Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Ódické jevy

(Odpověď šéfredaktorovi nakladatelství Anomal, Karlovi Wágnerovi, viz Vesmír 76, 4, 1997/1)
 |  5. 8. 1997
 |  Vesmír 76, 424, 1997/8

Volání po tom, aby se přírodovědci zapojili do zkoumání ódického světla, zůstane nejspíš nevyslyšeno. Zkoumání podobných smyšlenek a nesmyslů je totiž program, který sotvakoho přiláká, s výjimkou psychiatrů a psychotroniků, kteří k tomu ale mohou mít velice specifické a od sebe navzájem velice odlišné důvody.

Von Reichenbachova kniha spatřila světlo v polovině minulého století. Je proto třeba posuzovat ji z hlediska historie přírodních věd. Doba, kdy Reichebach začal fantazírovat o ódické energii, spadá do epochy, v níž fyzikové teprve začali formovat základní představy o elektřině a magnetizmu a hlouběji se zabývat zkoumáním vlastností světla. Kdybychom vymazali z dnešních učebnic fyziky vše, co bylo objeveno v onom období, zůstaly by nám v nich téměř jen bílé nepopsané papíry. Nemělo by nás proto překvapit, že amatérští badatelé Reichebachova typu neměli ještě zažité nové poznatky o celkem běžných fyzikálních jevech a vymýšleli si svá vlastní bizarní vysvětlení, která neměla žádnou oporu v cílevědomém experimentálním zkoumání přírody. K pokroku však došlo nejen ve fyzice a chemii, například pro mesmerizmus a jiná podobná chvění mají současná psychiatrie a experimentální psychologie mnohem prozaičtější vysvětlení, než je tajemný ód.

Je zbytečné psát dlouze o tom, co už jednou bylo řečeno (a to dokonce ještě mnohem dřív, než von Reichenbach vydal knihu, jejíž Osmý ódický list pojednává o zjeveních na hrobech). Dovoluji si shrnout pár myšlenek z knihy Immanuela Kanta (1724–1804) nazvané Sny duchovidcovy. Veliký filozof v ní kritizuje teosofii a spiritistiku. Říká, že metafyzické a teosofické domněnky jsou sice myslitelné, ale že tuto vlastnost sdílejí s mnohými bludnými výtvory pomatenců. Kant dokazuje, že jakmile se opustí jistá půda zkušenosti, lze přísně logickým způsobem dospět k nejpodivnějším tezím a systémům. Sem zjevně patří také Reichenbachův ód.

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Optika

O autorovi

Jaromír Plášek

Prof. RNDr. Jaromír Plášek, CSc., (*3.4.1950–25.9.2019) vystudoval biofyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze. Ve Fyzikálním ústavu UK se zabývá biofyzikou buněčných membrán a aplikacemi optických metod v biologickém výzkumu.
Plášek Jaromír

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné