Pod radarem a teď na světlo

Co dovedlo českého chemika do Ameriky a co k mikroskopům?

Můj vědecký vývoj je docela dlouhý, proměnlivý a tak trochu kruhový. Studoval jsem syntetickou organickou chemii a při magisterské práci v Ústavu organické chemie a biochemie jsem přičichl k hmyzím feromonům. Syntetizoval jsem je a látky jim podobné, ale trochu jsem přitom záviděl biochemikům, že jejich práce – zjišťování, jak tyto látky fungují, behaviorální pokusy – je zajímavější. Abych mohl studovat biochemické mechanismy rozpoznávání feromonů, přesunul jsem se do Ameriky, na doktorské studium medicinální chemie na University of Utah a do laboratoře profesora Glenna Prestwiche, s nímž spolupracovala i pražská laboratoř UOCHB. Abych mohl dělat s bílkovinami, které interagují s feromony, musel jsem se naučit klonovat příslušné geny. Klonování genů je vlastně chemická reakce s DNA, to mě jakožto chemika bavilo a i mi to docela šlo.

A ten obrat k mikroskopům, tedy do značné míry k fyzice?

Po dokončení doktorandského studia jsem nastoupil na Columbia University, do laboratoře Stuarta Firesteina, který zkoumal myší feromony. Ale uvědomili jsme si, že fungování feromonů nikdy opravdu neporozumíme, dokud neuvidíme, jak v mozku běhá elektřina. Protože na úrovni neuronů se odehrávají procesy rozpoznání feromonů, zpracování signálů, spouštění chování samců nebo samiček. Shodli jsme se na tom, že bychom tyhle všechny záhady rádi rozluštili. Tehdy jsem sepsal žádost o velice kompetitivní grant McKnightovy nadace, který dostanou ročně pouze dva uchazeči. My jsme to štěstí měli. Tak jsem se pro změnu začal zabývat problémem, jak to udělat, abychom mikroskopem viděli změny elektrického napětí v buňkách. Pracovali jsme na tom několik let, ale pak Stuart nedostal grant a na konci listopadu mi řekl, že má na mou práci peníze jen do konce ruku. To bylo hodně nečekané a pak hodně krušné.

Jak se to stalo?