Z odborných časopisů

Převádět kvalitu vědeckého výzkumu na čísla je velmi ošidné. Je v tom snaha řídících struktur nalézt jakékoli snadno uchopitelné kritérium, aniž by bylo nutné rozumět jednotlivým pracím (ani by to nešlo). Aby bylo možné čísla o výzkumu interpretovat, je opět nutná znalost jednotlivých oborů. Můžeme spekulovat, co mohou znamenat následující čísla: V období od roku 1981 do 1984 rostl počet publikovaných vědeckých prací o 3,7 % ročně. Pod tímto průměrem byl kupodivu ve státech jako USA (2,7 %), Británie (3 %), Německo (3,3 %). Z evropských zemí se vymyká Francie (5,2 %). Největší růst (větší než 10 %) však zaznamenávaly země jako Hongkong, Čína, Singapur, Jižní Korea a Tchaj-wan. Podíl zemí s vědeckou tradicí tedy klesal: USA – o 1 %, Británie – o 0,9 %, Německo – o 0,4 %. Vymyká se opět Francie s 0,7 % a Japonsko s 2,1 %. Kdo by však byl v pokušení cokoli z těchto čísel vyvozovat, měl by věnovat trochu času na přečtení článku Roberta M. Maye. Věda je sice soutěživá, sportem však přece jen není.

Science 275, 793, 1997

D. C. Clare se svým studentem J. Gregorym zkoumali pomocí kvantových Monte Carlo výpočtů vlastnosti shluků od 2 do 6 molekul vody. Nečinili tak z rozmaru. Zajímalo je, co činí vodu vodou, tj. proč má voda právě tak výhodné vlastnosti, které ji činí např. vhodným rozpouštědlem. Zjistili při tom, že od počtu 6 molekul začínají necyklická uspořádání být stabilnější než cyklická. Z experimentu je známo, že izolovaná molekula má některé vlastnosti odlišné od molekul ve shluku – např. elektrický dipólový moment, který svědčí o rozložení náboje, u molekuly ve shluku je o 27 až 37 % vyšší. Vlastnosti shluků obsahujících alespoň 6 molekul vody jsou nejblíže tomu, co vidíme ve skutečnosti.

Science 275, 814–817, 1997

Tombaugh se začal o astronomii zajímat během dospívání. Koncem 20. let si pravidelně dopisoval s astronomy Lowellovy observatoře ve Flagstaffu. Roku 1929 získal na observatoři místo i úkol – podílet se na hledání planety X. Dnes víme, že existuje asi 15 milionů hvězd jasnějších než Pluto (hledaná planeta). Každá ze 170 desek, které Tombaugh získal, obsahovala mezi 50 000 a 900 000 hězdami plus stopy mnoha asteroidů! Po necelých 10 měsících, 18. února 1930 odpoledne, porovnával C. Tombaugh fotografické desky souhvězdí Blíženců. Spatřil slabý bod –a jak později vzpomínal – řekl si, že to musí být ona hledaná 9. planeta. Klidně se odebral za ředitelem observatoře V. M. Slipherem a řekl: „Objevil jsem vaši planetu X“. 13. března po 3 týdnech ověřování observatoř ohlásila objev. Planeta byla pojmenována Pluto, Tombaugh získal stipendium a graduoval na Kansaské univerzitě. Patří již k historii věd, že planeta Pluto byla nalezena na základě zcela falešných hypotéz. V 70. letech se došlo k poznání, že Pluto má příliš malou hmotu, aby byl mohl způsobovat poruchy v dráze planet Uranu a Neptunu.

Nature 385, 778, 1997

Od 70. let se úspěšně používají úpravy povrchu pokrytím tenkými vrstvami karbidu titanu TiC, nitridu titanu TiN anebo oxidu hlinitého Al₂O₃ k prodloužení životnosti řezacích a vrtacích nástrojů, či součástek, které trpí otěrem. Úspory nejsou zanedbatelné, uvážíme-li, že těmito tenkými vrstvami se prodlouží životnost až 20krát. Tenkovrstvé povlaky mívají tloušťku kolem 5 mikrometrů, jejich tvrdost dosahuje 20 gigapascalů. Povlaky však nejen zvyšují tvrdost, někdy zvyšují odolnost vůči vysoce korozivnímu prostředí (např. tělesných tekutin u kloubních náhrad). Vývoj fyziky pevných látek se však nezastavil: přišly supermřížky – povlaky z několika tenkých vrstev nitridu titanu a nitridu vanadu dosáhly více než dvojnásobné tvrdosti jednotlivých tenkých vrstev.

Science 273, 889–892, 1996

Tuto miniaturní reakční nádobu vytvořil J. Rebek se svými spolupracovníky na Massachusettské technice ze dvou miskovitých molekul calixarenu, k nimž připojil molekuly močoviny (viz schematický náčrtek). Močovina obsahuje kladně nabité skupiny N–H a záporně nabité atomy kyslíku, takže mezi kladně nabitou skupinou N–H na jedné „misce“ a záporně nabitým atomem kyslíku na druhé „misce“ vznikne vazba. Vytvořená kapsule má uvnitř dost místa, aby se tam dal umístit např. enzym. Chemici však doufají, že by jejich kapsule mohla rozlišovat např. jednotlivé aromatické látky obsahující halogeny a být tedy využívána jako senzor.

Science 273, 877, 1996

Zřídkakdy se obejdou archeologické objevy bez pozornosti veřejnosti. Nestalo se tak ani při objevu kompletního loveckého oštěpu stáří 380 000 až 400 000 let v hnědouhelném povrchovém dolu Schöningenu (asi 40 km na východ od Braunschweigu). Důl na ploše 6 km² je až přes 100 m hluboký. Dobrá zpráva je, že odkrývá usazeniny ze středního pleistocénu. Špatnou zprávou je rychlost, s jakou je archeologické naleziště ničeno. Schöningenský oštěp je výjimečný nejen zachovalostí, ale zejména stářím – dosud nejstarší téměř celý oštěp pocházel z poslední doby meziledové (tj. 115 000 až 125 000 let) a byl nalezen r. 1948 v Lehringenu. Jedním z důvodů, proč jsou archeologové tak nadšeni, je, že počátkem 80. let bylo málo podkladů pro to, že naši předkové lovili velká zvířata ve středním paleolitu. Někteří archeologové se dokonce domnívali, že lov velkých zvířat se objevil až s moderním člověkem, někdy před 40 000 lety.

Nature 385, 767, 807–810,1997

V minulém roce způsobilo senzaci ohlášení M. Mayora a D. Queloze o detekci 4denního cyklu v radiální rychlosti hvězdy 51 Pegasi. Tyto změny nakonec interpretovali jako projev planety obíhající velmi blízko hvězdy 51 Pegasi (viz J. Grygar: První exoplaneta, Vesmír 75, 493, 1996/9). D. Gray tuto interpretaci v posledním únorovém čísle časopisu Nature zpochybnil. S vysokým rozlišením měřil tvar spektrálních linií a zjistil, že se rovněž mění s periodou 4,23 dne. A protože přítomnost planety by nemohla ovlivnit tvar spektrálních linií, domnívá se, že pozorovaná perioda odráží dosud neznámou oscilaci hvězdy samotné. Následovat má přesnější pozorování i ostatních údajných planet s možným závěrem, že planety hmoty Jupitera mohou být právě tak vzácné jako hnědí trpaslíci (s jistotou známe dva).

Nature 385, 795–796, 1997