Jak může druh zároveň být i nebýt?

Co je to druh? Můžeme najít jednu definici platnou pro celý strom života, nebo musíme u jeho různých větví postupovat odlišně? Jak rozpoznat hranice mezi druhy? A existují druhy vůbec?

Tyto a další otázky jsou předmětem staletími se táhnoucí debaty o problematice druhu (tzv. Species Problem), kterou lze bez přehánění označit za jedno z nejdelších, nejzamotanějších a nejkontroverznějších dobrodružství v dějinách zkoumání živé přírody. Dobrodružství, které se možná pomalu blíží ke svému rozuzlení.

Možná si říkáte, jak je možné, že se biologové neshodnou na definici druhu. Vždyť co je to druh, ví přeci každý. Ano, ví to každý… a právě v tom je ten problém. Zeptáme-li se odborníků, kteří se touto problematikou zabývali natolik, aby své závěry publikovali ve vědeckých časopisech, nedostaneme méně než neuvěřitelných 35 definic druhu [1]. Mnohé z nich sice lze na základě vzájemných podobností sloučit do jakýchsi vyšších kategorií, přesto je uvedený počet zarážející. Vzhledem k tomu, že druh je obvykle označován za jednu z nejzákladnějších entit moderní biologie, která je nezbytná i pro bádání na poli biotechnologií, šlechtitelství, medicíny, ochrany přírody a dalších oborů lidské činnosti, je taková rozmanitost představ přinejmenším překvapivá, potenciálně snad i nebezpečná.

Různé druhy druhů

Kresba Ivan Steiger

Příčin, proč debata nebere konce, je mnoho. Jedním z velkých problémů například bylo, že prostým slovem druh biologové označovali (a mnohdy dosud označují) několik různých, často neslučitelných jevů, což značně komplikovalo jakékoliv konstruktivní diskuse. Lidově řečeno, jeden mluvil o voze, druhý o koze. Klíčovým krokem se proto ukázalo rozštěpení slova druh do několika přesněji vymezených termínů. Začátkem tisíciletí pak badatelé konečně dospěli i ke zjištění, že většina druhových definic (tzv. druhových konceptů, viz rámeček) ve skutečnosti není definicí toho, co druh obecně je, ale spíš návodem, jak podle toho či onoho kritéria konkrétní druhy vymezovat [2]. Morfologicky druhovy koncept tak například nabádá k rozlišování druhů na základě rozdílného vzhledu, geneticky na základě genetických rozdílů a ekologicky na základě rozdílných nik.

Rozdělení konceptů do dvou neslučitelných skupin, tedy na ty, které definují, co druh je, a na ty, které nabízejí kritéria pro jejich vymezování v praxi, bylo posledním velkým víceméně všeobecně uznávaným přelomem naší debaty [2]. Přestože dokonalou definici druhu dosud nemáme, na otázku, jak druhy vymezovat, už odpověď známe: Ideálně na základě všeho, co máme k dispozici, protože v různých párech rozštěpivších se linií se rozcházejí různé znaky. Některé páry linií se tak mohou rychle odlišit ve svém vzhledu (např. zbarvení peří, jak je běžné u ptáků), jiné ve své genetické skladbě či ekologické specializaci. Mezi takové rozrůzňující znaky spadá i postupně se vyvíjející reprodukční izolace (viz rámeček). Rozdíly ve znacích se navíc u různých linií mohou vyvíjet různě rychle, v různém pořadí, a některé dokonce vůbec. Stane-li se tak u jejich vzhledu či tělesné stavby, podle kterých tradičně druhy rozlišujeme my lidé, vznikají takzvané kryptické druhy.