Duben ve vědě

Poselství z dávno zaniklé hvězdy v Kanadě?

Před několika lety začali Luann Becker a Jeffrey Bada z Oceánografického ústavu v San Diegu zkoumat dopadový kráter v Sudbury ve střední části Ontaria, kde vznikl před 1 850 000 lety. Jde o druhý největší dopadový kráter na světě o průměru 27 km a délce valu 60 km. Původcem mělo být kosmické těleso velikosti Mount Everestu.

Oba vědci k svému překvapení nacházeli ve vzorcích místních přeměněných hornin velké množství uhlíkových útvarů označovaných jako C60 a C70, neboli buckminsterfullereny, podobající se uspořádáním atomů fotbalovému míči. Tyto výtvarně působící molekuly umějí nyní vědci poměrně snadno vytvářet v laboratoři, ale dosud si nikdo nepředstavoval, že by je bylo možno najít v horninách poznamenaných srážkou naší Země s planetkou nebo kometou. Jak by takovéto složité molekuly obsažené v kosmickém návštěvníkovi mohly přežít fyzikální poměry střetu? Proto oba vědci usuzovali, že uhlíkaté „fotbalové míče“ se vytvořily v důsledku výbuchu až při dopadu.

Becker a Bada však požádali Roberta Poradu z Rochesterské univerzity v New Yorku, aby prozkoumal uhlíkové shluky zevrubněji, a pak se ukázalo, že všechno je jinak. Ve shlucích se zachycují různé atomy a Porada se zaměřil na helium. Našel ho, ale jiné než očekával, nikoli pozemské. Z poměru izotopů helia ³He a ⁴He došel k závěru, že tyto uhlíkaté shluky se zformovaly mimo naši sluneční soustavu.

Vypadá to tak, že byly zformovány v nějakém vzdáleném hvězdném rudém obru, a bylo to v jeho posledních fázích života, kdy obsahoval velké množství helia a uhlíku. „Fotbalové míče“ z kanadského Sudbury vznikly s velkou pravděpodobností ještě předtím, než se vytvořila naše sluneční soustava, dostaly se do nějaké komety nebo planetky, která se po miliardách let střetla s naší planetou.

Jenže tím se dostáváme k další záhadě: Jak je možné, že uhlíkové „míče“ přežily dopad na Zemi a udržely v sobě mimozemské helium? Vždyť při takovém střetu se vyvíjí teplota až 5 000 stupňů! A vlivem takovéto teploty by helium mělo ze zajetí shluků uniknout. Všichni tři vědci tedy předpokládají, že určité části hmoty velkého kosmického tělesa se při dopadu natolik neohřejí.

Výklad cizího původu uhlíkových shluků je lákavý. Vždyť by to znamenalo, že takto mohly být na naši planetu dopraveny i jiné složité uhlíkaté molekuly. Takže je to důkaz pro kontroverzní domněnku Freda Hoyla z padesátých let, že první aminokyseliny a další základní chemické kameny života přišly na Zemi z vesmíru? F. Hoyle a jeho stoupenci soudili, že by se aminokyseliny mohly jen s malou pravděpodobností samy vytvořit v prvotní „polévce“ povrchu Země před čtyřmi miliardami let. A že aminokyseliny ve vesmíru existují, to víme. Jak by se však mohly dostat k nám na Zemi, bylo dosud nepředstavitelné.

Dávné dopady kometárních úlomků na Zemi

Máme ještě v dobré paměti, jak byla před dvěma roky bombardována planeta Jupiter rozlomenou kometou Shoemaker-Levy 9, která tak postupně dopadala na jeho povrch a mohutně ho rozbouřila.

Na březnové proslulé houstonské konferenci o výzkumu Měsíce a planet sluneční soustavy zazněly dvě přednášky o tom, že byly nalezeny stopy toho, jak i naši Zemi bombardovaly planetky či komety, které se před srážkou s námi rozpadaly na řadu kusů.

Takovýto řetězec kráterů byl odhalen v severním Čadu. Doposud jej před námi tajil saharský písek. Radar z amerického raketoplánu se však v r. 1994 zadíval i pod zemský povrch a uviděl zde tři krátery vyryté kosmickým tělesem rozpadlým na kusy o průměru přibližně 1 km. Jak referovala Adriana Ocampová z pasadenské Jet Propulsion Laboratory, dosud byl znám jediný z kráterů, Oarounga, který má v průměru 12,6 km. Další dva zrozené ve stejné době leží severoseverovýchodně a možná k nim patří i kráter čtvrtý. Největší z nich má v průměru 17 km a všechny čtyři dohromady leží na lince dlouhé 100 km. Kosmická tělesa deformovala horniny staré 360 milionů let a k dopadům došlo patrně přibližně ve stejné době.

Druhý takovýto řetězec se podle Michaela Rampina z Newyorské univerzity nachází ve středu severoamerického kontinentu na čáře dlouhé 700 km na území států Kansas a Illinois. Jde o osm kráterů, o kterých se dosud soudilo, že jsou sopečného původu. Geologové nyní po průzkumu dvou kráterů došli k závěru, že vznikly dopadem komety. Kusy kosmického tělesa tu zaútočily na Zemi před 330 až 310 miliony let.

Na konferenci se A. Ocampová a M. Rampino srovnáním svých materiálů ujistili, že zmíněné řetězce byly vytvořeny různými vesmírnými tělesy.

Neznámé geny blokují rozvoj rakoviny?

Profesor patologie z Lékařské fakulty Severozápadní univerzity v Chicagu došel na základě analýzy americké populace a příčin úmrtí lidí starších sta let k závěru, že v jejich těle existuje mimořádná protirakovinná odolnost.

U Američanů, kteří r. 1990 zemřeli ve věku 50 – 69 let, byla příčinou konce života rakovina ve 40 %, zatímco příčinou úmrtí staletých lidí byla rakovina jen ve 4 %. Konkrétně: r. 1990 žilo v USA 30 000 lidí starších sta let, z nich v tom roce zemřelo 12 300 a pouze 525 z nich na rakovinu.

Prof. Smith si myslí, že tito lidé jsou chráněni mimořádně účinnými geny, které blokují nádorové procesy a nedovolují působení látek, které vznik rakoviny odstartovávají.

Geny „koňských“ buněčných jader z doby před 400 000 lety?

Molekulární genetika je stále úspěšnějším klíčem k poznávání minulosti života. Francouzskému týmu vedenému Elianou Béraudovou-Colombovou z INSERM v Marseille se podařilo získat z deseti koster dávných Evropanů, kteří žili před 12 000 lety, jejich geny, tedy dědičnou informaci. Novinkou je to, že se geny podařilo vyjmout z jader buněk, které umožňují v lidském těle tvořit hemoglobin (červené krevní barvivo). Šlo konkrétně o gen pro beta-globin. Dříve získávané geny pocházely z mitochondrií. Trochu nadneseně řečeno získáváme tedy hlubší představu o krvi našich dávných předků a můžeme se dozvědět více o jejich dědičnosti.

Dále se proslechlo, že se Francouzům podařilo izolovat „rekordně“ starou DNA, a to z genů z jader buněk jakýchsi blíže nepoznaných tvorů, kteří žili v Bretani před 400 000 lety. Rozborem DNA se pak Evě Marii Geiglové z Jacquesova–Monodova ústavu v Paříži podařilo určit, že tyto geny patřily savcům příbuzným s koněm.

Co s francouzskými doktory?

Roku 1995 se sešli u příležitosti volby nového prezidenta Francie doktorandi a vytvořili skupinu nazvanou Hot Docs, ironicky navazující na hotdogy.

Ve své správě určené veřejnosti varují před krizí spojenou s hledáním pracovních příležitostí pro absolventy francouzských vysokých škol, kteří dosáhli doktorátu. Vzhledem k předpokládanému počtu volných míst pro takto kvalifikované odborníky je už dnes zřejmé, že každoročně činí nadprodukce doktorů 2 000. Což znamená, že každý rok tito mladí lidé nenaleznou odpovídající zaměstnání.

Zpráva je veřejně přístupná na Internetu a její fakta jsou obtížně zpochybnitelná. Vzhledem k rozpočtu velkých vědeckých pracovišť a univerzit a s přihlédnutím k nezájmu valné většiny francouzských podniků netechnického zaměření o absolventy této kvalifikace by se měl od r. 1996 jeden z pěti až šesti doktorů stát nezaměstnaným. Volných míst je ve Francii každoročně 6 500 – 7 000, zatímco absolventů obhajujících doktorát 9 000. Projevuje se tu pochopitelně i skutečnost, že během uplynulých 12 let se počet studujících na univerzitách ve Francii zdvojnásobil.

Problémy s tloušťkou maminek i dětí

Dva lékařské týmy z Bostonu a z Kalifornie došly k závěru, že tloušťka nastávajících maminek, i když jsou jinak zdravé, se projevuje vyšším výskytem některých chorob u jejich dětí, např. choroby spina bifida (nemoci páteře). Lékaři nás poučí, že jde o defekt páteře, který vzniká neuzavřeností oblouků obratlových v důsledku poruch osifikace. Jde však také o další případy narození dětí se špatně vyvinutou páteří i mozkem.

Lékaři už dříve naráželi na to, že riziko takového poškození souvisí se špatnou výživou v těhotenství, která se ještě komplikuje cukrovkou. Protože obézní matky zpravidla jedí nevhodně a trpí často cukrovkou, výsledky šetření nepřekvapily.

Kalifornský tým vyšetřil 538 matek, jejichž děti se narodily s těmito vadami, a zjišťoval index tělesné hmotnosti BMI ¹⁾ . Za obézní byly považovány ty matky, které měly index vyšší než 29. U nich se ukázalo, že riziko poškození dětí je dvojnásobné. Hlavním překvapením však bylo, že se takto neprojevil vliv cukrovky nebo špatná výživa. Nehrály tu roli ani další faktory jako věk matky, špatné vzdělání nebo nedostatek vitaminů. Rozhodující příčinou poškození dětí se ukázala být výhradně – tloušťka.

Allen Mitchell s kolegy z Institutu veřejného zdraví Bostonské univerzity vyšetřil obdobně 604 matek s takto poškozenými dětmi. I on prokázal, že riziko poškození s obezitou vzrůstá. Když index BMI dosáhne 32, defekty dětí jsou třikrát vyšší. Problém ovšem může být ještě složitější.

V USA se zkoumala rovněž souvislost obezity dětí s dobou, kterou tráví u televizorů. V Massachusetts r. 1986 vyšetřili 786 dětí ve věku 6 – 11 let. Znovu je vyhledali r. 1990 a zjistili, že děti, které se dívaly na televizi denně v průměru 5 hodin, trpěly 4,6krát víc nadváhou. 60 % dětské obezity má mít takto na svědomí televize, která snižuje dobu věnovanou hrám a procházkám.

Marnost zdravotnické osvěty?

Gallupovo výzkumné pracoviště došlo k závěru, že ti Američané, kteří vedou nezdravý způsob života, vědí naprosto přesně, co by měli dělat, aby zůstali zdraví.

Při průzkumu bylo dotázáno 1 012 dospělých, z nichž 82 % uznávalo, že by měli změnit řadu svých návyků, např. přestat kouřit nebo víc cvičit. Devět z deseti dobře vědělo, že lékaři doporučují cvičit třikrát týdně, ale přitom z nich cvičí jen 49 %.

75 % dospělých starších 55 let dobře ví, že lékaři doporučují, aby si nechávali preventivně vyšetřit, zda jejich tračník není ohrožen rakovinou, třetina z nich se však nikdy k lékaři nedostavila.

Radostná zpráva: svět dává méně peněz na přípravu válek

V dubnu byla publikována pozoruhodná zpráva bonnského Mezinárodního centra pro konverzi, která dokazuje, že svět v průměru snížil své výdaje na vojenské rozpočty, zbraně a vojáky od r. 1985 o 20 %. V uplynulém desetiletí došlo k nejvýraznějšímu odzbrojení od konce druhé světové války. A přitom je pravděpodobné, že hned tak neprožijeme opětný nárůst těchto výdajů.

Ze 151 států světa, které jsou v materiálu uvedeny, 82 zemí své výdaje na ozbrojené síly snížilo, 60 zvýšilo a 9 ponechalo na dosavadní úrovni.

Vzrůst výdajů některých zemí, např. jihovýchodní Asie – Malajsie, Thajska a Indonésie, byl způsoben růstem jejich ekonomiky, takže podíl nákladů v jejich rozpočtech se nezvyšuje. Jižní Korea se 17% nárůstem je výjimkou.

Naproti tomu např. Nikaragua omezila své vojenské výdaje o 73 %. Významně poklesl vojenský rozpočet Etiopie, El Salvadoru a Iráku. Ten vybudoval obrovské vojenské síly během války s Íránem v průběhu let 1980 – 1988, ale poté, co byla odražena jeho agrese v Kuvajtu, začal odzbrojovat, v tomto případě ovšem pod tlakem OSN.

O třetinu méně vynakládají na armádu země bývalého sovětského bloku – Bulharsko, Maďarsko, Rusko, Polsko, Slovensko, Česká republika a Slovinsko. Naproti tomu nárůst až 44 % doznalo Chorvatsko, následováno Republikou Sierra Leone, Srí Lankou a Barmou.

Podle studie mělo být v jediném roce 1994 na světě ušetřeno 750 miliard dolarů. Pesimisté tvrdí, že tyto peníze však z valné části nebyly převedeny na sociální potřeby, ale posloužily ke snížení státních deficitů. Řada národohospodářů ovšem prohlašuje, že to není zrovna nejhorší způsob, jak tyto peníze utratit.

Zpráva analyzuje i situaci v USA, které snížily své vojenské výdaje podstatněji než mnohé jiné státy, nicméně ponechávají výši prostředků na vojenský výzkum a vývoj na velmi vysoké úrovni. Polovina rozpočtu na vědu je dál věnována na vojenské projekty, takže na vojenskou vědu a techniku dávají dnes Američané víc než v padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech. V době vrcholící studené války za prezidenství D. Reagana představoval tento podíl plných 60 %. Vojenský výzkum v USA však přesto opouští 120 000 inženýrů, 22 000 vědců a 95 000 techniků.

Ticíc miliard informací za vteřinu

Přenos informací dospěl k symbolickému rekordu – na jednom optickém vláknu byl přenesen jeden terabit informací. Zasloužily se o to v Japonsku tři týmy z Japonského telegrafního a telefonického sdružení a Americké telefonní společnosti. Přeneslo se tím po jediném vláknu 400krát informací víc než dosud.

Kolik je to jeden terabit předaný za sekundu? Tolik, jako kdybychom vyslali obsah 200 CD, nebo kdyby probíhalo současně 12 milionů telefonických hovorů, nebo by byl přenesen obsah 5 000 čísel našeho časopisu, Vesmíru.

Méně kyselých dešťů nad Severní Amerikou

Požadavky americké vlády na omezení vypouštěných sloučenin síry se plní. Elektrárny USA snížily r. 1995 emise síry o 5,6 milionu tun. Agentura ochrany životního prostředí oznámila v dubnu, že průmysl bude schopen snižovat vypouštění síry do ovzduší o 10 milionů tun ročně, a to do r. 2010.

V první fázi jsou snižovány emise z 445 velkých tepelných elektráren o 39 % víc, než vláda uložila. V další etapě přijde na řadu 700 elektráren.

Ruská akademie války?

Tzv. vojensko-průmyslový komplex byl za existence Sovětského svazu privilegovanou sférou, o které se tvrdilo, že zde lidé mají nejen slušné mzdy, dostatek potravin v uzavřených zónách, ale že zde panuje daleko lepší kvalita práce, než byla v SSSR obvyklá. Pracovníci komplexu neprožívají svůj pád lehce, i když část těch nejkvalifikovanějších prý získává slušné postavení v nově vznikajícím soukromém podnikání.

Nicméně pozornost ruského tisku vzbudila snaha některých vědců udržet své mocenské postavení pomocí nové instituce – Ruské akademie technických věd, kterou novináři nazvali stručněji a výstižněji Akademií války.

Vědci snažící se založit tuto Akademii napsali prezidentovi Ruské federace Borisi Jelcinovi: „V obranném komplexu je nahromaděn obrovský vědecký potenciál, který je možné srovnat jedině s vědeckým potenciálem USA a jenž představuje 75 % celkového potenciálu Ruska. Ve více než 700 vědeckovýzkumných organizacích obranných průmyslových odvětví pracuje na 2 500 doktorů věd a 20 000 kandidátů věd... Ve snaze spojit tvůrčí potenciál vědeckých škol, vědců a odborníků považujeme za účelné vytvořit Ruskou akademii technických věd jako nejvyšší státní vědeckou instituci Ruska ve sféře aplikovaných technických věd obranných rezortů průmyslu.“

Dopis podepsali nejen příslušní ministři, ale i někteří akademici, kteří šéfují největším vojenským podnikům a výzkumným centrům. Vznik nové Akademie v Rusku by sám o sobě nebyl nyní něčím výjimečným, vyrostly tu akademie astronautiky, kuchařského umění, inženýrství, informatiky, astrologie, magie aj., takže Rusko dnes doslova oplývá lidmi s tituly akademiků a členů korespondentů. Akademici Ruské akademie věd už jsou v mizivé menšině a akademikem je dnes nejen fyzik, ale i kuchař či astrolog... I ti velice vehementně své tituly užívají... (Připomeňme, že v Rusku akademie věd, pedagogických věd i lékařských věd přežily rozpad sovětského impéria a jejich sbory členů zůstaly nedotčeny.)

V dopisu Jelcinovi se navrhuje, aby ministerští úředníci sami navrhli prvních 200 členů „Akademie války“, a jsou požadovány peníze pro tuto instituci už na rok 1996. Vláda už Ruskou akademii věd požádala, aby návrh posoudila. Ukázalo se, že velkým zastáncem nové akademie je např. dříve velice populární sovětský akademik Jevgenij Velichov, viceprezident Ruské akademie věd a ředitel Kurčatovova ústavu atomové energie, kde se vyvíjely sovětské jaderné zbraně. Stoupenci akademie argumentují nebezpečím trhu, který by v budoucnu mohl vojenský výzkum omezovat. Laureát Nobelovy ceny Nikolaj Basov si však myslí, že tato nová akademie by byla luxusem v době, kdy Ruská akademie věd pro své přežití potřebuje státní dotaci nejméně dvacekrát vyšší, než získává nyní. Přiznivě se na akademii netváří ani další laureát Nobelovy ceny, Alexandr Prochorov. Není však málo akademiků, kteří soudí, že Akademie technických věd je nezbytností při lobbování ve prospěch vojáků, zbrojního průmyslu i při koordinaci vojenského úsilí.

Právo v LA příkladem pro vědu USA?

Americký populární televizní seriál „Právo v Los Angeles“ proběhl i na našich obrazovkách. Vědci začali závidět právníkům, co všechno pro jejich prestiž v Americe zmíněný seriál vykonal, stejně jako „Hill Street Blues“ pro chicagskou policii.

Seriál o vědcích, který by objektivně popularizoval badatelskou práci, chce iniciovat laureát Nobelovy ceny Leon Lederman, o němž jsme se mohli v poslední době občas dočíst v článcích o vytvoření prvního antiatomu. Lederman byl totiž u jednoho z předchozích kroků: r. 1965 se mu podařilo vytvořit jádro antihmotného těžkého vodíku. V experimentech přinutil antiproton a antineutron, aby se spojily a vytvořily tak jádro antideuteria. Výsledkem bylo tehdy 200 antijader těžkého vodíku.

O krušnosti, složitosti i radostech vědecké práce tedy Lederman dobře ví. Dostal se i k televizní práci při přípravě pořadů o laureátech Nobelových cen. Tehdy se seznámil se spisovatelem Adrianem Malonem a dohodli se, že budou spolupracovat na seriálu, který by změnil vžitou představu vědce jako poněkud směšného starého muže s bílým límečkem a silnými skly brýlí. Lederman sehnal pro začátek 100 000 dolarů z Národní vědecké nadace, Ministerstva energetiky a dvou soukromých nadací a začal dobývat Hollywood... V seriálu má být samozřejmě nejen vědecká práce, ale i vědecká špionáž a vědecký sex zásluhou dvou milostných historií...