Ekosystémové mapování lesů v Britské Kolumbii
Na jedné straně má již dnes lidstvo informace z dalekých končin vesmíru, na straně druhé dosud nezná některá hůře dostupná místa na Zemi. Přitom jsou často vzdálena od civilizace jen pár set kilometrů a jejich nedostupnost je pouze relativní – záleží většinou na tom, kolik nepohodlí je člověk ochoten snášet, aby jich dosáhl.
Boreální les
Jedním z nejrozsáhlejších společenstev na Zemi je boreální (severský jehličnatý) les. Zelený pás boreálních lesů obepíná celou severní polokouli a významně se podílí na produkci světových zásob atmosférického kyslíku i na redukci CO2. Společně s tropickým deštným lesem tak pomáhá rozhodujícím způsobem udržovat vhodné podmínky pro život na Zemi. Zatímco o úbytku tropických lesů se mluví už dlouho, o podobných problémech v boreálním pásmu se v některých oblastech – zejména v Asii – teprve mluvit začíná.Aby bylo možné v lese rozumně hospodařit, např. les vhodně založit, a pak žádoucím způsobem vychovávat (nejen vytěžit dříví), je třeba důkladně poznat lesní ekosystém. Ten je, jednoduše řečeno, určen prostředím, organizmy, které v něm žijí, a procesy i vztahy, které mezi nimi probíhají a panují. Studium ekosystémů není lehké, neboť jejich struktura i funkce se mění v čase. Nejsnadněji lze sledovat vegetaci a půdu. Důležité je vědět, kde a v jakém rozsahu se nacházejí lesní stanoviště, tj. klimaticky i půdně vyhraněné části ekosystému. A odpovědět na otázky „co?“ a „kde?“ je podstatou mapování lesních ekosystémů – průzkumu, který v těžkých podmínkách severských lesů dosud není běžný. V České republice se tímto mapováním, známým více jako šetření lesnické typologie, zabýváme v brandýském Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů již od padesátých let minulého století. Patříme ke světové špičce,
a určitě i proto nás Katedra lesnických věd Univerzity Britské Kolumbie ve Vancouveru přizvala r. 2002 k svému projektu ekosystémového mapování univerzitního lesa.
Lesy Britské Kolumbie
Území Britské Kolumbie – nejzápadnější kanadské provincie – je ze 64 % pokryto lesem.![](/images/gallery/archiv/2005/7/ekosystemove-mapovani-lesu-v-britske-kolumbii/page/s_2005_395_04.gif)
![](/images/gallery/archiv/2005/7/ekosystemove-mapovani-lesu-v-britske-kolumbii/page/s_2005_395_05.jpg)
Univerzitní výzkumný les a naše práce
Tak jako mají zemědělské univerzity v Čechách malá výzkumná políčka, má Univerzita Britské Kolumbie tři rozlehlé výzkumné lesy. Výzkumný les Alexe Frasera leží v Cariboo Forest Region, v centrální části Britské Kolumbie. Tato oblast je sice člověkem poměrně intenzivně využívána, přesto tu však lze najít zbytky „původního“ lesa. Částí našeho úkolu bylo nalézt je a důkladně odborně zpracovat. 1) Těšilo nás, že instrukce, které jsme pro svou práci dostali, mají základ v biogeocenologickém ekosystémovém klasifikačním systému lesů Britské Kolumbie (viz rámeček Klasifikace lesa 1 ), jehož základy položil náš rodák Vladimír J. Krajina 2) a na jehož vývoji se podílel jeho žák Karel Klinka, kdysi typolog Lesprojektu v Brandýse nad Labem. Těšilo nás rovněž, že můžeme – obrazně řečeno – navázat na jejich práci. Žili jsme celé léto v kempu Gavin Lake uprostřed oblasti Cariboo, do města, vzdáleného 80 km, jsme jezdili jednou týdně pro potraviny a informace. V horkém a suchém létě (teploty nad 30 stupňů Celsia byly běžné) jsme se museli vyrovnat s těžko přístupným terénem, často s podrostem trnitých keřů všehojovce hrozivého (Oplopanax horridus).![](/images/gallery/archiv/2005/7/ekosystemove-mapovani-lesu-v-britske-kolumbii/page/s_2005_395_06.jpg)
![](/images/gallery/archiv/2005/7/ekosystemove-mapovani-lesu-v-britske-kolumbii/page/s_2005_395_07.jpg)
Znát to, co chci chránit
![](/images/gallery/archiv/2005/7/ekosystemove-mapovani-lesu-v-britske-kolumbii/page/s_2005_395_08.jpg)
Poznámky
KLASIFIKACE LESA
Biogeoklimatická klasifikace, podle které jsme v Britské Kolumbii pracovali, se provádí na třech úrovních: klimatické, stanovištní a vegetační. V praxi se při klimatické-zonální klasifikaci sdružují biogeoklimatické zóny, jejich podstupně a varianty. Stanovištní klasifikace pak rozlišuje pro každou zónu stanovištní skupiny (mají podobné kvalitativní znaky i podobný vegetační potenciál) a stanovištní řady (klimaticky stejné části stanovištních skupin), jež jsou doplněny stanovištními typy (modifikátory, které rozšiřují informaci o přírodním prostředí dané lokality). Stanovištní řady (značené číselným kódem) jsou tak charakterizovány režimem půdní vlhkosti, úživnosti, utvářením terénu a výskytem indikačních vegetačních druhů, tj. těch, které dobře „označí“ lesní stanoviště.Ke stažení
článek ve formátu pdf [470,08 kB]