Průplav císaře Viléma novou cestou pro mořská zvířata

1898: Stejnoměrné rozdělení zvířat a rostlin po krajinách a mořích stejného ponebí zamezuje různý útvar povrchu zemského. Pro zvířata pozemská jsou meze vysoká pohoří, pouště a moře, pro mořská rozsáhlé souše. […] Na opačných březích i úzkých zemí, jako na vých. a záp. pobřeží střední Ameriky, není téměř společných druhů. Kde pozorují se výjimky, dají se převésti na zvláštní příčiny: různé prostředky dopravy, jež stěhování usnadňují, převraty geologické, pošinutí vody a souše aneb zasáhnutí člověka do utváření půdy. Sem náleží založení velikých průplavů, provrtání širokých, moře dělících úžin. Prokopání úžiny Panamské, kterým má spojen býti Tichý oceán s Atlantickým, bude míti, dojde-li k němu kdy, za následek změnu nynější fauny pobřežní.

Již spojení malých moří, jako moře Severního s Východním průplavem císaře Viléma způsobilo změnu zvířeny. Ač v krátké době, co průplav byl otevřen, nedala se ještě očekávati značnější změna, dokázala pečlivá pozorování, že během půl roku v celém průplavu nezůstalo ni jediné zvíře sladkovodní. […] Průplav sám okazuje již výhradně faunu mořskou, jež pošinula se z Kielské zátoky na západ; zvlášť slávky, jež 40 km od zátoky po millionech se usadily. Dále zdomácněli zde červi a polypi mořští. Stalo se tak jen rychlým seslaněním vody průplavu. […] Jelikož časem voda stane se ještě slanější, lze očekávati, že i jiná zvířata sem se stěhovati budou.

Bšc. (Vesmír 27, 214, 18/1898)

2018: Průplav císaře Viléma (dnes Nord-Ostsee-Kanal, česky Kielský průplav) spojuje od roku 1895 Severní a Baltské moře, takže lodi nemusí obeplouvat Dánsko. Z obou stran do něj pronikají různé druhy organismů, mimo jiné si ho pro tření oblíbili sledi, ale z hlediska migrací nepředstavuje vážnější problém.¹⁾ Migraci průplavy obecně omezuje kolísající salinita, teplota a další ekologické faktory, určitou mechanickou bariéru zpravidla představují zdymadla. Šíření touto cestou volí spíše jednotky druhů, zpravidla bez velkých negativních důsledků pro ekosystémy.

Vážnější problém pro šíření invazních druhů představuje lodní doprava jako celek. Některé organismy se šíří přichycené na vnějším trupu lodi, další v balastní vodě. Před rozšířením Panamského průplavu a otevřením nových plavebních komor v roce 2016 jedna studie varovala před zvýšenou hrozbou šíření invazních druhů způsobenou jak intenzivnějším a rychlejším provozem, který zvýšení kapacity přinese, tak plavbou větších lodí převážejících větší objem balastní vody.²⁾ Na vyhodnocení skutečných dopadů si však ještě musíme počkat.