Polystyrenový sníh

Při cestě do přírody jsem v závěru roku narazil na oblast, ve které sníh vypadal, jako by krajinou proletěl obří polštář a vysypal svůj obsah nevšedních tvarů, kam oko dohlédne. Jak vznikají sněhové vločky ve tvaru „polystyrenových“ kuliček?

Jiří Netuka

1. „Polystyrenový sníh“, zaznamenaný 30. prosince 2025 v severních Čechách.

Snímek Jiří Netuka

Vysvětlení odborníka: Přirovnání k polystyrenovým kuličkám je docela trefné. Velikost útvarů jim vcelku odpovídá, jen jsou o něco těžší. Jde o sněhové krupky – bílé, neprůsvitné ledové částice kulového, někdy i kuželovitého tvaru, mající průměr mezi dvěma až pěti milimetry.

Sněhové krupky jsou křehké a dají se snadno stlačovat. Dopadnou-li na tvrdou plochu, odskakují a snadno se tříští. Mohou padat z oblaků druhu slohová kupa (stratokumulus), ale mnohem častěji se s nimi můžeme potkat v zimních či jarních přeháňkách a bouřkách spojených s oblaky druhu dešťová kupa (cumulonimbus). Obvykle padají spolu se sněhovými vločkami nebo dešťovými kapkami a při přízemních teplotách vzduchu kolem 0 °C. Přeháňky s krupkami bývají často dost intenzivní a krátkodobé.

Krupky v mracích vznikají jako klasické vločky či jiné ledové krystaly, například destičky, sloupy či jehly, a svůj tvar mění teprve cestou nitrem vertikálně mohutného oblaku, jako je právě cumulonimbus. Díky vzestupným proudům v bouřkových oblacích tato ledová jádra absolvují několikrát cestu mezi různě chladnými vrstvami vzduchu a postupně na sebe nabalují kapičky přechlazené vody, které na jejich povrchu zmrznou (říkáme, že se ledová jádra ozrní). Čím déle ledové krystalky v oblaku zůstávají, tím jsou větší.

Přechlazené kapičky vody se mohou v menším počtu vyskytovat už při teplotách –40 °C, jaké při zimních bouřkách panují třeba i v pěti kilometrech nad povrchem, zatímco u země bývá kolem nuly. Nad oblastí, kde padají sněhové krupky, je tedy teplotní profil významně labilní, což je situace pro bouřky a přeháňky typická. Pokud sněhové krupky, vyskytující se často na horách, vytvoří významnější sněhovou pokrývku, mohou postupně zvyšovat riziko vzniku lavin, protože jako podklad jsou velmi nestabilní. Jejich zhutňování se děje velice pomalu.

2. Na vertikálním profilu ze stanice Praha-Libuš ze dne 30. prosince 2025 ve 13.00 SE Č (12.00 UTC) byla zaznamenána velká labilita. Červená linie ukazuje při zemi teplotu vzduchu kolem 0 °C, s výškou pak teplota rychle klesá až do výšky čtyř kilometrů (při tlaku 600 hPa) na –30 °C. Od severozápadu proudí vlhký a studený vzduch, který je pro zimní přeháňky ideální.

Graf Odbor distančních měření a informací ČHMÚ; úpravy Vesmír