (viz dále), sluníčkem ústřední těleso sluneční soustavy a zlatíčkem nejvzácnější kov. Proč jsou slunéčka sedmitečná tak oblíbena, můžeme jen tušit. Nebzikají, nijak zvlášť neštípou, jsou vesele červená, a navíc lze v jejich tečkách, dělicí „čárce“ a celkové kulatosti shledat určitou podobnost se „smajlíky“ (složenými z dvojtečky, pomlčky a kulaté závorky), jimiž se v SMS zprávách vyjadřuje radost.

V Polsku berušce říkají biedr(z)onka, na Ukrajině a v Bělorusku se v nářečích prolínají babrunka, bobrunka, babrunycja, bobrunycjabedryk. Původ slova je nejasný, v poslední době se zvažuje souvislost s indoevropským kmenem bhedh- (bodat) – ne že by berušky bodaly, ale naopak jsou na krovkách „pobodány“.

Ve starší češtině byla jen bedruňka, pak berunka, která se alespoň v Čechách přiklonila k berušce (od beran), tedy k ovečce. Přirovnání ovce jako berušky nám může připadat tautologické, pokud nevíme, že beruška jakožto partnerka berouškova (dobráčkova) má být podle jedné z představ mírná, tichá, poslušná (dívka, ženuška). Názory na „berouškovy“ vlastnosti se ovšem mohou rozcházet – zvíře symbolizuje bezbrannost (beránka vlku se zachtělo) stejně úspěšně jako hrubou sílu (přistavili berany k hradbám) či nezlomné odhodlání (beranská byla jejich víra). Pro úplnost dodejme, že kromě ovcí a slunéčka byly ve staré češtině další „berušky“ – různí brouci a také drobní korýši, např. svinky, zvané též prasátka či ovečky (podle J. Jungmanna se berušky zdržují „ve vlhkých místech pod hrnci květinovými“).

Jméno beruška se všelijak přetvářelo – bedrunkamedrunku, menurku nebo bedrničku, beruškabarušku, berunka ve verunkuverunka zas v korunku, okorunku, kokorunku, peperunku či veverunku. Na Chodsku nazývali slunéčko zvukomalebným pinkalinka (někde jen pinka, jinde jen linka), z čehož pak vznikala v různých končinách jihozápadních Čech vesměs čtyřslabičná jména angalinka, ankalinka, apolinka, babrdlinka, babulinka, majdalinka, papulinka, popelinka, zlatolinka. (Sledujme rytmus říkadla Pinka linka uletěla / pánubohu do okýnka.) Na Moravě zas jako by se rozhodli pro trojslabičnost: halinka, halenka, helenka, kalinka, pólinka, skálinka. Na první pohled nám nebude srozumitelné starší jméno slunéčka pelesa či pelesta (od pelestý, peřestý – strakatý, pestrý), které můžeme znát nanejvýš z díla Svatopluka Čecha, popřípadě z kopaničářských nářečí východní Moravy, kde snad donedávna nazývali příbuzným slovem peroško strakatého vola.

Pak jsou tu ještě staré metaforické názvy slunéček s náboženskou motivací, např. pámbíčkova kravička, pámbučkova ovečka, pánbičkovo slepička, v Chorvatsku dodnes říkají božja ovčica. U nás se vytvořila dokonce skupina berušek mariánských: mirianka, panenečka, mariječka, babička sedmibolestná. Poslední z jmenovaných byla prý později v jednom ze zkoumaných krajů zkomolena v babičku polesnou, ale za věrohodnost informace neručím. Jisto je, že jazykově náleží tento brouček k tvorům vítaným a milým, což je v hemzající hmyzí říši raritou. Jména slunéček byla patrně motivována spíš slušivým šatem než jedovatým nitrem. Nic nového pod sluncem. Je to pravda odvěká, že šaty dělaj člověka – a berušku asi taky.

Lidová jména jsem převzala z publikace Čeština všední i nevšední, Academia, Praha 1972, která obsahuje odkaz na nedokončenou a nepublikovanou sběratelskou práci prof. Václava Vážného.

Ke stažení

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

Najít své těžiště kontroly

Najít své těžiště kontroly uzamčeno

„Svobodu, nebo smrt je návod, jak vyhrát bitvu, ale zároveň recept na rozchod,“ říká bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera. Faktory, které...
Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...