Jaká je podstata konspiračních teorií, jak to, že stále tak ovládají a matou i dnešní „informovanou“ společnost? Nad tím se zamýšlí americký psychoanalytik slovenského původu Vlado Šolc.

„Sotva se nás nevědomí jen dotkne, a už jsme jím – stáváme se nevědomi sebe sama. To je ono prastaré nebezpečí, instinktivně známé a obávané primitivním člověkem, který osamocen stojí tak blízko k PlérómatuJeho vědomí je dosud nejisté, sotva se drží na nohou. Je doposud dětinské, sotva se vynořilo z prapůvodních vodstev. Vlna nevědomí se přes něj může kdykoli převalit a on pak rázem zapomene, kým byl, a dělá prapodivné věci. Primitivové se právě proto bojí nezvladatelných emocí, neboť se pod jejich tíhou láme vědomí, čímž je dán průchod posedlosti. Veškeré úsilí člověka se tudíž vždy zaměřovalo na konsolidaci vědomí. V tom vězel smysl rituálu a dogmat; ony byly přehradami a hradbami, které měly za úkol zadržet nebezpečí nevědomí, nástrahy duše.” (Jung 1951a, str. 25)

Američtí zdravotníci se snaží sterilizovat muslimy a zástěrkou je jim očkování proti obrně, šířila se nedávno zase jedna konspirační teorie Pákistánem. Údajné spiknutí řízené Spojenými státy odneslo životem devět zdravotníků. Byli zavražděni, když přišli očkovat děti.

Donald Trump zase šíří do světa „teorii”, že prezident Barack Obama nemá americké občanství a že Obama nechal odstranit soudce Nejvyšího soudu Antonina Scaliu.

Boží oko na jednodolarové bankovce, podle některých známka spolupráce zakladatelů USA se zednářskými spolky. (licence: volné dílo)

Boží oko na jednodolarové bankovce, podle některých známka spolupráce zakladatelů USA se zednářskými spolky. (licence: volné dílo)

Konspirační teorie vycházejí z fantazií, jen málokdy je na nich kus pravdy, přitom ale mnohdy reálně ovlivňují dějinné události a lidské životy, nabádají k nebezpečnému jednání. Připomeňme si, jak například ve středověku bránily nesmyslné kosmologické teorie rozvoji vědy, kolik žen muselo během inkvizice zemřít jako „čarodějnice.”

Dnes máme přístup k informacím mnohem lepší, vědecké poznání je mnohem hlubší, ale přesto všechno konspirační teorie vládnou světem dál. Dokonce by se mohlo zdát, že jich v dnešní době přibývá – stejně jako lidí náchylných jim věřit. Proč?

Nadpřirozená moc versus spiknutí

Různé (a různě bizarní) teorie, vysvětlující „nadpřirozené jevy“, existovaly od nepaměti. Podívejme se na „sakrální“, tedy tradiční, striktně náboženské teorie, jež se transformovaly v pravdy neboli dogmata, a „profánní“ teorie, jinými slovy moderní konspirační teorie. Jaké najdeme rozdíly, jaké společné rysy?

Dle Bible seslal Bůh na Egypťany zkázu v podobě krvavých řek, protože faraón odmítl propustit děti Izraele. (Ex 7:14 -11:10) Následovalo dalších devět „ran“ – invaze žab, komárů, much, dalšími ranami byl dobytčí mor, vředy, krupobití, sarančata, temnota a smrt všech prvorozených. Za některými z těchto božích zásahů mohly být jevy ryze přírodní, a tudíž racionálně vysvětlitelné příčiny, jak se ostatně řada vědců pokusila ukázat, jenomže někdy v době 1200 let (údaje se liší) před naším letopočtem opravdu málokdo hledal vysvětlení jakékoli životní a přírodní události jinde než v nadpřirozené moci.

Toto paradigma vnímání reality vládlo lidem víceméně od počátku kognitivní revoluce Homo sapiens, tedy zhruba po 70 tisíc let.

Až relativně nedávno řečtí filozofové jako Kleanthés z Assu nebo Aristotelés si dovolili prolomit tabu a jako jedni z prvních myslitelů takříkajíc přenesli odpovědnost z bohů na člověka.

Nástup racionálního myšlení nám ale zároveň zkomplikoval život. „Jednoduchou“ víru v božskou vůli a pevně zakořeněné způsoby vysvětlování reality nahradilo složité hledání příčin a důvodů. Zejména pokud jde o negativní, tedy emocionálně bolestivé prožitky.

Nejednoznačná, složitá vysvětlení otevírají prostor pro úzkost z neznámého. Jak náboženské, tak konspirační teorie na ni odpovídají, poskytují „vysvětlení“.

Nejednoznačná, složitá vysvětlení otevírají prostor pro úzkost z neznámého. Jak náboženské, tak konspirační teorie na ni odpovídají, poskytují „vysvětlení“.

Zatímco náboženská víra si i v moderní době zachovala mandát pro eschatologické a kosmologické otázky, konspirační teorie se postupně vloudily tam, kde stačila k vysvětlení světská kauzalita. U náboženství, jež předpokládá kontrolu vyšší bytosti neboli boha, se člověk snaží upravit své jednání tak, aby se této bytosti zalíbil nebo neprotivil. Konspirační teorie vkládají přímou zodpovědnost do rukou člověka.

Je to člověk, (skupina, lobby, koncerny, vlády, výjimečně mimozemské civilizace), ne bůh, kdo je původcem negativní události, zla, spiknutí, kdo plánuje pokořit, zničit mne, moji komunitu, můj národ.

Člověk, který uvěřil ve spiknutí, získává naději: vše prohlédl, a tak se může podílet na jeho odhalení. Ti, co uvěřili, že prezident Obama nemá rodný list USA, budou žádat, aby se vše zjistilo, vyšetřilo.

Na druhou stranu za konspirací, spiknutím stojí tak mocný člověk či uskupení, že je velmi obtížné, až nemožné zlo odstranit, dojít spravedlnosti. Proto ti, kdož jsou přesvědčeni, že útok na WTC v New Yorku naplánovala CIA, neslyší na nic, na dokumenty, odborné analýzy, důkazy. To vše je přece součástí onoho promyšleného organizovaného spiknutí. Naděje (lépe řečeno víra), že nebojuji s větrnými mlýny, je tedy přítomna, ale odsouvá se do nedostižitelnosti. Opět se zde objevuje podobnost s náboženstvím.

Graf výsledků průzkumu veřejného mínění z roku 2008. World Opinion Poll.

Kdo stál za útokem 11.9. 2001? Graf výsledků průzkumu veřejného mínění z roku 2008. World Opinion Poll. Zdroj: Alan Archer, licence: volné dílo

Instituce, nebo duchovnost

Musíme však rozlišovat náboženství coby jeho institucionální formu tj. „vyznání víry“ (angl. creed) od náboženství jako formu vnitřní transcendence, duchovnosti (angl. spirituality). Zásadním rozdílem mezi nimi je míra vědomí (symbolického vhledu), a tedy schopnosti přijetí osobní zodpovědnosti za své vlastní činy, ale i za činy vlastní komunity.

Právě duchovnost charakterizuje individuální, tedy vědomý zřetel náboženství: Jde tu o jedinečnou zkušenost nevědomí, o individuální vztah s Bytostným Já (něm. das Selbst), o vědomou volbu (moralita ve smyslu např. Kantova učení) a také o osobní mytologii a víru, jež uznává nadpřirozeno, zůstává vůči němu ale v tázajícím a hledajícím vztahu.

Pro druhou, fundamentalistickou a spíše doslovnou (angl. literal) formu náboženství jsou charakteristické tyto rysy: kodifikovaná (často institucionální) zkušenost boha, předepsaná povaha víry (křesťanství, islám apod.), teologie a mytologie (bible, korán) a předepsané náboženské úkony a rituály (mše, pouť do Mekky apod.).

Nemůžeme duchovně růst, jestliže je naše já „zatemněno” nevědomými obsahy.

Z pohledu hlubinné psychologie je konspirační teorie vlastně jedinečnou náboženskou teorií, která má prvky duchovnosti, zároveň je její jádro formováno pocity, jež si ego (já) neuvědomuje. Je do jisté míry formou obrany, s jejíž pomocí se já vyrovnává s působením nevědomých obsahů. Čím méně si je já těchto obsahů vědomo, tím více propadá jak fascinujícím, tak hrozivým aspektům „Bytostného já“.

Hlubinná psychologie definuje ego (já) jako centrum vědomí, jež je svázáno s identitou osobnosti a fyzickým tělem. Já vyrůstá v průběhu vývoje jako malý ostrůvek z moře nevědomí tím, že si postupně uvědomuje a vytváří vztah s obsahy, jež Jung nazval archetypy. Bytostná já můžeme chápat jako jakési ego nevědomí, jež sdružuje tyto energie v paradoxní jednotě. Bytostné já se projevuje obrovskou energií, jež má schopnost vyvolávat silné citové prožitky. Mluvíme o prožitku numinozity. Zakoušení  numinozity může být jak pozitivní (fascinující), tak negativní (hrozivé).

Numinosum

Slovo numinosum je odvozeno z latinského kořenu „numen“, což znamená „bůh“, a „nuere“, tedy kývnout nebo pokynout. Slovo poprvé razil německý teolog Rudolf Otto ve svém díle Posvátno (angl. The Idea of the Holy, publikovaná poprvé v roce 1917 pod německým názvem Das Heilige – Über das Irrationale in der Idee des Göttlichen und sein Verhältnis zum Rationalen) a bylo často používané Carlem Jungem. Otto vysvětloval numinózno jako „iracionální zkušenost nebo pocit, jehož primární či bezprostřední objekt spočívá mimo já“. Latinsky Mysterium tremendum et fascinans. Numinózno podle Otty je záhada (latinsky mysterium), která je současně jednak hrozivá (tremendum) a také fascinující (fascinans). Numinosum odkazuje na dynamického činitele nebo účinek nezávislé na vědomé vůli.

„Náboženské učení stejně jako consensus gentium vždy a všude vysvětluje tuto zkušenost jako takovou, jež závisí na příčině mimo jedince. Numinosum je buď kvalita náležící viditelnému objektu, nebo vliv neviditelné skutečnosti, jež způsobuje zvláštní změnu vědomí.“ Jung, C. G., Psychology and Religion, CW 11, par. 6. Více: Otto, R., Posvátno, 1998, nakladatelství Vyšehrad.

Podle Junga je numinozita dynamickou silou, která není vyvolána nahodilým aktem vůle, a je tudíž autonomní; pramenící v nevědomí. Tento prožitek se doslova člověka zmocní a ten se stane spíš jeho obětí nežli tvůrcem. Numinozita je proto stěžejní ideou pro chápání náboženských prožitků. Jde tedy o afektivní (emoční) setkání s „niterným druhým“ neboli Bytostným já. Protože Bytostné já „sjednocuje“ jak negativní, tak pozitivní energie, může numinozita vykazovat ve vztahu k já dvojí účinek. Může je posouvat na vyšší úroveň (vývoj), nebo naopak štěpit, tzn. navrátit zpět do primitivnějšího (původnějšího) stavu.

Zpracování psychologických obran u jedince rozhodne o tom, zda bude přijímat náboženství nebo konspirační teorie jako prostředky vědomí, nebo nevědomí. Zda jej dovedou k duchovnosti, nebo k obranné pozici, jež má za úkol blokovat nepříjemné emoce.

Duchovnost lze nazvat individuací člověka, schopností udržovat vědomý vztah mezi já a Bytostným já. Nemůžeme duchovně růst, jestliže je naše já „zatemněno” nevědomými obsahy. Uvědomovaní projekcí a rozpoznávání těchto obsahů je základní podmínkou zdravého vývoje.

Míru iracionality, jak u náboženství, tak u konspiračních teorií určuje právě „zatemňující” nevědomí (jež je identifikováno s já) a jeho následné působení na vědomí. Jednoduše řečeno, Bytostné já, jež působí bez toho, aby si jej já uvědomovalo, deformuje názor a ovládne vědomí nutkavou představou.

Nezpracovaný rasismus může vést k „teorii” rasové nadřazenosti, odmítané homosexuální sklony mohou vést k nenávistnému pronásledování gayů, strach z vlastních citů a ženských aspektů může vést k ponižování nebo pokořování žen, nevědomý komplex méněcennosti zase k „teorii” všemocných iluminátů, kteří ovládají planetu.

Důvody k přijetí konspiračních teorií můžeme hledat v „zatemnění“ vědomí spíše osobními nevědomými obsahy, kdežto u fundamentalistických náboženských postojů se jedna o hlubinné archetypální energie, jež jsou výrazně odštěpeny od já. Nezpracovaný rasismus může vést k „teorii” rasové nadřazenosti, odmítané homosexuální sklony (tzv. closet homosexual) mohou vést k nenávistnému pronásledování gayů, strach z vlastních citů a ženských aspektů může vést k ponižování nebo pokořování žen, nevědomý komplex méněcennosti zase k „teorii” všemocných iluminátů, kteří ovládají planetu. U „temného náboženství“ se ale „já“ „skrývá” za kolektivní obraz boha, náboženská posedlost, theocalypsis (výraz pro jev, jež zahrnuje všechny formy excesívního, nezdravého náboženství, tedy fundamentalismu, fanatismu i sektářství) má proto hlubší kořeny, za identifikací stojí kolektivní hlubinné obsahy, proto je posedlost velice silná a možnost korekce velice malá.

/var/www/vhosts/vesmir.cz/httpdocs/wp content/uploads/2016/04/north face south tower after plane strike 9 11

Útok sebevražedného atentátníka na WTC v New Yorku. Zastánci konspiračních teorií však nikdy neuvěří, že to nebyl čin CIA.  CC BY-SA 2.0

Jako příklad uveďme fanatika, který věří ve své velké boží poslání a je schopen kvůli tomu obětovat svůj život, ale i zabíjet nevinné. To vše zcela bez lítosti, protože negativní emoce jsou zcela odštěpeny a projikovány na ostatní jako absolutní zlo. Fanatikovi tak ve vědomí zůstává jen iluzorní pocit, že jedná v zájmu absolutního dobra.

„Temná náboženství“ i konspirační teorie využívají identifikace s nevědomými obsahy, jejich příznivci nedokážou plně prociťovat duchovnost, tudíž zůstávají jen u primitivních, dalo by se říci syrových a „černobílých” emočních prožitků.

Naopak duchovnost se vyznačuje hrdinskou schopností vstupovat do světa temnoty s otevřeným srdcem a odhodlaností opravdově překonat (protrpět) všechny nástrahy temnoty. Konspirační postoj utrpení jenom neuroticky předstírá a bázeň se mění ve strach. Strach, od něhož se lehce uleví projekcí temnoty na někoho druhého.

Kde se bere strach: Pohled psychoanalytika

Za příklonem k „temnému náboženství“ i konspiračním teoriím tedy hledejme obtíže s vyrovnáváním se s bolestmi světa, s bolestmi vlastního vývoje, ale také indoktrinaci, manipulaci, propagandu.

Přívrženci Donalda Trumpa, který vsadil na konspirační teorie v prezidentské kampani, jsou často lidé trpící pocitem nedostatečnosti, zneuznání, obavami z budoucnosti, xenofobií a strachem z neznáma, jistou bezmocí nebo hněvem vůči stávajícím životním podmínkám. Stávají se tím náchylnějšími vůči propagandě, indoktrinaci, a tedy i vůči konspiračním teoriím.

Psychologický profil příznivců teorií odhaluje zpravidla nižší emoční inteligenci, nižší vzdělání, sebevědomí a tendenci k popirání vědy, jsou to většinou muži s potřebou podřídit se autoritě.

Přívrženci Donalda Trumpa, který i v prezidentské kampani vsadil na konspirační teorie, jsou často lidé, jež trpí pocitem nedostatečnosti, zneuznání, obavami z budoucnosti, xenofobií a strachem z neznáma, jistou bezmoci, nebo hněvem vůči stávajícím podmínkám.

A jak se na tento fenomén dívá hlubinná psychologie?

Buddhovo učení říká, že střední cesta, cesta rovnováhy, je zlatá. Je-li struna citery příliš napnutá, může prasknout, je-li příliš volná, nevydá líbivý tón. Já, které je příliš napnuté přemírou svých obran, má tendenci uvíznout v jednostrannosti, taktéž já, které je příliš volné, může ztratit svou identitu. Takříkajíc se ztratí v záplavě nevědomí.

Obecně platí, že lidé, kteří nemají dobře vyvinutý vhled do vlastních nevědomých bolestí, jako je pocit bezmoci, izolovanosti, odcizenosti, nízké sebedůvěry, či nedostatku duchovnosti (symbolické rigidity), jsou ke konspiračním teoriím více náchylní. Souvisí to spíš s vývojovým přechodem než psychologickým typem. Výjimkou je indoktrinace od útlého dětství, kdy jsou obsahy pevně vštěpeny. Můžeme to pozorovat v Severní Koreji, kde jsou konspirační teorie národu systematicky „vtloukány do hlavy“. Podobně se dnes snaží upevnit svou moc prezident Putin, šířící propagandistické teorie o krvelačném Západu jenž může za stav Ruska… (Více Vlado Šolc: Válka názorů)

Jestliže se ale já dostatečně otevřené novému významu, novému pochopení skutečnosti a zároveň je dostatečně odolné vůči vlivu negativních emocí, může dojít k pozitivnímu vývoji (individuaci). (V terapii takto hledáme s klienty smysl jejich utrpení. Člověk jedná svobodněji, když pochopí, že jeho pohnutky nemusí vycházet jen z „vnitřního hlasu“ vštěpeného rodiči. Noční můra se pochopením významu stane výzvou ke změně života, stává se mostem mezi individuálním strachem a reálným životem…)

Víra v konspirační teorie tedy vyrůstá jako důsledek nevědomého, ovlivnění (tedy zatemnění) jáského vědomí (ega) Bytostným já. Je emočně-kognitivní strukturou (obrazem), která poskytuje určitou úlevu od úzkostných, strach navozujících a jiných temných nevědomých obsahů, jež vytvářejí v jáském vědomí komplex. Převádí složitou skutečnost na relativně jednoduše uchopitelný příběh, který podobně jako náboženská teorie zdánlivě racionálně vysvětluje původ zla, případně poskytuje návod k jeho eliminaci nebo kontroly nad ním. Protože je ale odtržena od reality, je magickou vírou: nežádoucí zlo tak bezděčně produkuje.

Popírači globálního oteplování, odmítači očkování, ti, kteří nadřazují víru nad vědu jsou odkázáni na pouhou reakci vůči jevům, jež jejich nevědomost vyprodukuje. Protože konspirační teorie umožňuje projekci odmítaných obsahů ven, na nepřítele a následné kognitivní uzavření problémů, je jen otázkou času, kdy se realita vrátí zpět jako bumerang, aby si vyžádala nový způsob řešení.

Popírač holocaustu a existence plynových komor David Irving byl v roce 1992 deprotován z Kanady. V roce 2005 byl v Rakousku odsouzen ke třem letům vězení. (licence: volné dílo)

Popírač holocaustu a existence plynových komor David Irving byl v roce 1992 deportován z Kanady. V roce 2005 byl v Rakousku odsouzen ke třem letům vězení. (licence: volné dílo)

Konspirační teorie podobně jako „temné“ fundamentalistické náboženské postoje mají tendenci narůstat v prostředí, jež zesiluje výše popsané psychologické symptomy. Antisemitská teorie, na níž Hitler vybudoval svou propagandu, se chytila velice dobře právě v období ekonomické krize. Zdravá víra, duchovnost, má poskytovat vědomí ideovou platformu, skrze niž se dokáže s temnými obsahy lépe vyrovnávat. Jestliže však společnost ztratí důvěru, že dokáže v komplikovaných podmínkách tyto energie regulovat, posune se do jednostranné pozice s primitivnějším, rozumějme fundamentálnějším projevem. V sekulární společnosti se domnělý původ zla přesouvá od nadpřirozených sil k těm lidským.

Během studené války jak v USA, tak v Rusku měly podobu konspiračních teorií i mnohé postoje obou zemí. Obě země v sobě viděly nepřítele, který se snaží rozpoutat třetí světovou válku, který chce toho druhého napadnout, použít jaderné zbraně apod.

Dnes opět sledujeme nárůst konspiračních teorií – v obou zemích i jinde po světě. Přístup k informacím, vzdělání, ekonomická prosperita, mobilita a jiné atributy demokratické společnosti na jednu stranu pomáhají udržovat intenzitu konspirací v normálních mezích. Neověřené, volně a hromadně se šířící informace, ekonomická krize, nárůst vnitřního napětí, úzkostí a traumat ve společnosti jdou opačným směrem.

Islámský stát se snaží vtáhnout Evropu do konfliktu svou vlastní konspirační teorií o vyvoleném národu, jenž nastolí dokonale islámské království v padlém Západu, který musí být jako ďábel vyzván k poslední bitvě. Podaří-li se mu to, zlost Evropy by se mohla obrátit nejen proti ISIS, ale Evropané by mohli propadnout iluzivní víře démonizující islám jako celek. To by pochopitelně mohlo mít pro nás všechny nedozírné následky.

 

Titulní foto: Podle zastánců konspiračních teorií za letadlem nevzniká kondenzační stopa, ale vidíme záměrně vypouštěné chemikálie nebo viry, bakterie a plísně – chemtrails. (licence: volné dílo)

Print Friendly

O autorovi

Vladislav Šolc

Vladislav Šolc

Vladislav Šolc (* 1972). Jungovský analytik, klinický psycholog, psychoterapeut. Vystudoval klinickou psychologii na FF UK v Praze. Momentálně působí v Glendale (Wisconsin) a Chicagu (Illinois). Autor knih Ve jménu Boha, Fanatismus v pojetí hlubinné psychologie (Triton, 2013), Archetyp Otce a jiné hlubinné psychologické studie (Triton, 2009), Psyché Matrix Realita (Amos, 2007).

  • Peter Jarumas

    Zatiaľ 80 % konšpiračných teórií sa ukázala ako pravdivá. Aj guľatosť Zeme bola najprv prísne trestaná konšpiračná teória a bolo popravených veľa ľudí, ktorí ju šírili. Rovnako prísne trestali konšpiračnú teóriu, že pápeži sú omylní – veď cirkevné snemy uzákonili neomylnosť pápežov. V ZSSR v roku 1939 prísne trestali konšpiračnú teóriu, že Hitler napadne ZSSR. Celá história až doteraz je plná potvrdených konšpiračných teórií. Veľa vecí je úplne inak, ako nás učia v škole a televízii.

    • V.S.

      No prave, gulatost Zeme grecki filozofovia nijak netajili, pretoze to bola nadherna myslienka, ktora davala zmysel. Bruno tiez nechcel nic o svojich objavoch papezovi tajit… U konspiracnej teorie je to presne naopak: dokazy, analyzy, zdroje, su pristupne, fotodokumentacia existuje, occamova britva sa da aplikovat, atd. ale zastancovia budu, podobne ako inkvizitori dokola opakovat svoju „pravdu“ a verit v spiknutie. Pravda nieje vacsinou od iluzie sebadestruktivna. Pekny den, V.S.

  • JiriC

    Pane doktore, je to pěkný jungiánský pohled, to ano. Jenže máte problém. Už v dřívějším rozboru duelu Obama vs. tuším McCain a konec konců i v knize Matrix a na dalších místech je patrné vaše liberální zaměření. Nemáte konzervativce rád. To není handicap, dokud takový postoj neprotlačujete do svých materiálů způsobem, který narušuje jejich konzistenci. Zde například tvrzením, že za studené války byly postoje obou táborů vlastně konspiračními teoriemi. Nebyly. SSSR skutečně chtěl zničit USA, zatímco USA po zničení SSSR nijak netoužily. Postoj celého Západu byl obranný. Že najdete mnoho případů, usvědčující Západ, že chtěl zničit bolševiky, to je jistě pravda. Stejná pravda je, že když vás někdo ohrožuje, chvíli vydržíte být ve střehu a připraven k obraně, pak se ale naštvete a vztek vznítí touhu druhého zničit. Když vás někdo dlouho ohrožuje, prostě mu začnete přát všechno špatné. Ovšem není to totéž – na začátku byl obranný postoj, zatímco u SSSR to byl jednoznačně postoj útočný. Zatímco USA se z Evropy postupně stahovaly, SSSR postupně evropské země okupoval. Jste možná příliš mladý, takže jste se v tom nepohyboval a nezažil jste rozdíl. Ovšem ten existuje a je podstatný – a trvá. Proto jste také neodešel dělat kariéru do Moskvy, ale do USA, že ano…

    • Ilja

      Dekuji za Vas nazor. Je mi poctou, ze ctete moje prace. Co se tyce meho politickeho postoje vuci konzervativcum, neni to tak, ze bych je „nemel rad,“ [jen proto, ze jsou konzervativni] ale je to spise dnesni republikanska politika, ktera nabidla od Bushovy W. ery jen velice malo prinosneho. Verim, ze demokracie je mozna jenom tehdy, kdy muze existovat boj protikladu a jejich vzajemna korekce. Dnes jsem mozna vice na levo od stredu, zitra to muze byt jiak. … Jestli narazite na mou kritiku valky v Iraku, tak mate pravdu. Nebyl jsem jsem jeji zastancem. Tak jako ostatne dnes jiz vetsina „konzervativcu.“ (60%) Mozna ubehlo malo casu, zatim, ale vidime vice zkazy nez uzitku. Psychologicky pojato, je velice mala sance na zmenu nasilim zvenci. Nejsem historik ani politik nebudu se do toho poustet… Snad existuji dukazy, ze SSSR chel vojensky znicit USA [vime, ze se USA na tuto moznost pripravovali] byl by to ale natolik grandiozni plan, ze by spise spadal do kategorie k.t. Mozna se mylim, mozna je to mym vekem, mozna mym idealismem. Mam ale pocit, ze si v zasade rozumime. Preji hezky den. V.S.

      • JiriC

        Pane doktore, vůbec nemohu konkurovat vašim zkušenostem s mentalitou a politikou Američanů a nemohu o tom diskutovat. Spíš mi šlo o tu relativizaci expanzivních záměrů bývalého východního bloku – to nebyla konspirační teorie, ale fakt. Váš nesouhlas s republikánskou politikou, ale i s postoji, je zřetelný v množství Vašich textů včetně třeba paralely Simpsonových a Američanů. A vaše texty jsou zajímavé a asi je i nemožné psát o společenských jevech a vyvarovat se osobního paradigmatu. Jen je škoda, když paradigma ovlivní fakta. Zvlášť když pak směřuje „na obou stranách je to stejné, Rus nebo Američan“. Problematičnost Iráku (výmysly íráckého přeběhlíka byly jedním z hlavních podkladů pro válku) je neoddiskutovatelná, jistě i další „americké“ problémy – o tom se nijak nechci přít. Spíš mi šlo o upozornění na problematické tvrzení v jinak konzistentní analýze. Tuto i další (třeba Putinovo Rusko) považuji za velmi užitečné, protože zprostředkovávají symbolickou rovinu uvažování. A ta se mi jeví často jako mnohem důležitější při úvahách o příčinných souvislostech, než prvoplánové pohledy politologické nebo sociologické (které často produkují konspirační teorie).

        • V.S.

          Dekuji. Budu rad, kdyz mne a ctenare Vesmiru nasmerujete na zdroje podporujici Vase tvrzeni. Rad se neco nove v tomto smeru dozvim. S pozdravem, V.S.

          • JiriC

            Abych učinil za dost posedlosti akademického světa po citacích, namátkou třeba Tvrdík: Teror a válka. Elektris, Praha 2004. ISBN 80-902683-2-3. Ale abych mohl tvrdit, že východní blok byl blokem expanzivním, na to mi stačí životní zkušenosti a (stačila by i jen povrchní) znalost historie 20. století. Stejně tak vaše texty rád čtu nikoli proto, že se odkazují na Junga, ale protože prostě vaše osobní uchopení souvislostí mi přijde konzistentní, zajímavé a vysvětlující to, co těžko může uchopit neobrazná racionalita oproštěná od symboliky. Navíc myslím, že jste jediný autor podobného zaměření, píšící česky. Ono obecně – publikujících českých jungiánů zrovna moc není.

          • V.S.

            Diky! To ja rad zase neco napisu 🙂

  • Meziaz Jezsissek

    Na začátku článku nám podsouváte názor, že „konspirační teorie“ [přesnější překlad by byl „teorie o spikmutí“] je naší děděnou přirozeností.

    Toto paradigma vnímání reality vládlo lidem víceméně od počátku kognitivní revoluce Homo sapiens, tedy zhruba po 70 tisíc let.

    Tato věta vychází z této, ničím nepodložené věty:

    (Sapiens: Stručná historie lidstva ke kontrole – napínavý příběh, tmavé zprávy:
    … Asi před 70.000 roky …)
    [ About 70,000 years ago, the cognitive revolution kickstarted our history, and about 12,000 years ago the agricultural revolution speeded it up. ]

    Jste snad sám konspirátor [spiklenec]?

    • V.S.

      Dobry den. Rad upresnim. Teorie jako takove nejsou dedeny, nechtel bych se poustet do otazek dedicnosti, ponevac nejsem v tomto smeru odbornik. Co se dedi je spise forma, to neni ale pro tuto diskuzi moc relevantni. Snazim se rici, ze lidska mysl ma tendenci utvaret predstavy, obrazy a nejak se k tem vztahovat od „nepameti“, t.j. dle Harariho aj od zhruba 70 tisic let. Prvni dukazy „symbolickych“ aktu, tedy aktu, ktere predpokladaji obrazne uvazovani a vztah k myslence se datuji do 100 tisic let tomu nazad. (napr. D. Bruce Dickson, The Dawn of Belief: Religion in the Upper Paleolithic of Southwestern Europe, 1990) A jestli jsem sam spiklenec? Je to docela mozne, ze do urcite miry ano. Asi se tezko kdokoli vyhne utvareni zaveru bez „skoku viry“. Az budoucnost ukaze kolika vecem dnes verim spatne. Jak rika Tomas Halik, budme pochybovaci. Patrejme, ptejme se, hledejme… Vesmir je nekonecny. Diky, V.S.