IVO KRAUS: Wilhelm Conrad Röntgen – dědic šťastné náhody

Monografie vychází sto a jeden rok po objevu záření, nazvaného na počest objevitele záření rentgenové. Roku 1901 byla W. C. Röntgenovi udělena vůbec první Nobelova cena ve fyzice. I. Kraus líčí historii Röntgenova objevu, první ohlasy na něj, vynálezcovy životní osudy, jeho cestu do Stockholmu pro Nobelovu cenu i vzpomínky jeho současníků. Nakonec se uvádí seznam Röntgenových vědeckých publikací, chronobiologický přehled jeho životopisných dat a výčet vědních, technických a lékařských oborů, v nichž se Röntgenovo záření využívá. Text doprovází faksimile originálních dokumentů (například rukopisu první stránky Röntgenova historického předběžného sdělení „O novém druhu paprsků“) a dobové fotografie (podrobněji o Röntgenovi: Vesmír 74, 504, 1995/9).

Navzdory množství dat, jmen a citátů se kniha čte jako detektivka. Je psána živým a poutavým stylem, z nějž dýchá osobní zaujetí autora, který se celý život zabýval využíváním rentgenového záření při určování struktury materiálu. Kniha je užitečná nejen jako zdroj pečlivě shromážděných a utříděných skutečností, ale také jako svědectví o tom, co to je vědecká práce a jak vypadá život člověka, který se jí oddal. Svědectví o pokoře, pracovitosti a profesionální virtuozitě jednotlivce, jehož dílo již sto let slouží lidstvu; o morálce vědce, který odmítl svůj epochální objev patentovat, aby si sobecky nepřivlastnil něco, co má prospívat všem.