Nejen o hvězdách a galaxiích

31. texaské sympozium o relativistické astrofyzice se konalo 12.–16. září 2022 v Praze.¹⁾ Profesor astrofyziky na Stanfordově univerzitě Roger D. Blandford poskytl během tohoto sympozia Vesmíru rozhovor. O relativistické astrofyzice řekl, že „je dnes stejně vzrušující, jako byla v roce 1963, kdy se sympozium uskutečnilo poprvé. Ale problémy jsou jiné, svět je jiný a také naše nástroje jsou jiné. Intelektuální vzrušení z toho, co se děje v astronomii, je však stejně veliké. Na staré otázky jsme odpověděli, klademe si nové, nové intelektuální hádanky… Takže texaská sympozia zůstávají i nadále stejně potřebná, jako bylo to první.“

Když jste začal koncem šedesátých let studovat, v astronomii se objevily některé zcela nové jevy. — To bouřlivé události v astronomii té doby silně podhodnocujete. Když jsem z perspektivy pregraduálního studenta uvažoval, čemu bych se chtěl ve výzkumu věnovat, přitahovaly mne dva obory: fyzika elementárních částic a obecně astronomie a kosmologie. Fyzici elementárních částic, zejména ti, kteří se zabývali teorií, mi říkali „To je děsný obor, nic se tu neděje, neměl jsem si ho vybírat. Rozvíjí se strašně pomalu, píšeme spousty článků, které nikam nevedou.“ Astronomové naopak byli natolik zaneprázdnění, že ani neměli čas se mnou mluvit. Tou spoustou objevů to byla vzrušující doba, takže jsem se samozřejmě rozhodl pro astronomii.

Během několika let se však situace radikálně změnila i v oboru elementárních částic. Přišla „listopadová revoluce roku 1974“ – objev mezonu J/psí, objev kvantové chromodynamiky, asymptotická volnost kalibračních teorií atd. Po stagnaci začala mohutná éra s mnoha dalšími velkými objevy.

Neočekával jsem, že v astronomii bude ta bouřlivá žeň objevů trvat dlouho. Příval však neustával a trvá dokonce dosud, padesát let. Stále se dějí mimořádné objevy. Některé oblasti se možná vyčerpaly, ale přesto i dnes dochází v nových směrech pořád k dalším a dalším objevům.

Co jste si z té bouřlivé žně vybral? — V té době jsem se začal zabývat aktivními galaxiemi a vysokoenergetickými částicemi kosmického záření. Tedy dvěma okruhy jevů, které mě pak zaměstnávaly po většinu času. Studoval jsem v Cambridgi a poznal jsem dost tamních radioastronomů. Právě ti postavili velmi dobrý radioteleskop a dělali s ním úžasné objevy. Zvláštní dvojité rádiové zdroje a všechny rychlé bouřlivé energetické jevy, ke kterým dochází v centru galaxií, mě vábily. Jako by to byl nějaký neodolatelný vliv atmosféry v tom místě. Často i u dnešních studentů vidím, že jejich vnímání toho, co je ve vědě zajímavé, do značné míry závisí na tom, kde studují a kdo je učí. Slavná karikatura Saula Steinberga „Jak vidí svět Newyorčan bydlící na 9. avenue“ zobrazuje Manhattan, výhled na řeku Hudson, a až kdesi za obzorem se nachází zbytek světa. Myslím, že to docela dobře vystihuje vnímání mnoha studentů. Jestliže však ve svém oboru pokračují s otevřenýma očima, jejich horizont se rozpíná stejně jako sám vesmír a mladí lidé objevují další a další zajímavé problémy.

A také přibývá mnoho dalších nezodpovězených otázek… — Ano, ale znovu a znovu mě překvapuje, kolik toho již bylo ve všech ohledech vyřešeno. Například v kosmologii. Dnes jsou známy mnohem sofistikovanější teorie stacionárního vesmíru, evoluční kosmologie a teorie nové fyziky atd. Já a mnozí z lidí, kteří se těmito teoriemi seriózně zabývají, jsme byli zaskočeni tím, jak ochotně nám vesmír předkládá indicie, proti nimž skutečně není snadné argumentovat. Máme fungující standardní kosmologický model. Sice existují nezodpovězené otázky, které ho přesahují, na základě tohoto modelu však mohu s důvěrou přednášet. Když jsem v polovině sedmdesátých let přednášel kosmologii, musel jsem připustit, že tehdy oblíbený model není doložen příliš dobře. Dnes mohu zodpovědně říci, že je pomocí pozorování doložen věrohodně. A má-li kdo lepší nápad, rád si ho vyslechnu.