Od sucha k suchu
| 3. 11. 2016Žijeme v do bě, kdy česká kotlina zažívá jedno z nejsušších období za posledních 500 let, konstatují autoři monografie Sucho v českých zemích. Jde o publikaci nejméně s jednou předností: na nedostatek vody se dívá z hlediska celé řady oborů. Současné znalosti z klimatologie, meteorologie, agroklimatologie, hydrologie, dendrochronologie (zkoumající počasí na základě studia letokruhů dřeva), dálkového průzkumu Země, biologie rostlin a dalších specializací se v knize prolínají s historickými poznatky o úloze sucha v našich dějinách. Proto se autorský tým skládá ze 45 odborníků z různých ústavů a fakult ČR, kteří spojili své znalosti, aby vytvořili čtivou knihu, sjednocenou dvěma kompetentními autory-editory.
Publikace je dosud nejpodrobnější prací věnovanou vývoji sucha ve střední Evropě. Autoři vycházeli z meteorologických záznamů a zápisů v archivech. Nejstarší záznam o suchu je z Kosmovy kroniky, podle níž byla zima v letech 1090 a 1091 teplá a bez sněhu. Takzvané megasucho postihlo české země v roce 1540, kdy ve střední Evropě panovalo téměř středomořské klima. Suchá období se objevují v každém století, přičemž v nich nelze hledat nějakou pravidelnost. Podle editora knihy – profesora Miroslava Trnky – například od roku 1951 do roku 2000 bylo asi 26 suchých epizod. Podobně před 200 lety v jednom z nejsušších padesátiletých období (1751 až 1800) bylo 25 suchých epizod.
Taková období sucha mohou, ale vůbec nemusí mít negativní následky. Loňské sucho zastihlo přírodu vybavenou bohatými zásobami vody, a proto nebylo tak poškozující jako zimní a raná letní epizoda v roce 2003. Tehdy produkce obilí klesla meziročně asi o 13 procent a řepka propadla o 44 procent. Tímto rokem, jak řekl před časem druhý editor profesor Rudolf Brázdil, začalo u nás velmi suché období. Bezesporu je to i důsledek zesilování skleníkového efektu. Epizody sucha a extremity počasí s tím spojené budou nyní zřejmě častější. Proto autoři publikace nejen objektivně zdokumentovali historii a geografii sucha, ale upozorňují i na to, že je nutné se na něj do budoucna připravit. Měla by se vytvořit politicky průchodná koncepce a strategie udržení vody v krajině, nejen v zájmu lidské společnosti (pít potřebují liberálové, konzervativci a někdy i extremisté) a pro přežití obyvatelstva, ale neméně to platí pro zachování našich přírodních biotopů v rámci mírného, leč stále teplejšího klimatického pásma. Problém má i druhou stranu, neboť roky významných suchých epizod se střídají s roky velkých povodní.
Kniha by měla být nepostradatelným zdrojem informací pro státní správu i běžné čtenáře o tom, jak suchu a povodním čelit co nejlépe. A to především suchu v kritických dobách, kdy by mohly dojít zásoby vody i piva nejen v parlamentním bufetu, ale i v okolních hospůdkách, námi tak milovaných.
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [317,36 kB]