Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Rudné a uranové hornictví České republiky

Nakladatelství Anagram, Ostrava 2003, 647 stran, 73 tabulek a 472 obr., ISBN-80-86331-67-9
 |  8. 12. 2003
 |  Vesmír 82, 707, 2003/12

Na území ČR leží asi 900 rudných a uranových ložisek, většinou malých rozměrů, a celkem 1400 lokalit s nálezy zlata. V evropském měřítku hrály české země důležitou roli ve 13. století při těžbě stříbra, a pak zejména v 16. století při těžbě cínu. V letech 1400–1600 bylo vydobyto asi až 100 000 tun cínu a kolem roku 1550 poskytovala naše ložiska asi 30 % světové produkce.

Až bude v roce 2005 odstavena uranová šachta v Rožínce, nastane situace, jaká nemá v českém a moravském rudném hornictví za posledních tisíc let obdobu – poprvé po mnoha staletích utichnou všechny rudné šachty na našem území. Nerostné bohatství a hornictví silně ovlivňovalo život a vývoj státních útvarů středoevropského prostoru. Pravděpodobně nejstarší široce rozšířenou hornickou činností na našem území mohlo být rýžování cínu v Krušných horách a ve Slavkovském lese během únětické kultury starší doby bronzové (kolem roku 1800 před Kristem). Přímé doklady zatím scházejí, ale vzhledem k tomu, že větší cínová ložiska jsou v Evropě koncentrována jen do dvou oblastí – do saských a českých Krušných hor a do anglického Cornwallu – můžeme očekávat, že Čechami procházely trasy dálkového obchodu, které vedly do středozemní oblasti a možná i na Blízký východ.

Podobně málo dokladů existuje o keltském dobývání zlata a železa, ale lokalizace hradišť nedaleko od rudních ložisek i obliba kovů mezi Kelty naznačuje širokou hornickou činnost. Slované sice vynikali při zpracování i velmi chudých železných rud, ale hlubinnému hornictví se nejvíc učili od saských horníků. Bez jihlavského a kutnohorského stříbra by bylo stěží možné provést v roce 1300 pod vedením italských bankéřů měnovou a daňovou reformu založenou na oběhu kvalitní stříbrné mince. Bez rudného bohatství by česká a moravská města rostla pomaleji, kostely a katedrály by nejspíš byly menší a kdo ví, jak by dopadlo založení Nového města pražského, Karlštejna a dalších stavebních podniků koncem 13. a v průběhu 14. století.

Rudné bohatství přivádělo do Čech německé horníky a podnikatele, kteří zásobovali horní města nejprve z německé strany, ale postupně rozšířili obchodní sítě do českého vnitrozemí, kde zakládali obchodní stanice a rozšiřovali sféru svých aktivit. Tím přispěli k celkové germanizaci země. Další důležitá etapa vývoje místního průmyslu je spjata zejména s brdským železářstvím (Čechy jako „kovárna“ monarchie) a po roce 1945 i s kontroverzním uranovým hornictvím.

Obsáhlá kniha velkého formátu, vybavená množstvím tabulek, historickými fotografiemi, archivními mapami, geologickými profily a úpravárenskými schématy, představuje sice podle báňského historika L. Jangla „epitaf rudného hornictví“, ale jde o první monografii shrnující údaje o zásobách a vytěženém množství rud, které byly za minulého režimu tajné. Například uranu bylo v letech 1946–2000 vytěženo 107 000 tun a z toho asi polovinu poskytlo příbramské ložisko. Na území ČR bylo zkoumáno 164 uranových ložisek a těženo 66 ložisek. Uranové hornictví za sebou zanechalo 46 milionů m3 odvalů a 19 km2 odkališť. V letech 1965–1990 byly uranovému průmyslu poskytnuty státní dotace ve výši 38 miliard Kč. V roce 1946 pracovala v uranovém hornictví 1000 pracovníků, v roce 1955 již 46 000 (!) a v dalších letech byl dlouhodobý průměr kolem 30 000 lidí. Dlouhou dobu jsme v těžbě uranu zaujímali šesté místo na světě.

Další budoucnost rudného a uranového hornictví je neradostná, v měřítku nejméně dvaceti let nemůžeme očekávat, že bychom se k našim rudným surovinám vrátili. Zato na odvalech zvětrává obrovské množství rudních minerálů. Jen příbramské odvaly mohou obsahovat až 200 000 tun uranu – tedy dvakrát víc, než bylo vytěženo v celém poválečném období. Hrozivě působí tabulky výtěžnosti. Např. výtěžnost silně toxického kadmia byla v Kutné Hoře v letech 1985–1991 pouhých 0,23 %. Zbytek leží na haldách a odkalištích, pomalu se uvolňuje ze sulfidu zinečnatého a váže se do málo pevných vazeb v hydroxidech železa. V dobrém i ve špatném zůstalo po rudném a uranovém hornictví obrovské dědictví. Problém je v tom, že tím dobrým jsme již prošli a teď zůstávají hlavně problémy s placením účtů.

Vraťme se ale ke knize. Podobný přehled u nás nikdy nevyšel. Kniha je cenná tím, že často čerpá z nepublikovaných materiálů a zpráv, které se tak snadno beze stopy ztrácejí. O metalogenezi českého masivu máme řadu publikací, ale scházejí informace o moderní historii šachet, způsobu těžby, a hlavně o úpravě surovin. Ty budou mít klíčový význam při budoucích sanacích kontaminovaných oblastí. Tím kniha dostává nový rozměr – není jenom vzpomínkou těch, kteří „u toho byli“, pomůckou geologů, montanistů a sběratelů minerálů, ale také zdrojem informací pro referáty životního prostředí (obsahuje např. schémata loužení uranových rud).

Milovníky hornictví potěší archivní fotografie starých šachet, důlní plány a barevné fotografie minerálů. Z formálního hlediska mám jednu závažnou výhradu. Kniha obsahuje seznam 79 autorů, hlavní editor Jan Kafka je uveden jen v tiráži. Není zcela jasné, kdo napsal kterou kapitolu a kdo jsou editoři jednotlivých oddílů celého díla. Knihu jsem zatím neviděl v prodeji, takže pro případné zájemce opisuji adresu vydavatelství: Anagram, Přemyslovců 832/50, Ostrava.

Ke stažení

RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Václav Cílek

RNDr. Václav Cílek (*1955) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., v Praze se zabývá zejména geologií kenozoika. Je autorem četných úspěšných knih, např. Krajiny vnitřní a vnější (2002), Makom. Kniha míst (2004), Borgesův svět (2007), Nejistý plamen. Průvodce ropným světem (s Martinem Kašíkem, 2007), Dýchat s ptáky (2008), Podzemní Praha. Jeskyně, doly, štoly, krypty a podzemní pískovny velké Prahy (s fotografy Milanem Korbou a Martinem Majerem, 2008), Orfeus. Kniha podzemních řek (2009). V roce 2009 se stal laureátem Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.
Cílek Václav

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné