Akustická komunikace třetihorní kobylky

Evoluce komunikačních orgánů a souvisejících etologických projevů bývá rekonstruována jen s použitím druhů, které tu nyní žijí s námi. Přecejen se obdobné věci ze sporých fosilních zbytků odhalují poměrně obtížně. Deprese nás opouští ve chvíli, kdy pracujeme s organizmy, jejichž komunikační orgány dobře fosilizují a z jejichž vzhledu na spláclé mrtvolce lze víceméně nějak odvodit jejich funkci. Mezi takové dobrodince patří i kobylky. Němečtí badatalé J. Rust, A. Stumpner a J. Gottwald analyzovali mimořádně dobře zachovalé komunikační orgány nejstarší známé kobylky Pseudotettigonia amoena, které se našly v dánských třetihorních sedimentech, starých miliony let. Podle nich zřejmě samci tohoto subtropického macka s rozpětím křídel 12 cm cvrčeli v širokopásmém frekvenčním spektru s dominančním frekvenčím píkem 7 kHz a pravděpodobně obě pohlaví slyšela i ultrazvuk (to má možná co dělat se souběžnou evolucí netopýrů). Jejich křídla jsou méně asymetrická než u současných druhů kobylek a autoři naznačují, že jde o primitivní stav, tedy máme zde zase jeden mezičlánek. (Nature 399, 650, 1999)