Historie obrů

Je prosinec, hodina po půlnoci. V dálce se ještě ozývá tlumené hřmění, ale liják skončil již před dvěma hodinami. Období dešťů ve Francouzské Guyaně už začalo. Jsme asi dvacet kilometrů jižně od hlavního města Cayenne. Kolem dokola se nezřetelně rýsují kontury pralesních velikánů. Odevšak je slyšet plejádu hmyzích hudebníků, občas zakřičí pták. Lesní orchestr je rušen jen tlumeným vrčením elektrocentrály. U plachty rozzářené výbojkou svorně sedí dva broučkaři. Občas se zvednou a okukují látku, která se skoro ztrácí pod těly motýlů, brouků a dalšího hmyzu. Mezi stromy létají světlušky a občas přiletí i vzácný brouk z čeledi Phengodidae, jejíž zástupci v Evropě vůbec nežijí. V okolí neslyšně poletují i lelci a loví hmyz přivábený světlem. Uplynula téměř hodina a najednou se ze tmy vynořilo cosi opravdu velkého – tesařík Titanus giganteus, největší brouk světa, sen mnoha sběratelů.

Jeho rozměry jsou úctyhodné. Největší známý exemplář je uložen v Britském muzeu a měří 22 centimetrů. Před časem prý byla nabízena k prodeji samice ještě o centimetr delší. To je ale extrém; častější jsou jedinci o pár centimetrů kratší (viz obr., na němž je samec ve skutečné velikosti).

Brouka popsal K. Linné roku 1771, avšak nikoliv podle živého či preparovaného exempláře, ale na základě vyobrazení v d’Aubentonově díle z roku 1765, kde byl brouk pojmenován „Le Thuste de Cayenne“. Od té doby až do roku 1958 pak údajně žádný entomolog živého titana neviděl. Nebyly známy ani přesné lokality jeho výskytu. Předpokládalo se, že jeho domovinou jsou nedostupné horské lesy Guyanské vysočiny, kde kromě Indiánů hrozí cestovatelům malárie a žlutá zimnice. Ztroskotali tu dobře organizované expedice i odvážní jednotlivci. Ojediněle se utopení titani objevovali v řekách, kam je smetla vichřice nebo liják při tropické bouři. „Nejbohatší“ v tomto směru byly Rio Negro a Rio Branco poblíž Manausu. Odtud je získal také anglický přírodovědec H. W. Bates, který sbíral v Amazonii přírodniny v letech 1848–1859, či německý lovec orchidejí Wörner okolo r. 1910. V té době byl Titanus giganteus považován za ohromnou raritu a jeho hodnoty na burzách a aukcích strměly do závratných výšek. Ještě před druhou světovou válkou byl Národnímu muzeu nabídnut jeden exemplář za 5000 korun. To byla tehdy obrovská suma a muzeum muselo odmítnout.

Dnes víme, že druh není zdaleka tak vzácný, jak se soudilo. Bývá sbírán nejčastěji poblíž velkých pralesních světlin nazývaných estero. To je biotop takřka celoročně zaplavený vodou. Stromy tu proto rostou jen jednotlivě nebo v menších skupinkách. Vývoj larev není znám, ale usuzuje se, že žijí ve vlhkém a osluněném odumřelém dřevě, které se již rozkládá a je hojně prostoupené mycelii hub. Vývoj bude nejčastěji dvouletý a může probíhat i v kmenech zapomenutých někde na pile. V zapojeném lese je však téměř vyloučen.

Dospělý brouk velmi dobře létá. Aktivní je v noci a často přilétá k světlům v okolí. Entomologové každoročně odchytí několik stovek kusů v obou Guyanách, Surinamu, Kolumbii, Venezuele, Brazílii a Ekvádoru. Výskyt je omezen na počátek období dešťů. Nedávno byl popsán ještě nový druh Titanus mundus. Je velký asi 10 centimetrů a je znám ze severní Venezuely.

Titanus giganteus nebyl za největšího brouka považován vždy. Dlouhou dobu byl znám jen z vyobrazení a vlastně se na něj tak trochu zapomnělo. Na pomyslné první příčce proto kraloval obr jménem Xixuthrus heros. Největší exempláře dorůstají přes 15 centimetrů. Zatímco Titanus se postupně propracoval z nebývalé rarity na brouka, kterého zase není tak velký problém získat, Xixuthrus byl stižen osudem přesně opačným.

E. Graeffe procestoval v letech 1862–1865 ostrov Viti-Levu, největší z ostrovů v souostroví Fidži. Sbíral hmyz v tamních lesích, zejména v okolí řeky Vaiediny. A již tehdy vyslovil domněnku, že obrovitý tesařík bude v krátké době vyhuben. Vinu přisuzoval domorodcům, kteří s nevšední vytrvalostí hledali a pojídali pražené larvy i dospělé brouky. Graeffeho vize se bohužel nejspíš naplnila, i když hlavní příčinou vymizení broučích populací bylo spíš vykácení lesů.

Po roce 1930 se brouka pokoušelo najít mnoho entomologů, ale bezvýsledně. V kuloárech koluje legenda o samci, který byl chycen před pár lety a prodán do Japonska za 3000 amerických dolarů. V muzeích celého světa je dnes kolem 30–40 exemplářů. Několik jich bylo zničeno koncem války v Hamburku. Nejpočetnější kolekce je uložena v Muzeu Humboldtovy univerzity v Berlíně. Roku 1945 odlišil F. Tippmann exempláře bez pásků na krovkách a ustanovil pro ně nový taxon. Na počest našeho entomologa a znalce tesaříků Lea Heyrovského pojmenoval nový druh Xixuthrus heyrovskyi.