Rostliny vyprávějí o suchu

Pod nepříliš známým pojmem fenologie (z řeckého φαίνω – phainō: ukazuji, vyjevuji, tj. věda o tom, „co se jeví“) se skrývá nauka zkoumající načasování každoročně se opakujících vývojových fází živých organismů, tzv. fenofází, v závislosti na vnějších podmínkách, nejčastěji na podnebí a počasí. U rostlin patří mezi sledované fenofáze například rašení listů, počátek a konec kvetení, zralost plodů, žloutnutí nebo opad listů.

Systematická fenologická pozorování přinášejí nejen teoretické poznatky o závislosti rychlosti vývoje jednotlivých druhů na průběhu počasí charakterizovaném hodnotami meteorologických prvků, především teploty vzduchu, ale mají i praktický význam v zemědělství, lesnictví, ekologii, medicíně (pylové alergie) nebo při vyhodnocování družicových snímků vegetačního pokryvu Země.

Specifický význam má fenologie v meteorologii a klimatologii, v nichž slouží jako doplněk meteorologických pozorování. Sledovaná rostlina v tomto případě plní funkci speciální meteorologické stanice, která nezaznamenává hodnoty meteorologických prvků, ale „měří“ komplexní působení atmosféry na biosféru. Fenologická data tak mohou přispět k hodnocení dlouhodobého průběhu počasí, jeho výkyvů a trendů, včetně dnes tolik diskutované změny klimatu. Kromě dlouhodobého hodnocení klimatu umožňují fenologická pozorování i hodnocení jevů spjatých s průběhem počasí v běžném roce – typickým příkladem je sucho a jeho dopady na volně rostoucí vegetaci.