Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Historie obrů

Největší brouci světa – mýty a skutečnost
 |  5. 7. 2001
 |  Vesmír 80, 378, 2001/7

Je prosinec, hodina po půlnoci. V dálce se ještě ozývá tlumené hřmění, ale liják skončil již před dvěma hodinami. Období dešťů ve Francouzské Guyaně už začalo. Jsme asi dvacet kilometrů jižně od hlavního města Cayenne. Kolem dokola se nezřetelně rýsují kontury pralesních velikánů. Odevšak je slyšet plejádu hmyzích hudebníků, občas zakřičí pták. Lesní orchestr je rušen jen tlumeným vrčením elektrocentrály. U plachty rozzářené výbojkou svorně sedí dva broučkaři. Občas se zvednou a okukují látku, která se skoro ztrácí pod těly motýlů, brouků a dalšího hmyzu. Mezi stromy létají světlušky a občas přiletí i vzácný brouk z čeledi Phengodidae, jejíž zástupci v Evropě vůbec nežijí. V okolí neslyšně poletují i lelci a loví hmyz přivábený světlem. Uplynula téměř hodina a najednou se ze tmy vynořilo cosi opravdu velkého – tesařík Titanus giganteus, největší brouk světa, sen mnoha sběratelů.

Jeho rozměry jsou úctyhodné. Největší známý exemplář je uložen v Britském muzeu a měří 22 centimetrů. Před časem prý byla nabízena k prodeji samice ještě o centimetr delší. To je ale extrém; častější jsou jedinci o pár centimetrů kratší (viz obr., na němž je samec ve skutečné velikosti).

Brouka popsal K. Linné roku 1771, avšak nikoliv podle živého či preparovaného exempláře, ale na základě vyobrazení v d’Aubentonově díle z roku 1765, kde byl brouk pojmenován „Le Thuste de Cayenne“. Od té doby až do roku 1958 pak údajně žádný entomolog živého titana neviděl. Nebyly známy ani přesné lokality jeho výskytu. Předpokládalo se, že jeho domovinou jsou nedostupné horské lesy Guyanské vysočiny, kde kromě Indiánů hrozí cestovatelům malárie a žlutá zimnice. Ztroskotali tu dobře organizované expedice i odvážní jednotlivci. Ojediněle se utopení titani objevovali v řekách, kam je smetla vichřice nebo liják při tropické bouři. „Nejbohatší“ v tomto směru byly Rio Negro a Rio Branco poblíž Manausu. Odtud je získal také anglický přírodovědec H. W. Bates, který sbíral v Amazonii přírodniny v letech 1848–1859, či německý lovec orchidejí Wörner okolo r. 1910. V té době byl Titanus giganteus považován za ohromnou raritu a jeho hodnoty na burzách a aukcích strměly do závratných výšek. Ještě před druhou světovou válkou byl Národnímu muzeu nabídnut jeden exemplář za 5000 korun. To byla tehdy obrovská suma a muzeum muselo odmítnout.

Dnes víme, že druh není zdaleka tak vzácný, jak se soudilo. Bývá sbírán nejčastěji poblíž velkých pralesních světlin nazývaných estero. To je biotop takřka celoročně zaplavený vodou. Stromy tu proto rostou jen jednotlivě nebo v menších skupinkách. Vývoj larev není znám, ale usuzuje se, že žijí ve vlhkém a osluněném odumřelém dřevě, které se již rozkládá a je hojně prostoupené mycelii hub. Vývoj bude nejčastěji dvouletý a může probíhat i v kmenech zapomenutých někde na pile. V zapojeném lese je však téměř vyloučen.

Dospělý brouk velmi dobře létá. Aktivní je v noci a často přilétá k světlům v okolí. Entomologové každoročně odchytí několik stovek kusů v obou Guyanách, Surinamu, Kolumbii, Venezuele, Brazílii a Ekvádoru. Výskyt je omezen na počátek období dešťů. Nedávno byl popsán ještě nový druh Titanus mundus. Je velký asi 10 centimetrů a je znám ze severní Venezuely.

Titanus giganteus nebyl za největšího brouka považován vždy. Dlouhou dobu byl znám jen z vyobrazení a vlastně se na něj tak trochu zapomnělo. Na pomyslné první příčce proto kraloval obr jménem Xixuthrus heros. Největší exempláře dorůstají přes 15 centimetrů. Zatímco Titanus se postupně propracoval z nebývalé rarity na brouka, kterého zase není tak velký problém získat, Xixuthrus byl stižen osudem přesně opačným.

E. Graeffe procestoval v letech 1862–1865 ostrov Viti-Levu, největší z ostrovů v souostroví Fidži. Sbíral hmyz v tamních lesích, zejména v okolí řeky Vaiediny. A již tehdy vyslovil domněnku, že obrovitý tesařík bude v krátké době vyhuben. Vinu přisuzoval domorodcům, kteří s nevšední vytrvalostí hledali a pojídali pražené larvy i dospělé brouky. Graeffeho vize se bohužel nejspíš naplnila, i když hlavní příčinou vymizení broučích populací bylo spíš vykácení lesů.

Po roce 1930 se brouka pokoušelo najít mnoho entomologů, ale bezvýsledně. V kuloárech koluje legenda o samci, který byl chycen před pár lety a prodán do Japonska za 3000 amerických dolarů. V muzeích celého světa je dnes kolem 30–40 exemplářů. Několik jich bylo zničeno koncem války v Hamburku. Nejpočetnější kolekce je uložena v Muzeu Humboldtovy univerzity v Berlíně. Roku 1945 odlišil F. Tippmann exempláře bez pásků na krovkách a ustanovil pro ně nový taxon. Na počest našeho entomologa a znalce tesaříků Lea Heyrovského pojmenoval nový druh Xixuthrus heyrovskyi.

Obrovského tesaříka, žijícího kdesi v pralesích v severní části Jižní Ameriky, popsal již Linné v 18. století. Ačkoli při popisu neměl k dispozici celého brouka, ale jen jeho trosky, pocházející z Francouzské Guayany od Cayenne, předpokládal, že musí jít o zbytek brouka mimořádně velikého. Nazval jej také odpovídajícím jménem…

Ale trosky obrovitého brouka se někam ztratily, dalšího zástupce tohoto druhu již nikdo nenašel, a tak se na tento nález po více než stu letech zapomnělo. Ještě na počátku našeho století není tento druh jmenován v přehledech největších brouků světa.

V r. 1910 však přichází senzace. Německý lovec orchidejí Wőrner při kuchání ryby, vylovené z Rio Negro nedaleko Manausu, nachází v jejím žaludku téměř celého, zřejmě teprve nedávno spolknutého obrovského tesaříka. Brouk ho okamžitě zaujal, takže jej nechal přes noc vyschnout na prkénku. Jaké však bylo jeho zděšení, když ráno našel jen trosky štítu, hlavu a krovky – vše ostatní sežrali mravenci. Po návratu do Evropy si Wőrner nechal tyto pozůstatky určit a dověděl se, že jde o pohádkově vzácného tesaříka. Za kompletní exemplář mu byly ihned nabízeny bohatými evropskými sběrateli fantastické částky.

Wőrner se vrátil do Manausu, pověsil sběr orchidejí na hřebíček a zahájil akci. Nevěděl, kde tyto brouky hledat, ale věděl, že prvního našel v rybím žaludku. Musí tedy být občas utopení tesaříci neseni proudem Rio Negro. Najal si několik Indiánů a zorganizoval u Manausu pravidelný celoroční výlov titanů. Kdo viděl několikakilometrovou šířku Rio Negro u Manausu, pochopí, že to asi nebyla jednoduchá práce. Přesto však slavila úspěch. Wőrner vylovil ročně kolem deseti kusů, které pak vozil na entomologické burzy do Evropy. Sběratelé mu vyjížděli v lodích na moře vstříc, aby byli první a mohli si vybrat nejkrásnější brouky.

Jaroslav Mareš, Vlastimil Lapáček:

Nejkrásnější brouci tropů, Academia, Praha 1980, s. 94


Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Entomologie

O autorovi

Ivo Jeniš

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné