SPOLEČENSKÉ VĚDY • Petr Houdek

SOCIOLOGIE

Sport, alkohol a znásilnění

Významné sportovní události jsou často příležitostí, aby se fanoušci, skalní i občasní, sešli v hospodách, klubech či na domácích večírcích. Fandí, baví se a zapíjejí výhry nebo prohry. Sportovní zápasy tak v určitých dnech vyvolávají intenzivnější setkávání lidí a větší spotřebu alkoholu. Jason Lindo, Peter Siminski a Isaac Swensen si proto položili otázku, zda větší nabuzenost a při/opilost lidí povede i k rozšíření sexuálních napadení.

Sebrali data o nahlášených znásilněních a dalších zločinech a propojili je s daty o zápasech americké univerzitní fotbalové ligy. Předpokládali, že ve dnech zápasů bude v univerzitních kampusech více večírků, více popíjení... a více znásilnění než v jiné, podobné dny. Přesně to i nalezli – ve dnech zápasů narůstá znásilnění mladých žen o 28 %. Jelikož se lidé více a déle „baví“ při výhrách domácích, roste zejména při nich počet znásilnění – stejně jako se zvyšuje počet zatčených za řízení pod vlivem alkoholu, rušení nočního klidu či vandalství. Prohry překvapivě k nárůstu opilosti tolik nevedou, a kriminalitu proto spíše neovlivňují – až na jednu podstatnou výjimku, kterou je domácí násilí. Prohraje-li, a to obzvláště nečekaně (jak se ze sázkařských kurzů zdá), domácí tým, muži doma týrají ženy mnohem více.

http://dx.doi.org/10.3386/w21828

EKONOMIE

Jsou spotřebitelé krátkozrací?

Mnoho svých nákupů nespotřebováváme okamžitě, ale až v nějakém bodě v budoucnosti. Racionální spotřebitel by při nákupu proto neměl být ovlivněn prchlivými emocemi či momentálními okolnostmi, ale měl by zvažovat, jak si spotřebu užije jeho budoucí já. Většina z nás se tak nechová, např. jsme-li hladoví, nakupujme v obchodě s potravinami, jako kdybychom se připravovali na obležení. Množství zkaženého a vyhozeného jídla je pak enormní. Lukas Buchheim a Thomas Kolaska otestovali, zda se tato „spotřební krátkozrakost“ projevuje i při nákupech, u nichž je jasné, že k spotřebě dojde za zcela jiných podmínek, než aktuálně panují – při předprodeji lístků v letním kině.

Vybrali obří letní kino v Mnichově, v němž se až 60 % lístků prodává v on-line předprodeji, a to i mnoho dní před promítáním. Kino promítá za každého počasí, peníze se proto nevracejí. Jelikož užitek ze sledování filmu je extrémně závislý na počasí v době promítání, nákup lístku v předprodeji by měla ovlivňovat spíše předpověď než aktuální počasí. Buchheim a Kolaska však zjistili, že spotřebitelé se řídí spíše momentálním počasím: je-li hezky a slunečno, lidé nakupují lístky, aby si je pak ani nevyzvedli, protože si je mnohdy koupili na dny, kdy byla předpovězena a pak i skutečně přišla bouřka. Studie ukazuje, jak lehce podléháme zdánlivě úžasné nabídce, abychom pak hořce litovali, že jsme si ji lépe nepromysleli.

http://dx.doi.org/10.2139/ssrn.2719539

PEDAGOGIKA

Jak na šikanu

Konfliktní situace (nejen) mezi středoškoláky nejsou vzácností. Šikana, pomluvy, ať již osobně, či online, a někdy i přímé násilí ničí školní atmosféru po celém světě. Elizabeth Palucková, Hana Shepherdová a Peeter Anonow proto spojili dosavadní poznatky o nežádoucím chování žáků a uskutečnili jeden z největších experimentů proti šikaně v dějinách amerického školství. Především uznali, že žáci berou dospělé jako autority, nikoliv jako rádce či vzory každodenního jednání. V desítkách škol proto vybrali 20 až 30 studentů, kteří prošli zácvikem jak bojovat proti šikaně, poté jim však dali plnou volnost v tom, jak kampaň pojmou. Studenti sami identifikovali rizikové situace na škole, sami vytvářeli design plakátů a sloganů proti šikaně. Svým spolužákům, kteří vystoupili proti nevhodnému chování, rozdávali náramky označující, že zabránili útoku, a podobně.

Experiment je cenný i proto, že obsahuje informace od všech žáků ze zapojených škol o tom, s kým tráví svůj čas. Bylo tak možné vyhodnotit, jak se osvěta proti šikaně rozlévá mezi sítí vzájemně si blízkých lidí. Výzkumníci rovněž identifikovali podobné školy, v nichž k intervencím nedocházelo a sloužily k porovnání, zda experiment sníží počet konfliktů. Zjistili, že ve školách, kde kampaň proběhla, došlo až k třetinovému poklesu případů šikany. K největšímu poklesu došlo na těch školách, v nichž byli do kampaně zapojeni studenti mající širokou a hustou síť známých, kamarádů či přátel – nepřekvapivě byli právě tito žáci schopni předat normy chování bránícího šikaně nejefektivněji. Výzkum ukazuje, že k dosažení značné změny chování stačí zacílit na pár vlivných jedinců, kteří rychle ustanoví normy, jak by se ostatní měli chovat.

http://dx.doi.org/10.1073/pnas.1514483113