Citace, city, citýrování

Tak už jsme se dočkali. Toto číslo Vesmíru přináší na s. 508 (Vesmír 81, 508, 2002/9) čtení o citovanosti vědců českého původu. Jsou tam i tabulky se jmény jednotlivých osob. Neobvyklé! Neobvyklé u nás, ale, tuším, i jinde, zveřejnit takové informace mimo odborné kruhy. Mezi širokým čtenářstvem velkou odezvu neočekávám, vědci sami však budou jistě reagovat dost a dost. Citovanost neboli citační ohlas je totiž věc pro každého vědce náramně citlivá. Proč asi? Jeden důvod je ten oficiální, zdůrazňovaný i autory článku: počet citací je jakoby objektivní míra kvality daného badatele a může být použit k známkování lidí se všemi důsledky. Abych mohl usilovat o habilitaci na docenta, musím odevzdat seznam citací svých prací. Citační ohlas by se mohl zalíbit i úřadům (a jejich ouřadům) jako podklad pro rozhodování o tom, jak rozdělit nějaké ty peníze, sem tam zrušit méně citované laboratoře. Mohlo by se samozřejmě také přidat těm, které jsou citovány více, na to však obvykle nebývá dost prostředků.

Ale zpátky k citacím. Mají samozřejmě i pracovní použití. Skutečný důvod, proč jsou pro vědce citovou záležitostí, je však podle mne hlubinný a souvisí s tím, co vůbec znamená být vědcem/vědkyní. Motivaci k badatelské práci vidím jako vnitřní a vysvětlitelnou nejspíše coby sublimaci přirozených lidských instinktů. Na to se ostatně spoléhá i při financování vědy. Věda je ovšem společenským snažením a vědci, až snad na několik Faustů, vidí uplatnění svých výsledků v jejich přiměřené publikaci. A tady se právě uplatní tyranie ohlasů. S napětím vědec čeká na odezvu vědecké komunity jako panenka na bále na svého tanečníka. Podívejte se znovu na karikaturu na s. 508 (Vesmír 81, 508, 2002/9). Je to drastická zkratka toho, co teď píši. Naplněné nebo zklamané naděje vkládané do každé publikace a nové úsilí o úspěch té další to je každodenní koloběh vědecké dráhy.

Formalizovaný citační ohlas, tak jak je chápán i v dnešním čísle Vesmíru, s tím samozřejmě souvisí. Měl by být objektivní mírou ohlasu takříkajíc skutečného. Tak byl vymyšlen v rámci scientometrie, vědy o vědě. ¹⁾ Skutečný tvar těchto citačních ohlasů je ovšem dán jejich technickým či komerčním provedením. Je to dar podnikavé Ameriky podobně jako hamburger. Současný Web of science je pravnukem, technicky velmi pokročilým, původních databází ISI, které vytvářel Eugene Garfield ve Filadelfii již snad před 40 lety. ²⁾

Co je to vlastně citace? Můj Váša Trávníček praví, že

citace, ž., z lat. = obsílka k soudu, půhon (zastar.), dnes = doslovné uvedení výroku, psaného textu, názvu knihy.

Jistě si teď myslíte, že toto zde je tedy citace. Ale pro WOS není, musím to doplnit poznámkou, ³⁾ která uvádí přesný odkaz, tedy referenci. Právě tyto odkazy počítač z mého textu vybere a k citovanému dílu připojí odpovídající záznam. Zaznamenávají se tedy odkazy, nikoli citace. Obsahová stránka takového ohlasu zůstává stranou. Ta je ponechána na uživateli. Prozatím není samozřejmě jiná cesta v dohledu. Kdyby WOS měl citace posuzovat i po stránce obsahové, musel by to bohužel provádět člověk. Hlavní vtip WOS by se tak ztrácel.

Databáze WOS se v scientometrii hodí k lecčemu. Například k ohodnocení rozvoje tematických oblastí, návazností a významu dílčích problematik. Je to velmi poučné do minulosti, ale dosti riskantní při pokusu o pohled do budoucnosti. Věda meandruje kupředu složitými pramínky, které se občas na chvíli slijí, a pak zase rozdělí, tu zastaví a zase rozběhnou. V této nepředvídatelnosti je hlavní krása vědecké činnosti, ale také hlavní překážka při plánovačských pokusech o její usměrnění.

Pokud jde o počty citací, jsou mezi vědci rozděleny podobně jako bohatství ve společnosti, ale snad ještě nespravedlivěji. Malý zlomek prací je citován silně, zatímco okolo poloviny všech publikací není citováno ani jednou. To bylo vědecky zpracováno a je to nejspíše přírodní zákon, který souvisí s tím, jak rozvoj bádání pokračuje. Často citováni jsou významní vědci, což ovšem nepřekvapí. Jak ale posuzovat většinu badatelů, kteří jsou citováni nevýrazně až sporadicky? Což se jich zbavit? To NEJDE! Mizivě citované práce přece citují ty slavné a jsou s nimi propojeny neviditelným poutem. Napoleoni potřebují své vojáky.

Zbývá to citýrování v názvu. ⁴⁾ Že bych se ještě jednou podíval... Ano, jsem tam mezi fyziky také. Kde je zákon na ochranu osobních dat? Jsem tam v té skupině útěchy. Teď každý uvidí, že mi počet citací klesá, že ztrácím výkonnost! Proč se mi zachtělo plést se do transformace Akademie, proč přednášet pro studenty tu v Praze, tu v Brně, tady to mám. Jenže kdybych byl chtěl, nebral si dovolenou... Černí duchové se slétají nad mou hlavou. Teď ale mám ten nový nápad, z toho by mohly vyjít i dva Phys. Rev. Lettery. ⁵⁾ Co to tady dělám, píši úvodník do Vesmíru? To mi nikdo nezapočte. Promiňte, ale to citýrování už necháme, já bych teď rychle zkusil tu L... Jen ten potvora Ka... aby to nakonec neposlal do PRL dřív!!! Držte mi palec.