Etika popularizace vědeckých výsledků
Michal Anděl ve svém úvodníku otevřel závažný problém etiky prezentace výsledků vědecké práce (a zvláště v biomedicíně) laické veřejnosti. Bohužel se stále častěji setkáváme s tím, že někteří čeští vědci a vědkyně lehkomyslně ohlašují v denním tisku své objevy léků proti rakovině nebo proti jiným závažným chorobám, aniž své výsledky nejprve řádně a po náročné oponentuře recenzentů publikovali v odborném tisku a účinnost léků prověřili standardními klinickými pokusy. Jako nadějné léky jsou veřejnosti prezentovány látky, které teprve mají být klinicky testovány. Takoví badatelé nezaslouženě sklízejí krátkodobý obdiv laiků (často i včetně vědců z jiných oborů, kteří do věci nevidí), získávají vlivné pozice a peníze na další výzkum. Za pár let už se nikdo neptá, jak ten slibný lék vlastně nakonec dopadl – novináři se raději věnují zase nějakému jinému „převratnému objevu“. Myslím, že jakékoli nafukování vědeckých výsledků, obcházení standardních postupů vědeckého ověřování nových výsledků a vzbuzování falešných nadějí u pacientů by vědecká komunita měla jasně odmítnout jako narušování elementárních principů vědecké práce. Všichni by si měli vzít příklad z našeho zdaleka nejúspěšnějšího biomedicínského badatele dr. Antonína Holého. Ten o lécích, k jejichž vývoji přispěl, začíná na veřejnosti mluvit teprve poté, když jsou definitivně schváleny k používání a na tisících pacientů je ověřeno, že nepochybně fungují.
Ke stažení
- Článek ve formátu PDF [287,06 kB]