Aktuální číslo:

2020/5

Téma měsíce:

Sítě

Ódické jevy

(Odpověď šéfredaktorovi nakladatelství Anomal, Karlovi Wágnerovi, viz Vesmír 76, 4, 1997/1)
 |  5. 8. 1997
 |  Vesmír 76, 424, 1997/8

Volání po tom, aby se přírodovědci zapojili do zkoumání ódického světla, zůstane nejspíš nevyslyšeno. Zkoumání podobných smyšlenek a nesmyslů je totiž program, který sotvakoho přiláká, s výjimkou psychiatrů a psychotroniků, kteří k tomu ale mohou mít velice specifické a od sebe navzájem velice odlišné důvody.

Von Reichenbachova kniha spatřila světlo v polovině minulého století. Je proto třeba posuzovat ji z hlediska historie přírodních věd. Doba, kdy Reichebach začal fantazírovat o ódické energii, spadá do epochy, v níž fyzikové teprve začali formovat základní představy o elektřině a magnetizmu a hlouběji se zabývat zkoumáním vlastností světla. Kdybychom vymazali z dnešních učebnic fyziky vše, co bylo objeveno v onom období, zůstaly by nám v nich téměř jen bílé nepopsané papíry. Nemělo by nás proto překvapit, že amatérští badatelé Reichebachova typu neměli ještě zažité nové poznatky o celkem běžných fyzikálních jevech a vymýšleli si svá vlastní bizarní vysvětlení, která neměla žádnou oporu v cílevědomém experimentálním zkoumání přírody. K pokroku však došlo nejen ve fyzice a chemii, například pro mesmerizmus a jiná podobná chvění mají současná psychiatrie a experimentální psychologie mnohem prozaičtější vysvětlení, než je tajemný ód.

Je zbytečné psát dlouze o tom, co už jednou bylo řečeno (a to dokonce ještě mnohem dřív, než von Reichenbach vydal knihu, jejíž Osmý ódický list pojednává o zjeveních na hrobech). Dovoluji si shrnout pár myšlenek z knihy Immanuela Kanta (1724–1804) nazvané Sny duchovidcovy. Veliký filozof v ní kritizuje teosofii a spiritistiku. Říká, že metafyzické a teosofické domněnky jsou sice myslitelné, ale že tuto vlastnost sdílejí s mnohými bludnými výtvory pomatenců. Kant dokazuje, že jakmile se opustí jistá půda zkušenosti, lze přísně logickým způsobem dospět k nejpodivnějším tezím a systémům. Sem zjevně patří také Reichenbachův ód.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Optika

O autorovi

Jaromír Plášek

Prof. RNDr. Jaromír Plášek, CSc., (*3.4.1950–25.9.2019) vystudoval biofyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze. Ve Fyzikálním ústavu UK se zabývá biofyzikou buněčných membrán a aplikacemi optických metod v biologickém výzkumu.
Plášek Jaromír

Doporučujeme

Čmeláci vyřešili Molyneuxův problém

Čmeláci vyřešili Molyneuxův problém audio

Jaroslav Petr  |  24. 5. 2020
„Když se nevidomý člověk naučí hmatem rozeznat různé předměty, pozná je na první pohled, když se mu navrátí zrak?“ ptal se už v roce 1688 William...
Jim Peebles a dospívání kosmologie

Jim Peebles a dospívání kosmologie

Giovanni Acquaviva  |  4. 5. 2020
Moderní kosmologie objevila nové složky hmoty a energie vesmíru. Za teoretické objevy v kosmologii byla v roce 2019 polovina Nobelovy ceny za...
Na pláže, pojďme na pláže…

Na pláže, pojďme na pláže…

Petr Jan Juračka  |  4. 5. 2020
Věřím, že mi Ivo Jahelka odpustí, že jsem si pro titulek k tomuto článku vypůjčil slova jeho slavného songu Případ nudisty Bédi Šulisty. Lepší...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné