Voda českých rybníků, přehrad, řek, potoků a tůní vypadá na podložním sklíčku mikroskopu trochu jinak než při pohledu ze břehu. A protože většina z nás se na procházku k vodě dostane mnohem častěji než k dobrému mikroskopu, pokusíme se tuto disproporci trochu napravit.

Série snímků pořízených povětšinou optickým nebo elektronovým mikroskopem nemá ambici představit život v českých vodách v jeho úplnosti. Na to by musela být podstatně rozsáhlejší. Má jen nabídnout jiný pohled na prostředí zdánlivě tak dobře známé. Ukázat, že vodní organismy se neomezují na kapra a plotici. Že „vodní vši“ se nejen nepodobají skutečným vším, ale ani jedna druhé. A že vodní květ sice působí nevábně a koupat se v něm není radno, ale se změnou měřítka se promění k nepoznání…

Fotografie korýšů, hmyzu, vířníků, řas a sinic poskytli Jan Fott a Petr Jan Juračka z katedry ekologie PřF UK, Petr Znachor z Hydrobiologického ústavu AV ČR a František Weyda z Entomologického ústavu AV ČR. Z velké části jsou i autory textů pod snímky.

Většina perlooček se živí drobnými organismy a organickými částečkami, které filtrují z vody pomocí brv na hrudních končetinách. Jednou z výjimek je dravá perloočka Polyphemus pediculus. Obývá kyselé vody, ale i zarostlé pobřežní pásmo některých rybníků. Je velká necelé 2 mm. Foto: Jan Fott

Většina perlooček se živí drobnými organismy a organickými částečkami, které filtrují z vody pomocí brv na hrudních končetinách. Jednou z výjimek je dravá perloočka Polyphemus pediculus. Obývá kyselé vody, ale i zarostlé pobřežní pásmo některých rybníků. Je velká necelé 2 mm. Foto: Jan Fott

Koloniální bičíkatá zelená řasa Volvox aureus (váleč zlatý) je poměrně běžnou součástí planktonu čistších stojatých vod. Je blízce příbuzná vzácnějšímu, ale v učebnicích hojně zmiňovanému druhu Volvox globator (váleč koulivý), jehož jméno nese i známé knižní nakladatelství. Kolonie (přesněji cenobia tvořená buňkami jedné generace) V. aureus mají v průměru až 0,8 mm. Foto: Petr Znachor

Koloniální bičíkatá zelená řasa Volvox aureus (váleč zlatý) je poměrně běžnou součástí planktonu čistších stojatých vod. Je blízce příbuzná vzácnějšímu, ale v učebnicích hojně zmiňovanému druhu Volvox globator (váleč koulivý), jehož jméno nese i známé knižní nakladatelství. Kolonie (přesněji cenobia tvořená buňkami jedné generace) V. aureus mají v průměru až 0,8 mm. Foto: Petr Znachor

Blešivce rodu Niphargus nenaleznete v povrchových tocích - musíte za nimi do jeskyní. Na život ve věčné tmě je velmi dobře přizpůsoben - všimli jste si, že mu chybí oči? Foto: Petr Jan Juračka

Blešivce rodu Niphargus nenaleznete v povrchových tocích – musíte za nimi do jeskyní. Na život ve věčné tmě je velmi dobře přizpůsoben – všimli jste si, že mu chybí oči? Foto: Petr Jan Juračka

„Zkažená voda“

Niphargus je jedním z hrdinů knihy Otakara Štěrby Pramen života (Panorama 1986), z níž na jiném místě citujeme historku o neméně pozoruhodné Bathynelle. Letní dvojčíslo Vesmíru přináší rozhovor s Otakarem Štěrbou o říční krajině.

Ukázka z knihy Pramen života:

Když jsem nastoupil zaměstnání v krajské hygienické stanici v Ostravě, hned v prvním týdnu tam přišla babička, držela v ruce hrnek a třaslavým hlasem zvěstovala, že má zkaženou studnu, protože z ní vypumpovala to hrozné zvíře, nyní uzavřené hrnku.

Byl to samozřejmě Niphargus. „Babičko,“ povídám, „toto zvíře žije jenom v těch nejlepších podzemních vodách. Máte ohromné štěstí, že žije i ve vaší studni, protože teď máte jistotu, že pijete bezvadnou vodu.“ Nevěřila. Chtěla studnu bez hnusných tvorů. Pokusil jsem se objektivně zhodnotit estetickou stránku blešivce a musel jsem dát babičce za pravdu. Už na první pohled není nijak vábný. Je podezřele bledý, dost veliký, abychom ho pocítili na jazyku, zezadu mu trčí štětinaté nohy a mrská sebou. Kdybych babičku posadil k mikroskopu a ukázal jí, co všechno v její studni žije, asi by se z ní už nikdy nenapila. Žijí tam bičíkovci, krytenky, slunivky, nálevníci, drobní červíci, a také jiní korýši než Niphargus, samozřejmě i bakterie a našli bychom tam i jiné organismy. Ale všechna ta havěť tam žije v malých počtech, takže ji vypijeme jen nepatrně, a za druhé nic z toho spolku není za normálních okolností škodlivé.

V každé pitné vodě jsou organismy (po dezinfekci ovšem většinou již mrtvé), ať voda pochází z podzemí nebo z povrchových zdrojů. Mnoho vědeckých prací dokonce popisuje živočichy právě z městských vodovodů.

Běžná zelená řasa našich rybníků rodu Scenedesmus. Ostny ji chrání před predací zooplanktonem. Foto: Petr Znachor

Běžná zelená řasa našich rybníků rodu Scenedesmus. Ostny ji chrání před predací zooplanktonem. Foto: Petr Znachor

Bosmina longirostris (nosatička obecná) je drobná perloočka velikosti 0,2–0,6 mm. Její hromadný výskyt v rybnících indikuje intenzivní žír planktonožravých ryb, který eliminuje větší druhy zooplanktonu. Foto: Jan Fott

Bosmina longirostris (nosatička obecná) je drobná perloočka velikosti 0,2–0,6 mm. Její hromadný výskyt v rybnících indikuje intenzivní žír planktonožravých ryb, který eliminuje větší druhy zooplanktonu. Foto: Jan Fott

A tady máme nosatičku (Bosmina) na snímku z elektronového mikroskopu z čelního pohledu. Proč se jí říká zrovna nosatička, asi není nutno zdůrazňovat - však mnozí lidé ochotně věří, že je na snímku embryo slona. Foto: Petr Jan Juračka

A tady máme nosatičku (Bosmina) na snímku z elektronového mikroskopu z čelního pohledu. Proč se jí říká zrovna nosatička, asi není nutno zdůrazňovat – však mnozí lidé ochotně věří, že je na snímku embryo slona. Foto: Petr Jan Juračka

Vláknitá sinice Dolichospermum lemmermannii. Vytváří často vodní květy, jejichž přítomnost ve vodě výrazně snižuje její kvalitu. V případě nadlimitního výskytu sinic vyhlašují orgány hygienického dozoru zákaz koupání na dané lokalitě. Mikroskopický snímek dokazuje, že i vodní květ může vypadat docela esteticky. Stačí jen zvolit vhodné měřítko pozorování. Foto: Petr Znachor

Vláknitá sinice Dolichospermum lemmermannii. Vytváří často vodní květy, jejichž přítomnost ve vodě výrazně snižuje její kvalitu. V případě nadlimitního výskytu sinic vyhlašují orgány hygienického dozoru zákaz koupání na dané lokalitě. Mikroskopický snímek dokazuje, že i vodní květ může vypadat docela esteticky. Stačí jen zvolit vhodné měřítko pozorování. Foto: Petr Znachor

Keratella serrulata (druh hrotenky) je vířník kyselých až silně kyselých vod. Tělo je uzavřené v krunýři, vpředu je vidět červená oční skvrna, vzadu je na krunýři přichyceno vajíčko. Délka krunýře 0,2 mm. (Vířníci představují samostatný kmen převážně sladkovodních živočichů.) Foto: Jan Fott

Keratella serrulata (druh hrotenky) je vířník kyselých až silně kyselých vod. Tělo je uzavřené v krunýři, vpředu je vidět červená oční skvrna, vzadu je na krunýři přichyceno vajíčko. Délka krunýře 0,2 mm. (Vířníci představují samostatný kmen převážně sladkovodních živočichů.) Foto: Jan Fott

O tom, že život ve sladkých vodách není žádný med, by jistě mohla vyprávět leckterá perloočka, kterou svými obřími kusadly uchvátila vodní larva koretry (Chaoborus), dvoukřídlého hmyzu. Tento predátor se drží horizontálně ve vodním sloupci pomocí dvou párů vzduchových měchýřků a čeká, až se v dosahu objeví perloočka. Foto: Petr Jan Juračka

O tom, že život ve sladkých vodách není žádný med, by jistě mohla vyprávět leckterá perloočka, kterou svými obřími kusadly uchvátila vodní larva koretry (Chaoborus), dvoukřídlého hmyzu. Tento predátor se drží horizontálně ve vodním sloupci pomocí dvou párů vzduchových měchýřků a čeká, až se v dosahu objeví perloočka (na snímku vpravo). Foto: Petr Jan Juračka

Larva komára rodu Culex na snímku z rastrovacího elektronového mikroskopu. Většinu času tráví zavěšena u hladiny pomocí dýchací trubičky v zadní části těla. Pouze při vyrušení se na krátkou dobu zanoří do větší hloubky. Foto: František Weyda

Larva komára rodu Culex na snímku z rastrovacího elektronového mikroskopu. Většinu času tráví zavěšena u hladiny pomocí dýchací trubičky v zadní části těla. Pouze při vyrušení se na krátkou dobu zanoří do větší hloubky. Foto: František Weyda

ČTĚTE TAKÉ: Kdo chce žít v loužích, musí žít rychle (Článek obsahuje i film o životě v loužích, jehož spoluautorem je František Weyda.)

Planktonní buchanka rodu Thermocyclops. Na rozdíl od filtrujících perlooček buchanky potravu cíleně vyhledávají a vybírají si energeticky nejbohatší řasy. Foto: Petr Znachor

Planktonní buchanka rodu Thermocyclops. Na rozdíl od filtrujících perlooček buchanky potravu cíleně vyhledávají a vybírají si energeticky nejbohatší řasy. Foto: Petr Znachor

Buchanky patří mezi klanonožce (Copepoda). Ti získali své jméno podle dvouvětevných končetin, kterými se umí ve vodě velmi rychle pohybovat. Dravá buchanka rodu Cyclops, které patří končetiny na obrázku, dokáže ulovit i kořist větší, než je ona sama, a relativně ke své velikosti plave tak rychle, jako umí jet sportovní vůz na okruhu. Snímek z elektronového mikroskopu. Foto: Petr Jan Juračka

Buchanky patří mezi klanonožce (Copepoda). Ti získali své jméno podle dvouvětevných končetin, kterými se umí ve vodě velmi rychle pohybovat. Dravá buchanka rodu Cyclops, které patří končetiny na obrázku, dokáže ulovit i kořist větší, než je ona sama, a relativně ke své velikosti plave tak rychle, jako umí jet sportovní vůz na okruhu. Snímek z elektronového mikroskopu. Foto: Petr Jan Juračka

Dalším zástupcem klanonožců je Eudiaptomus vulgaris (vznášivka obecná). Je běžným obyvatelem drobných vod (tůně, rybníčky). Sameček (na obrázku, délka 1,1–1,9 mm) má ztlustlé pravé tykadlo, jímž při kopulaci přidržuje samičku. Foto: Jan Fott

Dalším zástupcem klanonožců je Eudiaptomus vulgaris (vznášivka obecná). Je běžným obyvatelem drobných vod (tůně, rybníčky). Sameček (na obrázku, délka 1,1–1,9 mm) má ztlustlé pravé tykadlo, jímž při kopulaci přidržuje samičku. Foto: Jan Fott

Zelená řasa Pediastrum simplex, která se často vyskytuje v rybnících s vysokým obsahem živin. Foto: Petr Znachor

Zelená řasa Pediastrum simplex, která se často vyskytuje v rybnících s vysokým obsahem živin. Foto: Petr Znachor

Daphnia galeata (hrotnatka štíhlá) je běžná planktonní perloočka. V létě často vytváří špičatou „přilbu“ na ochranu před rybami. Délka 1,5–2,5 mm. Foto: Jan Fott

Daphnia galeata (hrotnatka štíhlá) je běžná planktonní perloočka. V létě často vytváří špičatou „přilbu“. Délka 1,5–2,5 mm. Foto: Jan Fott

 Hlava perloočky rodu Daphnia vám při bližším zkoumání poskytne pohled ještě na jiný vodní organismus - jejího parazita. Drobné shluky průsvitných, avšak dobře patrných buněk patří prvoku rodu Caullerya (řád Ichthyophonida). Foto: Petr Jan Juračka

Hlava perloočky rodu Daphnia vám při bližším zkoumání poskytne pohled ještě na jiný vodní organismus – jejího parazita. Drobné shluky průsvitných, avšak dobře patrných buněk patří prvoku rodu Caullerya (řád Ichthyophonida). Foto: Petr Jan Juračka

Holopedium gibberum (hrbatka jezerní) je planktonní perloočka vázaná na mírně kyselé vody chudé vápníkem. Délka kolem 2 mm. Nehrbí se pod tíhou batohu. Má jen na zadní straně těla zvětšenou skořápku, aby se do ní vešla plodová komůrka s vajíčky. Foto: Jan Fott

Holopedium gibberum (hrbatka jezerní) je planktonní perloočka vázaná na mírně kyselé vody chudé vápníkem. Délka kolem 2 mm. Nehrbí se pod tíhou batohu. Má jen na zadní straně těla zvětšenou skořápku, aby se do ní vešla plodová komůrka s vajíčky. Foto: Jan Fott

Křemičité schránky rozsivek rodu Cymbella sedí na výrazných slizových stopkách, které slouží k upevnění buněk k podkladu. V planktonu se zpravidla nevyskytují, jedná se o nárostové řasy tvořící povlaky na ponořených kamenech nebo kusech dřeva. Foto: Petr Znachor

Křemičité schránky rozsivek rodu Cymbella sedí na výrazných slizových stopkách, které slouží k upevnění buněk k podkladu. V planktonu se zpravidla nevyskytují, jedná se o nárostové řasy tvořící povlaky na ponořených kamenech nebo kusech dřeva. Foto: Petr Znachor

Detail struktury křemičitých schránek rozsivek (jiného druhu než na obrázku výše) zachytil elektronový mikroskop. Schránky mají dvě části, které do sebe zapadají. Foto František Weyda

Detail struktury křemičitých schránek rozsivek (jiného druhu než na obrázku výše) zachytil elektronový mikroskop. Schránky mají dvě části, které do sebe zapadají. Foto František Weyda

Tohoto křehkého obyvatele mělkých vod potkáte v české krajině čím dál tím vzácněji. Jedná se o žábronožku, korýše s lupenitými končetinami, který plave roztomile naznak. Žábronožky jsou specializovány na život ve vodách, které velmi často vysychají - jejich životní cyklus je tak velmi krátký a trvá jen několik týdnů. Na snímku je samička s vajíčky. Foto: Petr Jan Juračka

Tohoto křehkého obyvatele mělkých vod potkáte v české krajině čím dál tím vzácněji. Jedná se o žábronožku jarní (Eubranchipus grubii), korýše s lupenitými končetinami, který plave roztomile naznak. Žábronožky jsou specializovány na život ve vodách, které velmi často vysychají – jejich životní cyklus je tak velmi krátký a trvá jen několik týdnů. Na snímku je samička s vajíčky. Foto: Petr Jan Juračka

Vajíčka žábronožek nejsou rozhodně jen nudné kuličky. Naopak! Rozmanité tvary a výstupky pomáhají zachycení na živočiších, kteří se mezi různými tůněmi pohybují, neboť k nim chodí pít, a kteří je tak efektivně přemisťují z lokality na lokalitu. Žábronožky jsou tak vlastně profesionální stopaři. Foto: Petr Jan Juračka

Vajíčka žábronožek nejsou rozhodně jen nudné kuličky. Naopak! Rozmanité tvary a výstupky pomáhají zachycení na živočiších, kteří se mezi různými tůněmi pohybují, neboť k nim chodí pít, a kteří je tak efektivně přemisťují z lokality na lokalitu. Žábronožky jsou tak vlastně profesionální stopaři. Foto: Petr Jan Juračka

Další zástupce sinic tvořících vodní květ – spirálně vinuté vlákno tvořené buňkami druhu Dolichospermum circinae. Foto: Petr Znachor

Další zástupce sinic tvořících vodní květ – spirálně vinuté vlákno tvořené buňkami druhu Dolichospermum circinae. Foto: Petr Znachor

Řeky, tůně, potoky, nebo třeba prameny. Tam všude nalézají domov tito různonozí korýši (Amphipoda) - blešivci rodu Gammarus. Živí se obvykle rozličnými organickými zbytky. Foto: Petr Jan Juračka

Řeky, tůně, potoky, nebo třeba prameny. Tam všude nalézají domov tito různonozí korýši (Amphipoda) – blešivci rodu Gammarus. Živí se obvykle rozličnými organickými zbytky. Foto: Petr Jan Juračka

Planktonní krásivka rodu Closterium obklopená koloniálními zelenými řasami. Také krásivky a zelené řasy se mohou v příznivých podmínkách podobně jako sinice přemnožit, zpravidla ale vytvářejí vegetační zákal bez okem viditelných shluků. Foto: Petr Znachor

Planktonní krásivka rodu Closterium obklopená koloniálními zelenými řasami. Také krásivky a zelené řasy se mohou v příznivých podmínkách podobně jako sinice přemnožit, zpravidla ale vytvářejí vegetační zákal bez okem viditelných shluků. Foto: Petr Znachor

Planktonní vířník rodu Conochilus, který vytváří velké kolonie viditelné pouhým okem. Foto: Petr Znachor

Planktonní vířník rodu Conochilus, který vytváří velké kolonie viditelné pouhým okem. Foto: Petr Znachor

Jedna z nejběžnějších planktonních sinic tvořících vodní květy v našich přehradách a rybnících – Microcystis aeruginosa. Tato a další sinice je schopna produkovat toxické látky, tzv. cyanotoxiny, které jsou jedovaté nejen pro vodní živočichy, ale také pro lidi. Foto: Petr Znachor

Jedna z nejběžnějších planktonních sinic tvořících vodní květy v našich přehradách a rybnících – Microcystis aeruginosa. Tato a další sinice je schopna produkovat toxické látky, tzv. cyanotoxiny, které jsou jedovaté nejen pro vodní živočichy, ale také pro lidi. Foto: Petr Znachor

Okraj kolonie zelené řasy Botryococcus braunii s olejovými kapénkami unikajícími z buněk. Tato řasa je schopna syntetizovat velké množství oleje, který jí slouží jako zásobní látka. Uvažuje se proto o masové kultivaci této řasy a jejím použití jako alternativního zdroje biopaliva. V našich zeměpisných podmínkách je však masová kultivace řas energeticky velmi náročná a jejich pěstování na biopaliva se ekonomicky nevyplatí. Foto: Petr Znachor

Okraj kolonie zelené řasy Botryococcus braunii s olejovými kapénkami unikajícími z buněk. Tato řasa je schopna syntetizovat velké množství oleje, který jí slouží jako zásobní látka. Uvažuje se proto o masové kultivaci této řasy a jejím použití jako alternativního zdroje biopaliva. V našich zeměpisných podmínkách je však masová kultivace řas energeticky velmi náročná a jejich pěstování na biopaliva se ekonomicky nevyplatí. Foto: Petr Znachor

Detailní pohled na kolonii zelené řasy rodu Hydrodictyon. Tato řasa vytváří pouhým okem viditelné kolonie ve tvaru sítí s šestihrannými oky. Foto: Petr Znachor

Detailní pohled na kolonii zelené řasy rodu Hydrodictyon. Tato řasa vytváří pouhým okem viditelné kolonie ve tvaru sítí s šestihrannými oky. Foto: Petr Znachor

Rybník nedaleko Českých Budějovic sloužící jako ptačí rezervace, který byl doslova zamořen rozsáhlými porosty zelené řasy rodu Hydrodictyon. Foto: Petr Znachor

Rybník nedaleko Českých Budějovic sloužící jako ptačí rezervace, který byl doslova zamořen rozsáhlými porosty zelené řasy rodu Hydrodictyon. Foto: Petr Znachor

Další články tématu

Print Friendly