i

Aktuální číslo:

2024/5

Téma měsíce:

Čas

Obálka čísla

Podivný případ mimetické liány

 |  6. 2. 2023
 |  Vesmír 102, 66, 2023/2

Řada organismů připomíná jiné, často jen vzdáleně příbuzné druhy. Nejčastěji se s tímto jevem – s mimikry nebo také s mimetismem – setkáme u živočichů, kteří se jeho prostřednictvím vydávají za organismy nebezpečnější, než jsou. Typů mimetismu je ale spousta a některé se vyskytují také u rostlin.

Skutečně bizarní případ představuje jihoamerická liána Boquila trifoliolata, která se kvůli svým vlastnostem stala centrem nejnovější botanické kontroverze. Stejně jako některé další parazitické rostliny imituje liána tvarem listů své hostitele. Na tom by ještě nebylo nic divného. Šokující však je, že Boquila trifoliolata dokáže napodobovat několik různých druhů i v rámci jediné rostliny, a to včetně stromů, po kterých se přímo nepne, a z blízka se setkává pouze s jejich listy. Dokáže snad perfektně interpretovat chemické signály okolních jedinců? Vyměňuje si s nimi symbiotické mikroorganismy nebo dokonce geny? Dosud nevíme, některé badatele ale přivedla jihoamerická liána až k úvahám, zda rostliny „nevidí“ tvary ve svém okolí.

Zde do celého příběhu vstupuje Jacob White, údržbář z amerického Utahu se zájmem o vědu. Pokud se liána ve své mimezi skutečně řídí pomocí zraku, uvažoval, nebude napodobovat jen živé rostliny, ale také umělé. První pokusy se mu zdály slibné, a tak kontaktoval rostlinného fyziologa Františka Balušku z univerzity v Bonnu. Ten Whitea instruoval k dalším experimentům, a dokonce přizval vlastního doktoranda. Řádně publikované výsledky potom ukázaly, že se listy liány umělohmotným atrapám skutečně přibližují.

Ve stejné době, kdy vyšla publikace, ale o ní vyvstaly i pochybnosti. Rukopis totiž není psán moderním vědeckým jazykem, některé formulace svědčí o touze autora za každou cenu dokázat svou hypotézu a sporné jsou i metody a interpretace výsledků. U vědeckého laika nic překvapivého, výjimečná tvrzení ale vyžadují výjimečné důkazy. Článek navíc vyšel v časopisu, jehož je Baluška šéfredaktorem, což vyvolalo dohady o střetu zájmů. Nejjednodušším řešením by asi bylo studii zopakovat lépe a za kontrolovanějších podmínek. Boquila trifoliolata ale jako naschvál roste lépe ve Whiteově obýváku než v botanickém skleníku. Že by rostlinný smysl pro humor?

Wilcox Ch.: The Scientist. 30. 11. 2022 

White J., Yamashita F.: Plant Signal. Behav., 2021, DOI: 10.1080/15592324.2021.1977530

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Botanika, Biologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Jan Toman

Mgr. Jan Toman, Ph.D., (*1988) vystudoval teoretickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde působí na katedře filosofie a dějin přírodních věd. Zaměřuje se především na makroevoluční jevy, ale svými zájmy se dotýká i řady hraničních oborů včetně astrobiologie. Ve všech oborech svého zájmu se věnuje také popularizaci, je členem redakční rady Vesmíru.
Toman Jan

Doporučujeme

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Josef Matyáš  |  6. 5. 2024
Zubr, pratur a divoký kůň dokážou výborně udržovat rozsáhlé plochy krajiny. Vyplývá to z aktualizovaného dokumentu Metodika přirozené pastvy...
Relativistický čas – čas našeho světa

Relativistický čas – čas našeho světa

Pavel Krtouš  |  6. 5. 2024
„Někteří filozofové … se domnívají, že fyzika není schopna popsat nejzákladnější aspekty reality, a zavrhují ji proto jako zavádějící formu...
Čas na poslední kafe

Čas na poslední kafe uzamčeno

Tomáš Knedlík  |  6. 5. 2024
Kávu zbožňujeme pro její vůni a chuť, ale také pro její povzbuzující účinky. Omamná vůně kávy se uvolňuje při pražení, kdy vznikají těkavé...