Tělesné požitky a hudební inspirace

Zatímco Josef Haydn komponoval v paruce a u klavíru, Gioacchino Rossini si většinou nejdřív zašel na trh, kde se zásobil mimořádně pikantními lahůdkami. Rovněž Pasquale Anfossi v sobě tvůrčí nadšení probouzel voňavými pokrmy, konkrétně pečenými selaty a kapouny. Christoph Wilibald Gluck tvořil sice na čerstvě zelené louce, nicméně v kytičkách míval schovanou láhev šampaňského. Adolphe Adam (autor Postilióna z Lonjumeau) si v největším vedru lehal na pohovku a přikrýval se peřinou. Inspirace k němu přicházela, až když byl úplně zpocený a zpola udušený.

Přírodní živly inspirovaly průkopníka německého romantizmu Louise Spohra. Tvořil nejen při požáru, ale i za povodně. Téma jeho nejkrásnější symfonie ho napadlo, když ve svém vídeňském bytě ve třetím poschodí zjistil, že voda už stoupá do druhého.

Také Giacoma Meyerbeera povzbuzovaly přírodní živly, inspirace ho navštěvovala za rachocení hromu. Daniel Auber zas míval nejlepší myšlenky v letu na koni. Když chtěl v Němé z Portici dokončit sborovou scénu z trhu, přiřítil se koňmo do pařížské tržnice. Prý potom s klidem zaplatil za roztlučená vejce a rozšlapané máslo, protože uprostřed vzniklého chaosu ho napadl jedinečný motiv.

Ferdinando Paer skládal Sargina i Achilla při rozmíškách s manželkou a okřikování dětí či služebných. A jak komponoval Beethoven? Nejvznešenější myšlenky ho snad napadaly v ranní lázni a scherzo Deváté údajně komponoval v zahradě za cvrlikání vrabců. (Hudební výchova 4, 50, 1995–6/3)