Z odborných časopisů

Aby se rostliny a zvířata vyhnuly oportunní infekci, vyvinuly v buňkách epitelu antimikrobiální peptidy, které poškodí cytoplazmatickou membránu mikroorganizmů. Badatelé Kielské univerzity izolovali z kůže pacientů s psoriázou 200–400 mg čistého peptidu relativní molekulové váhy asi 4 000, který má antimikrobiální účinky. Peptid pojmenovali hBD-2 (lidský beta-defenzin 2). První takovýto defenzin (hBD-1) již byl izolován z epiteliálních buněk urogenitálního traktu a plic. Ukazuje se tedy, že lidská kůže obsahuje chemický štít endogenních antibiotik. Porušení tohoto štítu (jako u cystické fibrózy) může být příčinou opakovaných infekcí kůže...

Nature 387, 861, 1997

Druh Homo prošel v uplynulých dvou milionech let dramatickými změnami – vzrostla velikost mozku, zmenšila se velikost špičáků. Archaický člověk (míněno období před 2 miliony let až před 36 000 lety) prý byl v průměru o 13 % robustnější než je dnešní průměr. Tzv. člověk neandertálský byl prý dokonce o 30 % robustnější než současný člověk. Jaký selekční tlak vedl u archaického člověka k větší robustnosti a naopak u moderního člověka k menší robustnosti? Jedno z vysvětlení vychází z analogie u našich opičích příbuzných, kde větší robustnost je alespoň zčásti přičítána soutěži o samice (a podobná selekce mohla fungovat v pleistocénu). Nezdá se, že by snižování robustnosti a zvětšování mozkovny u moderního člověka souviselo s technickými novinkami. Spíše se předpokládá, že menší rozměry moderního člověka souvisí se sociální strukturou, která více spoléhá na kooperaci a komunikaci.

Nature 387, 127, 173–178, 1997

Přes 50 let trvající diskuse zůstává vztah mezi znečištěním ovzduší a rakovinou plic kontroverzní, částečně proto, že se sledovala (přístrojově) příliš malá území. Bioindikátory dovolují sledovat znečištění na velkých plochách.

Porovnání mapy biodiverzity lišejníků citlivých na znečištění s mapou úmrtnosti oblasti Benátska (18 364 km², 4 miliony obyvatel) podporuje intuitivní tvrzení, že znečištěné ovzduší a rakovina plic spolu souvisí. Epidemiologický obraz však není příliš jednoduchý: existuje jen velmi slabá korelace mezi rakovinou plic a znečištěním u žen a rovněž u mužů, kteří migrovali. Nižší výskyt rakoviny u žen se vysvětluje odlišným vztahem ke kouření u městských a venkovských žen. Lišejníky jsou citlivé na SO₂, avšak není pravděpodobné, že by nízké koncentrace SO₂ vyvolávaly karcinomy plic. Existuje podezření, že za snížený výskyt lišejníků a zvýšený výskyt rakoviny plic odpovídá dálkový transport nečistot emitovaných spolu s oxidem siřičitým.

Nature 387, 463–464, 1997

Pozorování Hubblova teleskopu objevilo na Saturnových měsících Rhea a Dione ozon. Dosud byl znám výskyt ozonu jen z Jupiterova měsíce Ganymedu. Ten však má atmosféru obsahující kyslík. Dione je 10. a Rhea 12. nejvzdálenější měsíc Saturna. Oba jsou pokryty ledem. Usuzuje se, že ozon na povrchu těchto měsíců vzniká účinkem ultrafialového záření a toku částic. Jak uvádí resumé redakce Nature: je to špatná zpráva pro ty, kteří hledají mimozemský život, neboť spektrální pás ozonu na 9,6 m byl pokládán za indikátor, že planeta má kyslíkovou atmosféru příhodnou pro vznik života.

Nature 388, 45-47, 1997

Vlastně obráceně: půl milionu dolarů za myš! Vynálezce počítačové myši, dvaasedmdesátiletý Douglas Engelbart, získal na Massachusettské technice Lemelsonovu cenu. Počítačovou myš patentoval roku 1967, když pracoval v Stanfordově výzkumném ústavu v Menlo Park. Než patent vypršel, příliš na něm nezbohatl. Lemelsonova cena byla založena roku 1994 vynálezcem Jeromem H. Lemelsonem.

Science 276, 537, 1997

MĚSÍCE, ASTEROIDY A MATEMATICI

Na str. 471 uvádíme, že Země má dva měsíce a že tento druhý měsíc oběhne kolem Země ... za plných 770 roků. Toto tvrzení by si zasloužilo trochu rozvést. Matematik Joseph Louis Lagrange studoval problém tří těles a ukázal, že planeta na dráze kolem Slunce má dva body, jejichž zvláštností je, že v těchto bodech je těleso stabilní vůči malým výchylkám (viz obr.). Extrémním případem takovéhoto pohybu je pohyb po dráze připomínající podkovu. Není to jen teoretická možnost: od r. 1980 víme o pohybu dvou měsíců Saturna, Januse a Epimethea. Tyto dva měsíce se pohybují na velmi blízkých eliptických drahách. Hmota Epimethea je 25 % hmoty Januse, takže se gravitačně silně ovlivňují. Každé čtyři roky se setkají a velká poloosa oběžné dráhy Januse se změní o 10 km (jednou zkrátí, podruhé prodlouží), zatímco velká poloosa Epimethea se změní opačným směrem o 40 km.

Asteroid 3753 je jiným příkladem kuriózní dráhy. Další obrázek ukazuje Slunce, dráhu Merkura, Venuše, Země a Marsu (tečkovaně). Projekce dráhy asteroidu do roviny ekliptiky v soustavě, která se otáčí kolem Slunce spolu se Zemí, se podobá ledvině. Dráha asteroidu (ledvina) se posouvá. Za 385 let se přiblíží k Zemi z druhé strany. Jaké budou osudy tohoto souputníka Země? Numerické propočty dráhy nám vypovídají, že jeho dráha je chaotická. Největší přiblížení k Zemi je 0,1 astronomické jednotky (což je zhruba 40krát dále, než je vzdálenost k Měsíci). Takto blízko byla r. 1900, znovu se na tuto vzdálenost přiblíží v roce 2285 a pak zase až v roce 2680. Asteroid se nepohybuje v rovině ekliptiky (viz obr. dole). Opět z numerických výpočtů vyplývá, že před zhruba 2 500 lety protnul dráhu Marsu, za 2 750 let protne dráhu Země a zhruba za 8 000 let i dráhu Venuše. Z toho lze usuzovat, že není žádná dlouhodobá záruka stability pokud ovšem neexistuje bezpečnostní mechanizmus, který brání těsným setkáním asteroidu.

Nature 387, 651, 685686, 1997)

Co je ideální uzel? Nejkratší trubice konstantního průměru, která může daný uzel vytvořit. Ideální uzly mají zajímavé matematické a fyzikální vlastnosti. Nematematiky může zaujmout, že ideální uzly odpovídají skutečným „tvarům“ molekul DNA v roztoku.

Nature 388, 148–150, 1997

dosáhl hloubky 3350 m. Vrt číslo 5 začal r. 1 990, koncem roku 1994 dosáhl hloubky 2 755 m (od povrchu). Tato hloubka odpovídá 240 000 let. Pro finanční a technické potíže byl zastaven a znovu se pokračovalo až v létě 1995. Období 240 000 až 400 000 let je zaznamenáno ve vrstvě mocné asi 600 m, 1 m vrtu znamená v hloubce 2 755 m asi 200 let, v hloubce 3 000 m asi 260 let a v hloubce 330 m asi 450 let.

Rusko-americké a francouzské úsilí tak vede k rekonstrukci klimatu během posledních 4 cyklů galciál–interglaciál (viz obr.obrázek).

Nature 387, 359, 1997

„sídlí“ – podle neurologů Lékařské fakulty Cornellovy univerzity v New Yorku – v různých oblastech mozku. Pomocí magnetické rezonace vyšetřovali aktivitu mozku u lidí, kteří druhý jazyk ovládli v dospělosti, a lidí, kteří druhý jazyk ovládli v raném dětství. Zjistili, že u pozdních bilinguálů aktivuje mateřský jazyk jinou část Brocovy oblasti mozku než u raných bilinguálů, a navíc že anatomická vzdálenost aktivovaných částí je závislá na věku ovládnutí druhého jazyka. Je možné, že dítě původně schopné rozlišovat všechny foneticky relevantní rozdíly po opakovaných expozicích pouze mateřskému jazyku svůj akustický prostor modifikuje? Je ovšem také možné, že část Brocovy oblasti zabraná v raném dětství se později již nemodifikuje a druhý jazyk tedy musí použít jinou část Brocovy oblasti.

Badatelé spoléhající na pozitronovou emisní tomografii tyto rozdíly nezjistili pro její horší rozlišovací schopnost.

Nature 388, 171–174, 1997

Poslední ze zakladatelů molekulární biologie zemřel 22. května 1997. Čtyřicátá léta jsou pokládána za zrod molekulární biologie. Do té doby nebylo obvyklé ptát se, jak buňky vědí co mají dělat, a zdálo se, že mezi biochemií a biologickými jevy nic není. Takže skok kupředu závisel na badatelích, kteří nebyli pevně spjati s technikami vládnoucí discipliny. Roku 1943 se mikrobiolog Alfred Hershey setkal s fyzikem Maxem Delbrückem a lékařem Salvadorem Luriou, kteří v té době měli plnou hlavu matematiky popisující mutace u bakterií. O tři roky později Hershey ukázal, že bakteriální viry obsahují genetickou determinantu, která občas podléhá změnám, jež nebyly dědičné. Ukázal také, že tato determinanta tvoří lineární řetězec podobně jako chromozom vyšších organizmů. Tím se bakteriální viry staly jednoduchými prototypy živých organizmů a mohly být použity ke zkoumání podstaty genu. V roce 1969 se dělili Hershey, Delbrück a Luria o Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.

Hersheyovy experimenty prokazující, že gen je tvořen DNA spíše než proteiny, byly pro mnohé genetiky přesvědčivější než experimenty Oswalda Averyho, jemuž historie tento objev přičítá.

Nature 388, 130, 1997

Koncem dubna se ve Williamsburgu ve Virginii konalo již čtvrté „comptonovské“ sympozium. Astrofyzici se zde zabývali dosavadními výsledky 15tunového kosmického drobečka – Comptonovy observatoře záření gama – naplněné nejdokonalejšími přístroji na detekci tohoto záření.

Již dříve jsme věděli z přístrojů, které měřily gama-záření o energii 511 kiloelektronvoltů z anihilace pozitronů a elektronů, že jádro Galaxie září silně a že září i její spirální ramena. Současný rozruch vyvolal orientovaný scintilační spektrometr, který ukázal střed naší Galaxie tak, jak jej vidíte na obrázku. Kromě jádra Galaxie a jejích ramen, kde jsme záření očekávali, je vidět velký oblak asi 10 stupňů nad galaktickou rovinou. Je zdrojem této fontány „horkého“ plynu obsahujícího elektrony a pozitrony jádro Galaxie?

Počet zdrojů záření gama již přesáhl 200. Část z nich byla identifikována s radiopulzary.

Comptonova observatoř během šesti let své činnosti učinila z gama- záření jeden z hlavních proudů astronomie. 3. června byla dopravena na vyšší dráhu a je připravena pro další léta měření. Radikální pokrok astronomové očekávají od sondy Evropské kosmické agentury INTEGRAL, jež by měla startovat v roce 2001.

Nature 387, 758–759, 1997