Ekosystémové mapování lesů v Britské Kolumbii
Na jedné straně má již dnes lidstvo informace z dalekých končin vesmíru, na straně druhé dosud nezná některá hůře dostupná místa na Zemi. Přitom jsou často vzdálena od civilizace jen pár set kilometrů a jejich nedostupnost je pouze relativní – záleží většinou na tom, kolik nepohodlí je člověk ochoten snášet, aby jich dosáhl.
Boreální les
Jedním z nejrozsáhlejších společenstev na Zemi je boreální (severský jehličnatý) les. Zelený pás boreálních lesů obepíná celou severní polokouli a významně se podílí na produkci světových zásob atmosférického kyslíku i na redukci CO2. Společně s tropickým deštným lesem tak pomáhá rozhodujícím způsobem udržovat vhodné podmínky pro život na Zemi. Zatímco o úbytku tropických lesů se mluví už dlouho, o podobných problémech v boreálním pásmu se v některých oblastech – zejména v Asii – teprve mluvit začíná.Aby bylo možné v lese rozumně hospodařit, např. les vhodně založit, a pak žádoucím způsobem vychovávat (nejen vytěžit dříví), je třeba důkladně poznat lesní ekosystém. Ten je, jednoduše řečeno, určen prostředím, organizmy, které v něm žijí, a procesy i vztahy, které mezi nimi probíhají a panují. Studium ekosystémů není lehké, neboť jejich struktura i funkce se mění v čase. Nejsnadněji lze sledovat vegetaci a půdu. Důležité je vědět, kde a v jakém rozsahu se nacházejí lesní stanoviště, tj. klimaticky i půdně vyhraněné části ekosystému. A odpovědět na otázky „co?“ a „kde?“ je podstatou mapování lesních ekosystémů – průzkumu, který v těžkých podmínkách severských lesů dosud není běžný. V České republice se tímto mapováním, známým více jako šetření lesnické typologie, zabýváme v brandýském Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů již od padesátých let minulého století. Patříme ke světové špičce,
a určitě i proto nás Katedra lesnických věd Univerzity Britské Kolumbie ve Vancouveru přizvala r. 2002 k svému projektu ekosystémového mapování univerzitního lesa.
Lesy Britské Kolumbie
Území Britské Kolumbie – nejzápadnější kanadské provincie – je ze 64 % pokryto lesem. Třetina těchto lesů je nedostupná běžnými dopravními prostředky (nevedou tam silnice). V lesích se nelze pohybovat ani pěšky (nejsou v nich stezky). Lesy běžně dostupné jsou hospodářsky využívány jen z jedné třetiny. Tento podíl v poslední době vzrůstá, lidé panenské oblasti zpřístupňují a začínají les využívat, těžit. Ke cti kanadských lesníků je třeba říci, že les náležitě obnovují, lesních ploch tedy neubývá. Vzhledem k rozlehlosti a klimatické různorodosti provincie jsou lesy Britské Kolumbie rozmanité. Díky vydatným srážkám v pobřežní části mají zdejší smrky, douglasky či jedle obří vzrůst. Je skutečným zážitkem vidět stometrové velikány, ještě vyšší jsou jen kalifornské sekvoje a australské eukalypty. Člověk zde narazí na dřeviny, jež lze u nás vidět v parcích, např. thuje (zde zvané cedry), tsugy či cypřišky. V důsledku velké rozlohy lesů jsou i v dobře přístupných a hospodářsky využívaných oblastech některé lesy panenské, dosud lidskou rukou nedotčené. Tato mnohdy už jen torza zasluhují ochranu jako ukázka přirozeného vývoje lesních společenstev i jako genetický zdroj. A právě ta je třeba vyhledat a zakreslit do podrobných map (použili jsme mapy v měřítku 1 : 10 000). Nejde jen o lokalizaci, je nutno zjistit také lesnické, pedologické, geologické, ekologické, botanické i zoologické údaje. Cílem je využít tato data jako podklady k ochraně podobných lokalit a jako příklad k trvale udržitelnému hospodaření v oblastech ostatních.Univerzitní výzkumný les a naše práce
Tak jako mají zemědělské univerzity v Čechách malá výzkumná políčka, má Univerzita Britské Kolumbie tři rozlehlé výzkumné lesy. Výzkumný les Alexe Frasera leží v Cariboo Forest Region, v centrální části Britské Kolumbie. Tato oblast je sice člověkem poměrně intenzivně využívána, přesto tu však lze najít zbytky „původního“ lesa. Částí našeho úkolu bylo nalézt je a důkladně odborně zpracovat. 1) Těšilo nás, že instrukce, které jsme pro svou práci dostali, mají základ v biogeocenologickém ekosystémovém klasifikačním systému lesů Britské Kolumbie (viz rámeček Klasifikace lesa 1 ), jehož základy položil náš rodák Vladimír J. Krajina 2) a na jehož vývoji se podílel jeho žák Karel Klinka, kdysi typolog Lesprojektu v Brandýse nad Labem. Těšilo nás rovněž, že můžeme – obrazně řečeno – navázat na jejich práci. Žili jsme celé léto v kempu Gavin Lake uprostřed oblasti Cariboo, do města, vzdáleného 80 km, jsme jezdili jednou týdně pro potraviny a informace. V horkém a suchém létě (teploty nad 30 stupňů Celsia byly běžné) jsme se museli vyrovnat s těžko přístupným terénem, často s podrostem trnitých keřů všehojovce hrozivého (Oplopanax horridus). Minimálně osm hodin denně jsme trávili ve společnosti komárů a černých medvědů. Pomocí globálního polohového systému (GPS) byla s přesností plus minus pět metrů zaznamenána poloha každého postupového bodu našeho terénního průzkumu. Postup terénem byl možný jen podle azimutu, nevedou tam ani pěšiny. Pozemním šetřením jsme prověřili asi 90 % ploch připravených interpretací leteckých snímků a opravili jsme jejich hranice. Na všech postupových bodech a někdy i mimo ně jsme pořídili fotografickou dokumentaci lesních společenstev, která nyní slouží jako součást databáze lesních stanovištních řad. U ekosystémů, které byly pomocí průvodce (Forest Service Field Guide) obtížně identifikovatelné, jsme provedli fytocenologický a půdní průzkum. Zmapovali jsme celkem 5000 hektarů původních i změněných lesů, tj. zhruba přes 100 hektarů denně.Znát to, co chci chránit
Projekt byl ukončen r. 2004 zpracováním získaných údajů a vytištěním stanovištních map. 3) Soubor stanovištních map v žádoucím měřítku (1:10 000), které vznikly pozemní revizí, otevírá cestu pro globální ochranu boreálního lesa. Chceme-li s ochranou začít, musíme nejprve vědět, co vlastně chceme chránit. Tuto informaci nesou důkladně zpracované mapy a další digitální materiály. Nezbývá než doufat, že společenské klima, které v boreální oblasti panuje, umožní realizaci dalších projektů. Vždyť jen v Britské Kolumbii na to čeká přes 600 tisíc km2, což je plocha téměř osmi Českých republik.Poznámky
KLASIFIKACE LESA
Biogeoklimatická klasifikace, podle které jsme v Britské Kolumbii pracovali, se provádí na třech úrovních: klimatické, stanovištní a vegetační. V praxi se při klimatické-zonální klasifikaci sdružují biogeoklimatické zóny, jejich podstupně a varianty. Stanovištní klasifikace pak rozlišuje pro každou zónu stanovištní skupiny (mají podobné kvalitativní znaky i podobný vegetační potenciál) a stanovištní řady (klimaticky stejné části stanovištních skupin), jež jsou doplněny stanovištními typy (modifikátory, které rozšiřují informaci o přírodním prostředí dané lokality). Stanovištní řady (značené číselným kódem) jsou tak charakterizovány režimem půdní vlhkosti, úživnosti, utvářením terénu a výskytem indikačních vegetačních druhů, tj. těch, které dobře „označí“ lesní stanoviště.Ke stažení
- článek ve formátu pdf [470,08 kB]