Na tomto místě všem zájemcům přinášíme v grafické podobě výsledky letního projektu, ve kterém jste se měli možnost otestovat na tři znaky. Podrobnější komentář populačního genetika Masarykovy univerzity Pavla Lízala, který projekt s časopisem Vesmír zorganizoval, si můžete přečíst v článku, který najdete v březnovém vydání Vesmíru.

 ČTĚTE TAKÉ:  Experiment: Někdo to rád hořké

Do projektu se zapojilo více než tisíc dobrovolníků, nejvíce byli zastoupeni lidé mající původ v Jihomoravském kraji a Praze, nejméně se zapojilo těch, kteří se narodili v Karlovarském kraji.

Mapa zahrnuje odpovědi 1039 účastníků studie, kteří se do našeho experimentu zapojili v červenci až září 2016. Mapa: Pavel Lízal, Marek Janáč

Chutnačství

Prvním testovaným znakem byla schopnost cítit hořkou chuť látky PTC, jejíž přírodní obdoba se nalézá například v brukvovité zelenině (brokolice, růžičková kapusta apod.). Mezi účastníky výzkumu byli nejčastěji zastoupení lidé, kteří po otestování speciálním papírkem cítili hořkou chuť (68,6 %), přičemž častěji hořkost cítili ženy než muži.

01_ptc

Ukázalo se také, že žen chutnaček mezigeneračně ubývá, zatímco mužů chutnačů v generaci do 30 let naopak přibývá. Pokud by tento trend pokračoval v dalších generacích, mohlo by nakonec dojít k tomu, že chutnačství bude častější naopak u mužů než u žen.

Jazyk do korýtka

Dalším sledovaným znakem byla schopnost prohnout jazyk do korýtka, což je znak, který v různých populacích dokáže různé procento lidí. Zcela originální výsledky ukazují, že lidé s touto schopností jsou ve vzorku účastníků zastoupeni téměř ze tří čtvrtin, tedy vzácnější je situace, kdy jedinec nedokáže jazyk prohnout. Z výsledků je také zřejmé, že mírně častěji jazyk „rolují“ muži než ženy, čímž se náš vzorek odlišuje od doposud popsaných vzorků např. v Barceloně.

02_jazyk

I zde jsme se podívali, zda existuje shoda v zastoupení tohoto znaku mezi generacemi. A i v tomto případě vidíme, že se zastoupení v generaci do 30 let a v generaci nad 30 let mírně odlišuje. Nicméně v rámci pohlaví je změna viditelnější a to u žen, u kterých v generaci do 30 let přibývá těch, které umí jazyk prohnout.

K čemu nám tato schopnost mohla být užitečná, si můžete přečíst v článku Na očích záleží na stránkách Vesmíru.

Partnerské oči

Třetím sledovaným znakem byla barva očí účastníků studie a jejich partnerů. Na základě předchozí studie v norské populaci víme, že mezi barvou očí partnerů existuje určitá statisticky významná vazba (podrobněji v článku letního Vesmíru, str. 414). Chtěli jsme proto ověřit, zda i u nás probíhá výběr partnera ve vztahu k barvě očí či nikoliv. V tabulce se můžete seznámit se zastoupením jednotlivých partnerských kombinací.

04_svazky

Statistické vyhodnocení získaných údajů nám ukázalo, že ve vzorku zapojených dobrovolníků, kteří na tuto otázku odpověděli (785 svazků), existuje výběr partnera vzhledem k barvě očí. Pozorovali jsme, že stejně jako v Norsku volí modroocí jedinci významně častěji modrooké partnery a zelenoocí dávají přednost zelenookým partnerům, dělají tedy tzv. pozitivní výběr.

Na rozdíl od norské populace se však u nás vyskytuje i výběr negativní, který dělají hnědoocí lidé, kteří výrazně dávají přednost partnerům s jinou barvou očí. Preference se však lišily podle pohlaví. Hnědoocí muži upřednostňují modrooké ženy, zatímco hnědooké ženy volí za partnery častěji jedince, kteří mají tzv. nejednoznačně definovatelnou barvu očí.

Kolik je nás stejných?

Zajímavým výstupem ze získaných údajů je možnost zjistit, jak častá je mezi účastníky výzkumu jejich kombinace znaků. Jak můžeme z tabulky vidět, tak nejčastější byla kombinace modrých očí se schopnosti prohnout jazyk do korýtka a schopností cítit hořkou chuť látky PTC – mezi muži to byl každý pátý a mezi ženami každá šestá žena.

05_statistika_muzi 06_statistika_zeny Čtěte také: původní článek z letního Vesmíru 2016.

 

Titulní snímek: Někdo jazykem vnímá a jiný nevnímá hořkou chuť. Studie populačního genetika Pavla Lízala zjišťuje, jak je tato vloha četná v naší populaci. Foto: Marek Janáč

Print Friendly
  • Pingback: Experiment: Někdo to rád hořké - Vesmír()

  • Kapitan Kubyk

    Neni to nahodou tak, ze barva oci ma neco spolecneho s chovanim jedincu? tmave oci jsou normalni u jiznich narodu a u jiznich narodu prevladaji vznetlivi lide, kdezto modra barva oci prevlada u severskych narodu, kteri moc vznetlivi nejsou. Tudiz barva oci by mohla mit jistou spojitost i s chovanim lidi a diky tomu si lide s modryma ocima mohou vybirat stejne klidne protejsky (modra – modra), nebo naopak vyhledavaji protiklad (modra – hneda). Sam jsem modrooky a ma manzelka je take modrooka. Oba jsme naprosto klidni a nehadame se, naopak se na vsem v klidu domluvime. Kdykoliv (az na jednu vyjimku) jsem mel pritelkyni s tmavyma ocima, tak byla hadava a startovaci.
    Kdyz vezmu lidi kolem sebe, tak to tak i vetsinou vychazi.

    • Pavel Lízal

      Dobrý den, na žádnou takovou studii, která by pojednávala o vztahu barvy očí s chováním člověka, jsem nenarazil, nicméně se tímto aspektem přímo nezabývám, takže nemůžu vyloučit, že se podobnou otázkou nezabývají kolegové specializující se na chování člověka. Pravdou však je, že genetická determinace chování je natolik složitá a navíc s významným vlivem prostředí, že si troufnu tvrdit, že by se takový vztah hledal velmi obtížně. Pokud jde o modrookost, tak existuje hypotéza, podle které se modrookost v evropské populaci rozšířila v důsledku kombinace vlivu atraktivity vzácného znaku (zejména silně v době vzniku této mutace) a pozitivního výběru, kdy si jedinec volí za partnera jedince stejného zbarvení očí, jako bylo prokázáno v současné norské populaci, kde znak vzácný není, avšak pozitivní výběr dále navyšuje výskyt znaku v populaci.

      • Kapitan Kubyk

        Dobry den,
        osobne si myslim, ze studii ohledne barvy oci vs. chovani lidi bylo provedeno nekolik, neni to urcite nic, co by nikoho prede mnou nenapadlo.

        Ta norska studie ma podle me nekolik mezer. Jednak to s modrookymi asi ani jinak nemohlo dopadnout, spis by me tam zajimalo, kolik zelenookych lidi si vyhledavalo zelenooke partnery, protoze zelena barva je celkem vyjimecna. A take je otazkou rozmisteni lidi s hnedyma (zelenyma) ocima v populaci, protoze pokud vezmeme v uvahu, ze 70% lidi tam ma modre oci, tak je klidne mozne, ze hnede oci budou mit lide pouze v urcitych castech norska, tudiz by to klidne mohlo mit vliv na to, ze si vybiraji protejsky se stejnou barvou oci.
        Take jsem se nedocetl, jestli se ptali primo na to, jestli si vyhledavaji partnera/partnerku podle barvy oci, nebo ke sblizeni dojde jinak (treba tim, ze si sednou povahove – coz je to, co jsem predtim naznacoval) a vysledkem je par se stejnou barvou oci. Diky tomu nikdo nevi, jestli je to kvuli povaze lidi, nebo podvedome podle barvy oci.

        Muj osobni nazor je, ze jsou lide, kteri mohou partnera /partnerku „sbalit“ na oci, ale spis si myslim, ze to nebude na barvu oci, jako na pronikavy pohled a bude to spise vyjimecne, ale primarne si myslim, ze jsou ty impulzy jine. Schvalne se zkuste zamerit na to, jestli se nekdo do nekoho zamiloval primarne kvuli barve jeho oci, nebo vyhledava partnery vedome podle barvy oci a take co lidi na partnerech pritahuje natolik, ze se sblizi. I kdyz by to velmi rozsirilo studii a v podstate by to asi hodne pozmenilo jeji celkovy cil, vysledek by mohl byt o neco smysluplnejsi a mozna by to i priblizilo dalsi odpovedi na otazky s timto tematem spojene. Nicmene chapu, ze Vas asi spise zajima podvedomi, ktere na to muze (ale take vubec nemusi) mit vliv.

        Rozhodne u nas by takovato studie davala mnohem vetsi smysl, vzhledem k vetsimu procentualnimu zastoupeni jednotlivych barev oci.

        Mozna by take stalo za to brat v uvahu i nejakou minimalni delku vztahu. Cimz by se vice osvetlilo, jestli takovi lide spolu jsou schopni vydrzet po „cely zivot“, resp. u jake barvy oci jedinec nakonec skonci.

        • Pavel Lízal

          Dobrý den, pokusím se o stručnou reakci na Váš příspěvek.
          Pokud jde o norskou studii, tak uvádíme i v článku, že výsledek může být do jisté míry ovlivněn vyšším výskytem modrookých jedinců v populaci, ve které to navíc může být také jistý marker původu, který výběr může ovlivnit. A právě proto nás zajímá naše středoevropská populace, která je v rozložení znaku rozmanitější.
          Pokud jde o výběrový vzorek, tak věřím, že autoři výzkumu měli vzorek náhodný a správně zvolený tak, aby tam Vámi zmiňované nedostatky neměli.
          Ten pozitivní výběr byl stanoven i u zelenookých a hnědookých jedinců.
          Podobně jako v naši studii, byla sledována pouze barva očí u partnerů, charakteristiky chování se nehodnotily, protože cílem bylo ověřit zda se partneři potkávají vzhledem k barvě očí náhodně, jak se předpokládalo a nebo je tam tzv. výběrové oplození, jak v populační genetice označujeme situaci, kdy vzhledem ke sledovanému znaku nejsou svazky náhodné.
          V obou případech se jedná o studii populační, kdy sledujeme jeden konkrétní znak, který nám charakterizuje genofond populace a ověřujeme, zda se chová podle předpokladu či nikoliv. Není tedy cílem studovat komplex znaků a parametrů, které hrají roli například při seznamování (kam patří i povahové vlastnosti). Pokud má někdo zájem studovat například korelaci barvy očí a povahových vlastností při seznamování, tak si samozřejmě takovou studii navrhnout a realizovat může, ale to už je jiná oblast studia, než kterou se zabýváme a odborností pokrývá i jinou oblast.

          • Kapitan Kubyk

            Diky za informace

  • Olda Brkoslav

    Tak jsem testnul PTC a po pravdě si nejsem jistý výsledkem. V prvních vteřinách jsem měl pocit, že cosi hořkého cítím, ale po 10sec to vymizelo, jako bych to už všechno vycucal. Pak už jsem cítil jen ten papír. Tak jsem nechutnač?

    • Pavel Lízal

      Dobrý den, děkujeme za dotaz. Určitě jste chutnač. Jak je napsáno v pokynech pro testování, jste chutnač, pokud hořkost (byť jen slabou) ucítíte v průběhu 5-10 vteřin. Jinými slovy, jakmile nějakou hořkou chuť ucítíte, testování skončilo a papírek nemusíte dále cucat (na papírku je jen určité množství testovací látky, takže pokud nejste superchutnač, tak při delším a intezivním cucání papírku už nic cítit nemusíte, oproti tomu superchutnači chuť cítí dlouho a intenzivně). Většina osob hořkost ucítí nejpozději do 6-8 sekund, pokud někdo ani po 10 sekundách hořkost necítí, pak je nechutnačem.

  • Pingback: Na očích záleží - Vesmír()