Poruchy chůze ve stáří

Poruchy chůze a rovnováhy ve vyšším věku provázejí přirozené stárnutí, ale mohou být i důsledkem různých onemocnění. Důležité je tyto poruchy včas rozpoznat a řešit, aby omezovaly život pacienta co nejméně.

Poruch chůze a rovnováhy výrazně přibývá s věkem, ve věkové skupině mezi 60 až 69 lety se vyskytují u deseti procent lidí, ve věku nad osmdesát let již u šedesáti procent. Značně omezují běžné denní činnosti, vedou k pádům a zraněním, v pokročilém věku patří mezi nejčastější příčiny ztráty soběstačnosti a jsou důvodem, proč lidé potřebují domácí pečovatele či institucionální péči.

Chůze je individuální, každý „chodec“ má svůj pohybový vzorec, ovlivněný věkem, osobnostními rysy, sociokulturním prostředím i aktuální náladou. Jedinec schopný chůze musí udržet rovnováhu, pohybovat se v prostoru, přizpůsobit se okolním podmínkám; na této velmi komplexní aktivitě proto musí spolupracovat všechny úrovně centrálního i periferního nervového systému, senzorické funkce (zrak, hluboké čití – propriocepce, vestibulární systém) a svalově kosterní aparát. Chůze – vzhledem ke své energetické a metabolické náročnosti – vyžaduje i dostatečnou funkci srdečního a dýchacího systému. Není divu, že složitý mechanismus chůze se ve vyšším věku snadno „porouchá“. Příčin bývá zpravidla více.

Snímek Creativalmages, iStock.com

Změny chůze vlivem stárnutí

K stárnutí patří úbytek adaptačních schopností a funkčních rezerv organismu. Některé změny přisuzujeme stárnutí, ale mohou být i projevem nemoci a je možné do určité míry léčebně zasáhnout. V minulosti se bralo za přirozenou součást stáří, že lidem chybějí zuby. Dnes se dá správnou hygienou ústní dutiny předcházet zubnímu kazu či zánětu dásní, a tedy i ztrátě zubů. Podobný pokrok je možný také u poruch chůze ve stáří i u jejich prevence a léčby. Osmnáct procent lidí ve věku nad 85 let poruchy chůze nemá, což dokazuje, že nejsou nevyhnutelnou součástí stáří.