Problémy moci

Roger-Gérard Schwartzenberg, Allègrův následovník ve funkci ministra pro výzkum, by měl dobře rozebrat příčiny jeho neúspěchu. Kromě Allègrových vlastních selhání se jeho administrativa držela zastaralého způsobu vlády. Je ironií, že Allègre, který nikdy nepřestal útočit na nezdravou moc vykonávanou francouzskými vědeckými mandaríny a technokraty, byl sám produktem tohoto systému. Moc v širokém rozsahu strategií a rozhodnutí byla centralizována na ministerstvu v rukou malého klanu mocných autokratických jedinců a lobby. V rychle se vyvíjející vědecké době, kdy jsou příslušné kompetence široce distribuovány, jsou takové centralizované přístupy k vládnutí shora dolů problematické, ne-li nemoderní. Allègre přijal úlohu centrálního počítače v síti a tím, že při tom podkopal autonomii výzkumných agentur a odřízl se od nich, sám popřel sílu a rychlost sítě.

Ještě více frustrující však je, že problémy, které za priority uznávali vědci, jsou skutečně totožné s těmi, které trápily Allègra: Jedním takovým problém je nedostatek nezávislosti mladých vědců, dalším je přebujelý systém evaluací. Již dlouho je známa rigidita systému, v němž jedni vědci se těší místům na plný úvazek, zatímco jejich kolegové na univerzitách často mladí vědci na svém prvním místě usilují nalézt čas na výzkum při svých nadměrných učitelských úvazcích. Výzkumné agentury se sice reformují samy, avšak v některých situacích jsou zapotřebí energická rozhodnutí. Všímavý ministr si uvědomí, že výzkumné ústavy a vědecká komunita jsou velice potřební spojenci. Schwartzenberg bude potřebovat pomalu obnovit důvěru ve vědecké komunitě a pokoušet se vyjednávat o změnách.

Měl by si také počínat lépe než jeho předchůdce a ministři pro výzkum v ostatních zemích, na mezinárodní úrovni, kde jsou oslňující příležitosti v koordinaci a plánování udržitelné a vzhledem k vynaloženým nákladům efektivní podpory internetu druhé generace, mezinárodních bioinformatických zařízení a jiných nákladných výzkumných zařízení [...] ¹⁾