Mikrobiologie ve službách kriminalistiky

1947: […] Zajímavý případ, jak biologická analysa skvrn na šatech pomohla určit místo vraždy, se udál ve Švýcarech a referuje o něm prof. Dr. Otto Jaag, který provedl rozbor a posudek nálezu. […]

Ve Vierwaldstättském jezeře byla nalezena mrtvola člověka, který byl pravděpodobně utopen. Byl zatčen muž, podezřelý z vraždy, ale čin popíral; proto vyšetřující úřady byly nuceny nashromážditi co nejvíce důkazů, aby pachatele usvědčily. Jedním z důkazů bylo zjištění původu skvrn na plášti domnělého pachatele, které podle mínění policie byly způsobeny na místě činu. […] Při mikroskopování skvrn bylo určeno 12 druhů drobnohledných rostlin. […]

Podle biologie a ekologie nalezených mikrofyt usoudil prof. Jaag o stanovišti toto: Uvedené sinice nežijí ani trvale ponořeny ve vodě, ani na zemi tam, kde mají normální srážkovou vlhkost. Nacházíme je na stanovištích s periodickým střídáním smáčení a sucha. V přírodě jsou lokality toho druhu buď na vlhkých skalách, kde tvoří sinice tmavé, tak zvané „inkoustové šmouhy“, nebo na nábřežích švýcarských jezer. O tom, že skvrna byla způsobena na nábřeží jezera, nikoli na skále, svědčí výskyt rozsivek, které byly ve vzorku nalezeny a které náleží floře jezer a jen dočasně živoří a odumírají na vlhkých místech nad hladinou, kamž se dostávají rozstřikem při vlnobití nebo při stoupnutí hladiny. Také zelená řasa Cystococcus svědčí pro nábřeží, neboť tam hojně roste, zvláště v nejvyšších polohách. Nalezená řasa byla bez houbových vláken, což je důkazem toho, že stanoviště mělo slunnou, jižní polohu. […]

Konečný úsudek o místě činu byl po rozboru skvrn ten, že znečištění pochází z nábřeží jezera, ze slunného místa, z prostoru mezi nejvyšším a nejnižším stavem vody. Jako nejpravděpodobnější přicházelo v úvahu jezero Vierwaldstättské. […]

Posudek byl odevzdán soudu a vrah po tvrdošíjném zapírání se přiznal a označil místo činu: к jihu obrácené pobřeží Vierwaldstättského jezera. […]

Dr. Bohuslav Fott (Vesmír 26, 46, 1947/2)

2017: Řasy se při vyšetřování vražd a sebevražd, utonutí nebo nehod spojených s vodním prostředím využívají dodnes. Především rozsivky, jichž existují tisíce druhů, jsou součástí sedimentů, planktonu i nárostů na vlhkých skalách, po vdechnutí pronikají do krve a kostní dřeně a jejich křemičité schránky jsou dobře rozpoznatelné. Lze tak například zjistit, že oběť zemřela jinde než na místě nálezu. Ale postupy forenzní limnologie se nikdy nedočkaly většího rozšíření, jde o doplňkovou metodu, která má řadu omezení snižujících její vypovídací hodnotu. Jaagův úspěch byl spíše výjimečný.