Barva očí patrně ovlivňuje výběr partnera. Ukazují to studie, s nimiž souvisí populačně-genetický výzkum Masarykovy univerzity, odstartovaný počátkem července ve spolupráci s časopisem Vesmír.

Český projekt, do kterého se k dnešnímu dni zapojilo už přes 940 dobrovolníků z celé republiky, sleduje tři základní znaky české populace: Barvu očí účastníka studie i jeho partnera, schopnost cítit hořkou chuť olíznutím papírku s látkou PTC (tzv. chutnačství) a schopnost prohnout jazyk tzv. do korýtka. Studium těchto znaků může odhalit mnoho zajímavého, domnívají se populační genetikové. Dosavadní výsledky totiž otevírají mnoho dosud nezodpovězených otázek. Například to, proč se lidé s genetickou mutací vjemu určitého typu hořkosti stravují jinak, než lidé, kteří tuto vlohu nemají.

Obézní nechutnači

V přírodě se látka PTC vyskytuje například v brokolici nebo růžičkové kapustě. Ve většině sledovaných populací, včetně té naší, vidíme, že se vyskytují jak lidé, kteří její hořkost cítí (tzv. chutnači), tak ti, kdo mají zmutovaný gen TAS2R38 a hořkost necítí (tzv. nechutnači). Jedna z hypotéz tvrdí, že schopnost cítit hořkost se nám mohla hodit v naši lovecko-sběračské minulosti, kdy nám umožňovala odlišit jedovaté rostliny a plody, které také často chutnají hořce. Proč se však udržuje v populacích i mutace, která způsobuje necitlivost k této hořké chuti?

Modroocí lidé byli pro tmavooké atraktivní a proto si je přednostně volili za partnery.

Pravděpodobnou odpovědí by mohlo být to, že nechutnači s touto mutací mají jiné chutě, což ovlivňuje jejich jídelníček a může jim to přinášet nějakou výhodu. Ukázal to například podobný genetický výzkum v Itálii, podle kterého nechutnači častěji konzumují brokolici, květák, zelí, kapustu, hořčici, ředkev, tedy brukvovitou zeleninu. Na druhou stranu však u nich sledujeme i stravovací návyky, které nemusí být příliš výhodné. Například muži nechutnači častěji konzumují alkohol, hořké čaje nebo kávu (stanoveno v indické populaci), u amišských 1 žen nechutnaček byly častěji zachyceny sklony k přejídání. Dětští nechutnači jsou častěji obézní než chutnači. Souvislosti ale mohou být i zdravotní – ukazuje se, že nechutnači mají častěji problémy se štítnou žlázou. Je však možné, že pozitiva konzumace prospěšné brukvovité zeleniny převáží uvedená negativa a díky tomu se v řadě populací nechutnačská mutace udržuje.

Lidské chuti v pravěku

Nechutnači jsou i mezi našimi evolučními předky – šimpanzi. Zajímavé však je, že jejich genová mutace, ovlivňující tento znak, se liší od naší. Je proto zřejmé, že od šimpanzů jsme ji nezdědili.

Překvapení přinesla analýza DNA našich archaických předchůdců. Neandrtálci měli stejnou mutaci, jakou máme i my a dalo by se tak spekulovat, že jsme ji zdědili buď od nich, nebo nějakého dřívějšího společného předka. Tato mutace vznikla před téměř dvěma miliony let. Mnohem zajímavější však je, že neandrtálci měli ve svém genomu i šimpanzí mutaci, z toho hlediska se tedy lišili od dnešního člověka.

Mutaci příslušného genu našli vědci rovněž u našich dalších archaických předchůdců – děnisovanů (současníků neandrtálců). Je však zcela odlišná nejen od té naší, ale i od šimpanzí. Rozmanitost v tomto znaku byla tedy u pravěkých příslušníků lidského rodu mnohem větší, než pozorujeme dnes.

Proč umíme korýtko

Odpovědět na otázku proč se v lidských populacích objevuje schopnost prohnout jazyk „do korýtka“, není vůbec snadné.

Jazyk do korýtka umí stočit jen část české populace. (snímek: Marek Janáč)

Jazyk do korýtka umí stočit jen část české populace. (snímek: Marek Janáč)

Jednou z možností je, že z evolučního hlediska nemusí být tento znak spojen s žádnou výhodou. Nešlo by o nic mimořádného. Na lidském těle známe řadu takto „bezvýznamných“ znaků. Jde například o „stopařský palec“, což je schopnost ohnout palec až do úhlu 90 stupňů. Bez zjištěné výhody jsou i přirostlý nebo nepřirostlý ušní lalůček či tvar linie vlasů nad čelem (může být rovná nebo trojúhelníkovitá, vybíhající do špičky).

Jestli mezi ně patří i rolování jazyka zatím nelze přesně určit. Podle jedné z odvážnějších teorií nám tato schopnost kdysi dávno mohla sloužit například k získávání potravy z obtížně přístupných míst (morek kostí, šťáva z plodů nebo puklin apod.) nebo takto mohli naši předkové krmit malé děti. Stočený jazyk mohl mít význam i při rituálech, zastrašování nepřítele nebo vyluzování zvuků (například napodobení komunikace zvířat). Jsou to však jen hypotézy, kterými se snažíme najít alespoň nějaké smysluplnější odpovědi.

Mohlo by vás zajímat:

Volíme partnera podle barvy očí

V Norsku si lidé hledají partnery významně častěji mezi lidmi se stejnou barvou očí. Z hlediska populační genetiky tedy provádějí tzv. pozitivní výběr partnera, kdy sňatky neodpovídají náhodě. Pokus o zjištění, jestli stejná zákonitost platí i u krevních skupin těchto partnerů skončil s negativním výsledkem; sňatky v případě tohoto znaku náhodě odpovídají.

Čemu by výběr podle barvy očí mohl být prospěšný? Podle jedné z hypotéz jde o jev typický pro norskou populaci právě proto, že v ní převládají modroocí jedinci a modrookost jim slouží jako signál, že jedinec náleží do téže populace.

Napovídají tomu i průběžné výsledky v české populaci, kde se modroocí jedinci navzájem tak často nevyhledávají. Namísto toho u nás k sobě statisticky významně tíhnou lidé zelenoocí. Majitelé ostatních barev očí dávají přednost partnerům s odlišnou barvou duhovky, dělají tedy výběr negativní.

Se zmíněným chováním pravděpodobně souvisí i rozšíření modrookosti v evropských populacích. Ta je totiž způsobena mutací, která má pravděpodobně původ v oblasti kolem Černého moře, kde vznikla před méně než 10 000 lety. Odtud se pak velmi efektivně rozšířila po Evropě. Jedna z hypotéz, která se snaží vysvětlit úspěšnost šíření modrookosti tvrdí, že modroocí lidé byli pro tmavooké atraktivní a proto si je přednostně volili za partnery, uskutečňovali tedy negativní výběr v tomto znaku, čímž se zastoupení této mutace v evropských populacích rychle navyšovalo. Jakmile se v populaci stali modroocí převládajícími (jako například v severských populacích), dostal se ke slovu výběr pozitivní.

Český výzkum

Aktuálního českého výzkumu se může zúčastnit kdokoliv až do konce září 2016. Na níže přiložené mapce najdete deset míst, kde si můžete zdarma vyzvednout testovací laboratorní lístky.

Současně získáte adresu anonymního internetového dotazníku, jehož vyplnění trvá cca 5 minut. Pomůžete tím unikátní studii, kterou pořádá Masarykova univerzita v Brně spolu s časopisem Vesmír. Anonymní výsledky studie slouží jednak při vzdělávání budoucích genetiků na Masarykově univerzitě, jednak k porovnání české populace s dosavadními výzkumy v zahraničí.

 


Mapa deseti míst, kde si do konce září 2016 můžete zdarma vyzvednout testovací lístky. Po kliknutí na jednotlivé body se objeví přesná adresa a otvírací doba.

 

Titulní snímek: Ilustrační snímek, licence: volné dílo (CC0)

Print Friendly

Notes:

  1. Amišové jsou křesťanskou sektou, žijící v USA a Kanadě. Její ortodoxní členové nesmějí používat techniku ani elektřinu. Nosí uniformní starosvětské oblečení a vyznávají, že žena je podřízena muži.

Tagy

O autorovi

Pavel Lízal

Pavel Lízal

E-mail

RNDr. Pavel Lízal, Ph.D., (*1973) působí jako lektor na oddělení genetiky a molekulární biologie Ústavu experimentální biologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Jedním z jeho zájmů je populační genetika, o které také přednáší v rámci předmětů populační genetika a paleogenetika člověka.