Přenos potravinového alergenu
| 5. 8. 1996Léta a možná desetiletí před dosažením konkrétních výsledků se o potenciálních aplikacích molekulární biologie psalo s velkými nadějemi. Často se diskutovalo například o tom, zda je možné zasáhnout do genetické výbavy zemědělských plodin tak, aby naše potraviny byly lacinější, chutnější a výživnější. Kupodivu v době, kdy je toto reálně možné, převažují spíše obavy z možných rizik. Tzv. “biotechnofobie″ se v mnoha zemích projevuje např. vznikem občanských sdružení, která se snaží přimět vládu k důslednější kontrole takto vyprodukovaných odrůd. Obavy těchto spolků nemusí být zcela liché.
Společnost Pioneer Hi-Bread International vyvinula novou odrůdu sójových bobů s cílem obohatit sójovou bílkovinu o sirné aminokyseliny – metionin a cystein. K tomuto účelu použila gen z paraořechů, kódující tzv. 2S albumin, který je bohatý právě na sirné aminokyseliny. Bohužel tento protein je současně silným alergenem, který je schopen způsobit u jedinců, kteří k tomu mají sklon, velmi nebezpečné alergické reakce. Uvedená společnost proto postupovala přesně podle regulí americké FDA (The Food and Drug Administration – velmi zhruba jde o obdobu našeho Státního ústavu pro kontrolu léčiv) a požádala o provedení testů alergenity nového produktu. Při testování byla třemi nezávislými metodami prokázána schopnost nové odrůdy sóji reagovat s E-imunoglobulinem alergických jedinců a způsobovat u těchto lidí nežádoucí kožní reakce.
Na celý případ je možno nahlížet ze dvou stran. “Biotechnofobové″ mohou poukázat na to, že důkaz alergenity byl získán jen díky mimořádně příznivé shodě okolností: 2S albumin je tzv. silným alergenem (způsobuje reakce u více než 50 % náchylných jedinců), výsledek testů nebylo možné zpochybnit a co je nejdůležitější: zodpovědná biotechnologická společnost dle platných předpisů nabídla svůj produkt k testování. Současné alergologické předpisy však toto testování nařizují právě jen u silných alergenů, čímž de facto nahrávají výrobci – nedá se předpokládat, že by nějaká společnost riskovala testy svých produktů tam, kde to není striktně požadováno. Přitom i méně běžné alergeny mohou způsobit stavy ohrožující život. Dle tohoto pohledu je tedy ohrožení zákazníků stravou z genově manipulovatelných plodin kdykoli v budoucnu možné.
Dle druhého pohledu je nutno vzít v úvahu to, že zmíněná odrůda sójových bobů nebyla původně určena pro lidskou spotřebu. Z hlediska lidské výživy totiž obsahuje sója sirných aminokyselin dostatek. Šlo o produkt k výrobě zemědělských krmiv a lidskou alergenitou se tedy není nutno znepokojovat. Tento přístup je ovšem poněkud problematický. Společnosti Hi-Breed například nic nebrání tento produkt nabízet mimo území Spojených států, přičemž je možno očekávat, že v rozvojových zemích bude užíván i pro lidskou spotřebu.
Definitivní uzavření zmíněné kauzy – a potažmo celé oblasti problémů z ní vyplývajících – je asi v nedohlednu. Do věci jistě promluví celá řada lobbyistů, ať již půjde o biotechnologii, či naopak o zmíněné občanské aktivisty. Najít racionální řešení jistě nebude jednoduché. (The NEJM, vol. 334, str. 688–692, 726–27, 1996)
Citát
Dva bohové
Správně bylo řečeno, že se dnes nejedná ani tak o ovládnutí přírody, ale o ovládnutí ovládání. Ano, dnes jde o ovládnutí ovládání přírody. Toto ovládnutí je na jedné straně nekontrolované, šílené a riskuje, že nás dovede ke zkáze; na druhé straně je příliš kontrolováno nositeli moci. Tyto dvě protikladné vlastnosti mohou existovat, protože žádná vyšší instance nekontroluje držitele moci, tj. národní státy.
Kontrola vědecké činnosti je dnes zásadním problémem. Předpokládá, že občané budou kontrolovat stát, který je kontroluje, a dále, že vědci znovu přeberou kontrolu; proto je nutné si uvědomit, o čem jsem až dosud mluvil.
Převzetí intelektuální kontroly vědy vědci vyžaduje reformu způsobu myšlení. Jistě, reforma způsobu myšlení závisí na ostatních reformách, existuje tu vzájemná podmíněnost problémů. Ale uznání této vzájemné závislosti by nemělo vést k tomu, abychom zapomněli na klíčovou reformu, reformu myšlení.
Každý vědec slouží nejméně dvěma bohům, které po celou dobu existence vědy až do nynějška chápal jako absolutně komplementární. Dnes si musíme uvědomit, že se nejenom doplňují, ale že jsou i ve vzájemném rozporu. Prvním bohem je bůh etiky poznání, který vyžaduje, aby bylo všechno obětováno žízni po poznání. Druhý je bůh občanské a lidské etiky.
Mez etiky poznání je à priori neviditelná a my jsme ji nevědomky překročili; je to hranice, za níž poznání v sobě přináší zobecněnou smrt: dnes hrozí, že se strom vědeckého poznání zhroutí pod vahou svých plodů a rozdrtí Adama, Evu i nešťastného hada.
EDGAR MORIN: Věda a svědomí, Atlantis, Brno 1995, str. 26
O autorovi
Robert Pytlík
Doporučujeme
Divocí kopytníci pečují o krajinu
Relativistický čas – čas našeho světa
