Kam s nimi?

Nakládání s odpadními obaly je právem považováno za jednu z nejnaléhavějších ekologických výzev současnosti. Jednorázové plastové obaly jsou přitom obzvlášť problematické. Na jedné straně tvoří dominantní složku celosvětového trhu s plasty, zároveň mají velmi krátký životní cyklus.

Jednorázové plastové obaly jsou názorným příkladem neudržitelnosti lineárního modelu ekonomiky ve smyslu Take–Make–Waste, přičemž se tyto produkty nehromadí jen na skládkách odpadů, ale miliardy tun jich unikají do přírody. Pomůže přechod na oběhové hospodářství, který počítá s maximálním využitím odpadu jako zdroje? Recyklace plastových obalů a plastů obecně je kupodivu poměrně komplikovanou disciplínou.

Plastové obaly jsou na skládce komunálního odpadu zabezpečeny jen zdánlivě. Vítr je odnáší do blízkého okolí. Po rozkladu na mikroplasty a nanoplasty však mohou vzdušnými proudy doputovat velmi daleko.

Snímek Petra Innemanová

Mezi nejvýznamnější uživatele obalů patří potravinářský sektor, který spotřebovává až třetinu jejich celosvětové produkce. K výrobě obalů je používána celá škála materiálů, jako je sklo, papír, kovy, dřevo nebo keramika. Pro svou obrovskou variabilitu, nízkou cenu a výborné užitné vlastnosti však mezi obalovými materiály jednoznačně převažují plasty, do kterých je balena více než polovina potravin, zejména nápojů, masa, sýrů, ovoce a zeleniny. V roce 2021 například činila roční produkce plastů v Evropě 50,3 milionu tun, z toho 39,1 % bylo použito pro výrobu obalů. Převažujícími materiály jsou nízkohustotní a vysokohustotní polyetylen (PE-LD a PE-HD), polypropylen (PP), polyetylentereftalát (PET), v menší míře pak polystyren (PS), extrudovaný polystyren (PS-E) a polyvinylchlorid (PVC). Naprostá většina těchto obalů je přitom určena pouze k jednorázovému použití.

Právě na potravinářském průmyslu a jednorázových plastových obalech je možné názorně demonstrovat, jaký hazard s životním prostředím rozehrává současný konzumerismus a ekonomika orientovaná na růst. Funkční kvalita používaných polymerů, díky které vydrží balené potraviny déle čerstvé a mohou být transportovány na delší vzdálenosti, stojí spolu s nízkou výrobní cenou za obrovskou a neustále rostoucí produkcí jednorázových plastových obalů. Další příčiny hledejme v globalizaci světa, rozmachu supermarketů a změně ve fungování domácností. Naše spotřebitelské chování stále více ovlivňuje rychlý životní styl a pohodlnost. V zemích tzv. globálního jihu pak můžeme nejvíce vnímat kontrast minimální hodnoty plastového obalu, tedy jeho široké dostupnosti na jedné straně, a absence systému nakládání s odpady na straně druhé. Zatímco v podmínkách naší rozvinuté společnosti považujeme za neúspěch a krajní možnost skládkování odpadu (obr. 1), v jiných kulturách bychom považovali za úspěch alespoň přesměrování plastového odpadu z vodních toků a moří na zabezpečené skládky. Není zřejmě reálné, že by se spotřeba obalů na jedno použití v dohledné době rapidně snížila. Recyklace se proto jeví jako správná cesta, jak zajistit naší zálibě v jednorázových obalech alespoň částečnou udržitelnost.