Varovné poselství studánek

Místům, kde z útrob země vyvěrá průzračná voda, je odpradávna přiřazována zázračná moc. Mnohé prameny, které lidé po staletí uctívali, ochraňovali a využívali, dnes chátrají či zcela zanikly. Osud stovky pramenů a studánek v krajině Podještědí sledoval autor tohoto článku. A jeho zpráva není příliš optimistická.

Dnes 93,4 procenta obyvatel země (ČSÚ, 2012) zásobují vodou veřejné vodovody, na pramenech, studánkách či studnách už nejsou závislí jako dřív.

A s tím mizí i úcta k místům, která člověku poskytovala životadárnou, někdy i léčivou tekutinu. Mnohé prameny zcela vysychají v důsledku nadměrného čerpání podzemních vod, změn krajinného pokryvu či rozložení srážek během roku. Nezřídka nacházíme v okolí pramene či prameniště černou skládku. Jako by lidé zapomínali, že voda není jen tou nejdůležitější surovinou potřebnou pro život každého z nás, ale jak píše Saint-Exupéry,„může dělat dobře i srdci“ (Moje planeta, 1981).

Sledoval jsem osud stovky pramenů a studánek v krajině Podještědí v severních Čechách. Jejich obyčejně-neobyčejné příběhy vypovídají o současném stavu, nejisté, někdy chmurné budoucnosti, ale občas i naději na vzkříšení zašlé krásy. Zde představím některé z nich.

Údolí uzdravení a pramen Slepina

Až trochu tajemné místo ukryté v hluboké rokli poblíž obce Svijanský Újezd nedaleko od Turnova na turistických mapách nalezneme jen stěží, jeho návštěva však v nás zanechá hluboké vzpomínky. Příroda si zde na velmi malé ploše pohrála, pod skalním převisem v místních vápnitých pískovcích se vytvořilo menší jezírko, do kterého ústí voda z blízkého pramene – dříve snad studánky, po které se do dnešní doby dochovaly pouze cihlové zbytky. Nad pramenem ve skále visí železná cedule s již téměř nečitelným nápisem Slepina.

Pramen zázračného uzdravení Slepina. Foto: autor

V obecní kronice Svijanského Újezdu se můžeme dočíst, že podle pověsti do těchto míst kdysi zabloudil slepý chlapec, usilovně se modlil za své uzdravení, omyl si oči vodou z pramene a hle… zrak se mu navrátil. Proto jméno pramene Slepina – aby dále připomínalo jedno zázračné uzdravení. Kde je pravda? Kdo ví. Podobné pověsti se váží k mnohým pramenům a studánkám, neodmyslitelně patří k lidové tradici a obohacují kulturní krajinu ve své hlubší podstatě.

Kristiánka – smutný konec jednoho slavného místa

Jeden z dříve nejvyhlášenějších pramenů nalezneme v malé osadě Lesnovek asi čtyři kilometry jihozápadně od historického města Český Dub. Dříve tu vyvěral velmi vydatný pramen, podle místních pamětníků se od něj jednu dobu jezdilo na lodičkách. Jeho voda byla považována za léčivou a dokonce se tu v minulosti uvažovalo o zřízení lázeňského komplexu. V dnešní době je pramen zcela vyschlý, voda je svedena do vrtu pro oblastní vodovod několik desítek metrů odtud (v současnosti se dle údajů Severočeských vodovodů a kanalizací jímá cca 15 l/s).

Vyschlý pramen v osadě Lesnovek. Foto: autor

V nepublikovaném rukopise Rudolfa Jíry, který je dostupný v archivu Podještědského muzea v Českém Dubě, se můžeme dočíst, že místní pramen nese jméno Kristiánka, a to podle hraběte Christiana Valdštejna, který podle tradice sám tento pramen vyhledal. Roku 1845 byla nad pramenem vystavěna socha Panny Marie Bozkovské s Ježíškem (pravděpodobně se jedná o dílo sochaře Matěje Berana). Od ní vede k pramenu kamenné schodiště. Až do 20. let minulého století k tomuto poutnímu místu každoročně směřovala slavná procesí. Dnes schodiště pomalu zarůstá trávou a poutníci sem již nepřicházejí.

Smutný konec jednoho nádherného místa, které desítky let obohacovalo duchovní život místních i mnoha návštěvníků.

Frantina a odkaz Karoliny Světlé

Lepší osud potkal málo vydatnou lesní studánku zvanou Frantina. Její historie je úzce spjata s jednou z nejvýznamnějších českých spisovatelek – Karolinou Světlou. Ta do blízkého okolí zasadila děj svého stejnojmenného románu Frantina.

Ještě před několika lety byla studánka pouze obestavěna kameny, v současné době je pěkně obezděna a zakryta dřevěnou stříškou. Z posledního rozboru vody z května 2014 vyplývá, že místní voda je vápenatohořečnatá hydrogenuhličitanovo-síranová, bakteriologicky nezávadná s velmi nízkým obsahem dusičnanů (3,2 mg/l). Z tohoto pohledu splňuje normu pro kojeneckou vodu.

Udržovaná studánka Frantina. Foto: autor

Studánku nalezneme na jižním svahu Ještědského hřbetu, poblíž asfaltové silničky směřující k turistické chatě na Pláních pod Ještědem, kousek od křižovatky žluté a modré turistické značky. V letních měsících se zde zastavuje množství poutníků, usedají na lavičku poblíž studánky a užívají jedinečnost tichého místa, v němž se spojují prvky přírodního dědictví a kulturního odkazu našich předků. Kéž podobných aktivit přibývá a lidé si opět uvědomí poselství pramenů a studánek, na jejichž existenci byly závislé mnohé generace našich předků.

Janůvka a další

Osudy pramenů a studánek nejen v Podještědí jsou různé, o záchranu těch, které zbyly, je třeba usilovat. Tak třeba studánce Janůvce, stojící severně od obce Pěnčín, ještě v nedávné době hrozil úplný zánik. Díky péči místních obyvatel je nyní rekonstruována a ještě v tomto roce by měla být slavnostně ,,odemčena“. Tento případ bohužel patří v Podještědí spíše k výjimkám.

Podobný konec, jaký potkal pramen Kristiánka, hrozí více zdrojům vody v okolí. Třeba u malé podještědské obce Kotel (ložisko Osečná – Kotel) se uvažuje o těžbě uranové rudy. Ta by znamenala vážné ohrožení vzácného ekosystému a možnou kontaminaci (při volbě chemické metody těžby) či vyschnutí pramenů v Podještědí.

Zmiňme, že se pouhých 6 km od tohoto ložiska nacházejí významné zdroje podzemní vody, ze kterých je mj. zásobováno i statisícové město Liberec.