Netopýři a půlnoční slunce

Většina hmyzožravých netopýrů loví v noci a pro lov je vybavena mimozrakovým vnímáním. Je to pro ně výhodné i ve vztahu k jejich vlastním nepřátelům, kteří se v noci zpravidla za potravou nevydávají. Co si však mají počít netopýři za polárním kruhem, kde letní noc nenastává? Co ovlivňuje jejich lovecké aktivity?

Norští netopýři severní (Epitesicus nilssonii) soutěží o hmyzí potravu s břehulí říční (Riparia riparia). Ta však nevydrží za polárním kruhem lovit celý severský 24hodinový den a odpočívá u svých hnízdních nor od půlnoci do třetí ranní hodiny. Netopýři jsou nejaktivnější od 22 hodin asi do druhé ranní hodiny. Jejich doba lovu se tedy nekryje důsledně s odpočinkem jejich potravního konkurenta. Ani nebezpečí hrozící od predátorů není limitující, protože aktivita severských dravců (poštolky obecné, krahujce obecného, káně rousné a jestřába obecného) a sovy krahujcové je víceméně celodenní a liší se spíše individuálně. Navíc poštolky stejně davají přednost noční myšici křovinné a z nižších zeměpisných šířek jsou známa pozorování poštolek lovících za měsíčního světla.

Chování netopýrů v oblastech s půlnočním sluncem bude nejspíše ovlivňovat setrvačnost ekologických faktorů a zvyklostí, které netopýři nedokážou opustit člověk se také těžko vyrovnává s časovým posunem při transkontinentálních letech. (Nature 404, 446, 2000)