Aktuální číslo:

2019/11

Téma měsíce:

Ceny Neuron

Koevoluce v jehličnatých lesích

 |  5. 9. 2000
 |  Vesmír 79, 486, 2000/9

Jehličnaté lesy nejsou moc bohaté na potravní zdroje - jehličí se téměř jíst nedá, a tak mnoha živočichům nezbývá než živit se šiškami, přesněji řečeno semeny. Specialistou na dobývání semen ze šišek je křivka obecná (Loxia curvirostra), která má speciálně zakřivený zobák. Jak lze ale mít dokonale adaptovaný zobák, když každý druh stromu má šišky jiného tvaru a velikosti?

Už dlouho je známo, že přinejmenším v Severní Americe existuje několik skupin křivek, z nichž každá má zobák přizpůsobený jinému druhu stromu. Tyto skupiny se od sebe liší i hlasem, navíc každý jedinec má tendenci vybírat si partnera náležícího k téže skupině, a tak jsou tyto ekologické skupiny někdy považovány za samostatné druhy (přestože alespoň prozatím se občas vzájemně kříží).

To ale není všechno. Ukázalo se, že křivky pojídáním šišek působí jako selekční faktor vůči jehličnatým stromům. Vyhrávají ty stromy, které mají šišky, na něž jsou křivky pokud možno nepřizpůsobené. A tak tu máme klasický koevoluční závod - stromy se v prostoru možných tvarů šišek snaží „utéct“ z oblasti, kde jsou nejúspěšněji požírány křivkami, a křivky je změnami tvaru zobáku „pronásledují“.

Situaci ještě komplikuje veverka Tamiasciurus hudsonicus (česky nazývaná veveřice červená nebo taky čikarí červený), která sežere ještě mnohem víc šišek než křivky, a proto působí jako mnohem významnější selekční faktor. V oblasti jejího výskytu proto koevoluce mezi křivkami a jehličnany neprobíhá a stromy tu mají jiné šišky (a křivky jiné zobáky) než v oblastech, kde veverka nežije. Soudí se, že to může vést k dalšímu evolučnímu rozrůznění křivek na dvě formy, a později třeba i druhy. (Ecological Monographs 63, 305-325, 1993; American Naturalist 153, s. S75-S91, 1999)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Evoluční biologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

David Storch

Doc. David Storch, Ph.D., vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Zabývá se makroekologií a evoluční ekologií, přednáší na Přírodovědecké fakultě UK a na Přírodovědecké fakultě JU. Je spoluorganizátorem proslulého semináře „Biologické čtvrtky ve Viničné“ a spoluautorem knih Úvod do současné ekologie, Biologie krajiny: biotopy České republiky a Jak se dělá evoluce. Je editorem časopisu Ecology Letters. Spolu s P. A. Marquetem a J. H. Brownem editoval knihu Scaling biodiversity pro Cambridge University Press. Je ředitelem Centra pro teoretická studia, společného pracoviště UK a AV ČR.
Storch David

Doporučujeme

Sekvenační data pomáhají odhalit globální rozšíření hub

Sekvenační data pomáhají odhalit globální rozšíření hub

Petr Baldrian  |  14. 11. 2019
Pokud vezmeme v úvahu, kolik dat získaných sekvenačními metodami (tzv. high-throughput-sequencing) je v současné době k dispozici, je možné se...
Probouzení nesmrtelnosti

Probouzení nesmrtelnosti

Marek Janáč  |  11. 11. 2019
Nesmrtelnost – věčná touha a hybatelka dějin života na planetě Zemi. V biologickém slova smyslu žene k plození potomstva, ve smyslu duchovním k...
Zabití ekonomikou

Zabití ekonomikou

Lucie Kalousová  |  11. 11. 2019
„Silná ekonomika vám může zlomit srdce,“ napsal v roce 2007 americký ekonom Christopher Ruhm. [1] Narážel tím na dobře zdokumentovaný paradox...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné