Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Pilné zvíře s velikášskými sklony míří do Prahy

 |  12. 6. 2014
 |  Vesmír 93, 352, 2014/6

Málokterá česká či moravská krajina měla takovou smůlu jako jihomoravské lužní lesy dílem zničené při výstavbě Novomlýnských nádrží na Dyji, výsadbou monokultur a provedenými hydrologickými úpravami v oblasti soutoku Moravy a Dyje v nejjižnější části ČR. Stala se tím škoda nejenom na přírodě, ale také na moravské národní identitě, protože některá základní velkomoravská sídla jako Pohansko či Mikulčice a zřejmě i Břeclav původně byla ostrovy či poloostrovy v síti poměrně hlubokých říčních ramen, která pravděpodobně brázdila intenzivní lodní doprava. Řeka tehdy tekla o nějaké 4 m níže a zřejmě chránila své obyvatele lépe než vysoké skály českých hradišť. Vstupujeme do lužního lesa a je to, jako bychom přicházeli k mayským pyramidám skrytým v džungli, tedy do velmi staré, specifické kulturní krajiny, kterou si příroda vzala nazpátek.

V roce 1975 byli po dlouhé přestávce jedni z našich prvních bobrů spatřeni při ústí Kyjovky do Dyje a od té doby jsou v kraji mezi Moravou a Dyjí téměř všudypřítomní. Bobr je pozoruhodně pilné zvíře, které – jak je na první pohled vidět – funguje na biomasu. Na břehu Dyje asi 6 km nad soutokem je možné jedním pohledem přehlédnout místo, kde bobr pokácel 54 stromů a stromků! Vypadá to zde, jako kdyby Chodové vytvořili lesní zásek. Bobři se poměrně pravidelně pouští i do kmenů o šířce 60–100 cm a výšce přes 15 m, které obvykle nahlodají jen z jedné třetiny či poloviny, a to někdy dokonce na dvou či třech místech najednou. J. Netík zmiňuje případ, kdy bobři úplně ohlodali topol černý o obvodu kmene v prsní výšce 540 cm! Člověk se na jednu stranu nemůže ubránit obdivu a na druhou vzteku, pokud se bobr pustí třeba do jabloňového sadu.

Nyní vidíte 37 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie

O autorovi

Václav Cílek

RNDr. Václav Cílek (*1955) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., v Praze se zabývá zejména geologií kenozoika. Je autorem nebo spoluautorem četných úspěšných knih. Z posledních let např. Co se děje se světem (2016), Evropa, náš domov (2018), Krajiny srdce (2016), Podzemní Čechy (2015), Poutník časem chaosu (2017), V síti paměti uvízl, slunce se ptal (2016), Nové počasí (2014) a mnohé další.
Cílek Václav

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes s podporou

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...