Aktuální číslo:

2018/6

Téma měsíce:

Komunikace

Rebiedermeierizace

 |  3. 4. 2003
 |  Vesmír 82, 232, 2003/4

Slovem „biedermeier“ se označuje styl života a umění, zejména užitého, dvacátých až čtyřicátých let devatenáctého století ve starém Rakousku a do určité míry i Německu. V našich zemích to bylo období Metternichova absolutizmu s jeho kombinací dusného policejního režimu a hospodářské stagnace, či jen velmi pomalého růstu. Metternichovu vládu těžko označit jako zločinnou – její protagonista nebyl ani krvežíznivec stalinského typu, ba ani nevzdělanec – nebylo metternichovských koncentráků a téměř ani šibenic – celé přízračnosti bylo dosahováno administrativní cestou, svým způsobem dobovým divem byrokratické organizace (z pozdějších dob byla této éře v něčem podobná např. závěrečná perioda husákovské éry – nejvíce tak po roce 1985). Co bylo pro éru biedermeieru nejtypičtější, byl útěk do soukromí, k rodině, naprostá nezajímavost a sterilita veřejného prostoru, ba skoro jeho neexistence. Chod země byl řízen z centrálních byrokratických hradišť ve Vídni, a občan (či lépe poddaný), byť sebe chytřejší a sebe bohatší, neměl na jeho průběh v zásadě žádný vliv. Zároveň se však nikomu nedělo násilí „hrubé“, známé z totalitních period našeho věku. Termín „rebiedermeierizace“ jsme vymysleli s jedním z mých rakouských přátel pro společenskou atmosféru v Rakousku 80. let. Zdá se, že v zemích se středoevropskou tradicí je to typický stav klidových period, kdy společnost je po nejrůznějších revolucích či válkách opět „ustátá“, země bezezbytku rozparcelována mezi nejrůznější politické korporace a možnost přímého vlivu občana, který není profesionálním politikem, na běh věcí se blíží nule. Šíří se atmosféra rezignace a oné zvláštní směsi nudy a existenciálních strachů, tak typické pro „klidná“ období dějin. Nic se neopakuje doslova – tatík Metternich už není jeden, ale je jaksi „rozptýlen“ do několika desítek osob. Občasné volby mohou, podobně jako výrok starořeckých věštíren, politickou scénou trochu zamíchat. Masmédia budí dojem, kolik se hrne událostí a jak se o všem důkladně diskutuje. Namísto domácích koncertů a recitování vlasteneckých veršů nastoupilo video, namísto landpartií za hradby cesty na Mallorku či do Thajska. Klid ostatně není tak nehybný – postmoderní absurdně dobrodružný aspekt světa už se stěží podaří kdy zcela vypudit. Zato, zdá se, není nových Karlů Hynků a jejich Májů.

Citát

Ernest Gellner: Podmínky svobody, CDK 1997, s. 120

Fakta jsou obecně nejednoznačná. Za normálních okolnostímusí jednotlivec čerpat svá přesvědčení ze svého společenského prostředí. Nikdo nemůže uskutečnit karteziánký program znovuvytvoření svého světa, aniž by se nezatížil nekontrolovanými společenskými předsudky. Člověk snad může jednotlivě zkontrolovat ten či onen fakt, nemůže však ověřit celek. Jak nám filosofové rádi připomínají, teorie jsou slabě podporovány fakty, nedodávají však už, že donucení a společenský tlak se starají o zbytek. …kdyby kultura předem nestanovila otázky, které v povaze případu zůstávají otevřené, jednotlivec by byl ztracen. Rozum zanechává nepevné téměř vše a jen iracionální tlaky nám mohou poskytnout stálý a obyvatelný svět.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Kulturní a sociální antropologie

O autorovi

Stanislav Komárek

Prof. RNDr. et Dr. rer. nat. Stanislav Komárek, Ph.D., (*1958) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se dějinami biologie, vztahem mezi přírodou a kulturou a také biologickou estetikou. V nakladatelství Vesmír vyšly jeho knihy Sto esejů o přírodě a společnosti (1995), Dějiny biologického myšlení (1997), Lidská přirozenost (1998), Hlavou dolů (1999) a rovněž dvě publikace týkající se problematiky mimikry: Mimicry, Aposematism and Related Phenomena in Animalis and Plants – Bibliography 1800–1990 (1998), Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy (2000). Recenzi jeho poslední knihy Ochlupení bližní: Zvířata v kulturních kontextech (Academia 2011)

Doporučujeme

Tři sestry postmoderních válek

Tři sestry postmoderních válek

Eva Bobůrková  |  4. 6. 2018
Mohli to být i vaši sousedi, ale teď to jsou váleční zabijáci. Proč jdou tito chlapi do války? Jiní muži jdou zase vydělávat do ciziny a v rodné...
Tajná služba hlásí

Tajná služba hlásí

Tereza Petrusková  |  4. 6. 2018
Nepochybně i teď, kdy čtete tyto řádky, někdo ve vaší blízkosti odposlouchává. Nemusí to být nutně policie, podezřívající vás z organizovaného...
Neznámá tvář molekul života

Neznámá tvář molekul života

Ondřej Vrtiška  |  4. 6. 2018
Vztah nukleových kyselin a proteinů je podle středoškolských učebnic poměrně prostý. DNA nese dědičnou informaci, RNA je její poslíček a proteiny...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné