Zoomorfní duchové v českém názvosloví

Soudobá etymologie dochází k závěru, že k nejstarším typům metafory patří přenášení jmen zvířat ze sféry reálné, hmotné, do sféry mytologicko-duchovní, tj. do sféry zoomorfních duchů.

Shodná pojmenování některých chorob a škaredých motýlů (lišej /lišaj) lze zdůvodnit někdejší vírou, že takovou chorobu přenášejí a zosobňují démonické bytosti vtělené do příslušného motýla. Podobně byla podle vlka pojmenována agresivní choroba, která působila bolestivé postižení srovnatelné s vlčím kousnutím. Negativní účinky kousnutí i choroby byly připisovány témuž škodlivému zvířecímu duchu.

Také v lidové botanické terminologii se rozlišovaly byliny dobré a škodlivé podle působení zlého ducha. Některé byliny měly schopnost proti zlým duchům chránit (viz starý latinský název třezalky fuga daemonum).

Rozvoj biblického obrazného vyjadřování pochopitelně zasáhl i do názvosloví. Projevilo se to mimo jiné i na třezalce, viz české kvítí Panny Marie nebo charvátský název bogorodičina trava. (Slovo a slovesnost 55, 263, 1994/4)