Trichinelóza v Evropě

Historie

Trichinelóza se patrně vyskytovala již u prehistorického člověka, který se živil syrovým nebo polosyrovým masem. Původce trichinelózy byl nalezen v mezižeberních svalech egyptské mumie z období 1200 let př. n. l. Je možné, že starozákonní a islámský zákaz pojídání vepřového masa má původ v prevenci trichinelózy. Ze středověku se dochovaly záznamy o úmrtí po „šunkovém jedu“ a popsané příznaky nasvědčují tomu, že „jedem“ byli paraziti rodu Trichinella. Z pozdější doby pocházejí popisy pitev, při kterých byly v lidských svalech nalezeny drobné zvápenatělé útvary, s největší pravděpodobností opouzdřené larvy trichinel.

Roku 1835 objevil londýnský student prvního ročníku medicíny James Paget ve svalech Itala, který zemřel na tuberkulózu, nezvyklé drobné tečkovité útvary. Odebral kousek svaloviny a pod mikroskopem uvnitř tělísek spatřil stočené larvy. Oznámil to svému profesorovi Robetru Owenovi, který pak nález publikoval jako popis parazita Trichina spiralis. Na Jamese Pageta se téměř zapomnělo (v učebnicích parazitologie je jako objevitel původce trichinelózy uváděn R. Owen).

Změnu rodového jména Trichina na Trichinella navrhl r. 1895 francouzský parazitolog Alcid Raillet (jméno Trichina již dříve dostala muška kroužilka). Původní rodové označení se však vžilo, trichinely dosud bývají označovány jako trichiny a onemocnění jako trichinóza.

Roku 1846 byly nalezeny larvy trichinel ve svalech prasete. Zasloužil se o to americký lékař Joseph Leidy – všiml si v šunce drobných útvarů, které byly podobné trichinelám ve svalech jeho pacienta. Pod mikroskopem skutečně spatřil mrtvé larvy trichinel, a protože šlo o šunku vařenou, mohl zároveň prohlásit, že larvy lze zneškodnit varem.

V letech 1853–1860 uskutečnili parazitolog Rudolf Leuckart a patolog Rudolf Virchow v Německu řadu experimentů, na jejichž základě popsali vývojový cyklus trichinely a způsob šíření mezi hostiteli. Přesto stále ještě nebyla trichinelóza považována za významné onemocnění.

Změna pohledu nastala r. 1860, kdy drážďanský lékař Friedrich Albert Zenker detailně popsal smrtelný případ trichinelózy. Dvacetiletá služebná byla přijata do nemocnice s podezřením na břišní tyfus, průběh onemocnění však nebyl typický. Po dvou týdnech dívka zemřela a v anamnéze případu se našel údaj o tom, že jedla vepřovou šunku. A. Zenker zjistil ve svalové tkáni zemřelé množství larev a ve střevě i dospělého parazita. Dalším pátráním získal od manželů, u nichž dívka sloužila, zbytek šunky a prokázal v ní přítomnost larev trichinel. Zjistil také, že slabší trichinelózu prodělali jak zmínění manželé, tak řezník, který předtím syrové vepřové ochutnával. V následujících 20 letech pak bylo v Německu popsáno celkem 8491 případů lidské trichinelózy po požití vepřového masa a téměř 500 jich bylo smrtelných.

Roku 1864 navrhl R. Virchow dvě opatření: vyšetřovat vepřové na přítomnost larev a nejíst maso syrové. Až na výjimky byla opatření přijata (druhé z nich se neprosadilo v některých částech Německa, kde byla silná tradice tepelně nezpracovaných uzenin) a do konce století je převzaly další země západní a severní Evropy.

V českých zemích byla první epidemie trichinelózy prokázána r. 1865 ve Frýdlantu v Čechách, kde po požití vepřového masa onemocnělo 35 lidí. Za posledních 100 let bylo v Čechách a na Moravé zaznamenáno 19 epidemií trichinelózy, při kterých onemocnělo přes 1000 osob, z nichž 50 na následky choroby zemřelo. Poslední známá epidemie byla r. 1954 ve Smrdově u Pacova, kde onemocnělo 11 osob a zemřely 3 z nich.

Současné evropské epidemie

V minulosti byla lidská trichinelóza způsobována převážně druhem T. spiralis a byla vázána na konzumaci vepřového masa. V důsledku preventivních opatření klesla trichinelóza prasat, a tedy i lidí jak v Evropě, tak v USA (Spojené státy dokonce zakázaly veškerý dovoz masných výrobků). Současné epidemie však ukazují na změny v šíření této choroby. Vzrůstá význam druhů trichinel se sylvatickým cyklem (viz rámeček 1 ) a jako zdroje infekce pro člověka se uplatňují jiní hostitelé. Zároveň však se v některých evropských zemích znovu objevila trichinelóza z vepřového masa (v Rumunsku bylo roku 1997 evidováno 1653 případů humánní trichinelózy po požití vepřového a larvy trichinel byly prokázány u 6000 prasat). Nárůst výskytu trichinelózy na Balkáně je dáván do souvislosti s politickými změnami, při kterých selhává systém zdravotní a veterinární kontroly.

Počátkem r. 1998 bylo z Polska do severní Itálie dovezeno 27 koní pro jateční účely. Ze syrového koňského masa v severní Itálii připravují tradiční specialitu podobnou tatarskému bifteku. Toto maso je povinně vyšetřováno. U jednoho z dovezených koní italští veterináři zjistili trichinely, ale došlo k záměně a maso infikovaného koně bylo nedopatřením prodáno soukromému řezníkovi. Ten z něj připravil polotovar pro přípravu místní speciality, který prodal většímu počtu zákazníků. Výsledkem bylo 92 lidí infikovaných T. spiralis. Při vyšetřování původu infikovaného zvířete se zjistilo, že polský chov koní uváděný v dokladech vůbec neexistuje. Zdroj infekce nebyl zjištěn. Dosud se ani neví, jak jsou koně trichinelami infikováni. Uvažuje o možnosti, že kůň pozře uhynulého nakaženého hlodavce. Tato epidemie dokumentuje nejen vzrůstající význam netradičních hostitelů trichinely, ale také vliv globálního obchodování.

V roce 1998 proběhla epidemie trichinelózy na Slovensku v obci Valaská u Brezna. Zdrojem infekce byly klobásy připravené ze psího a vepřového masa. Právě psí maso obsahovalo larvy trichinel druhu T. britovi, jimiž se nakazilo 336 osob. K rozšíření trichinelózy přispěl svérázný místní zvyk, kdy se během masopustního veselí nabízí klobása z psího masa, a když návštěvník ochutná, ostatní začnou štěkat. Při této epidemii prodělalo trichinelózu 291 mužů a 45 žen. Infikovaní muži později tvrdili, že hojné zalévání trichinel pálenkou zmírnilo příznaky onemocnění. Onemocněly bohužel i dvě těhotné ženy. Obě potratily (plody byly infikovány). Původcem této epidemie byl tedy druh trichinel, pro který je typický sylvatický vývojový cyklus, a zdrojem infekce bylo maso hostitele, který v naší potravě není tradičním zdrojem živočišných bílkovin.

Ve Francii nedávno čtyři lidé onemocněli po konzumaci masa z divočáka. Zvláštností je, že maso bylo nakaženo druhem T. pseudospiralis, který se vyskytuje především u ptáků a jeho přenos na člověka je v Evropě zaznamenán poprvé (popsány byly pouze případy z Thajska a z Kamčatky).

Počátkem roku 1999 onemocnělo klinickou trichinelózou osm srbských emigrantů v Londýně po konzumaci salámu, který jim ze Srbska poslali příbuzní. V místě výroby salámu byla trichinelóza prokázána u 50 lidí. Případ potvrzuje rozšíření trichinelózy na Balkáně a ukazuje na možnost importované nákazy ve formě trvanlivého masného výrobku.

V téže době byly popsány dvě epidemie v Německu. Celkem při nich onemocnělo 52 lidí a společným znakem byly trichinely v uzeninách zakoupených v supermarketech. V prvním případě šlo o párky vyrobené z vepřového masa, které pocházelo ze tří zemí Evropské unie (zdrojem bylo maso ze Španělska). Původ druhé epidemie se nepodařilo zjistit, neboť maso pro přípravu uzenin pocházelo z 9 jatek a od 40 chovatelů prasat. Německé epidemie ukazují na nedostatky v diagnostice trichinelózy na jatkách a jsou příkladem vlivu globálního (celoevropského) trhu na šíření původců infekčních chorob z potravin.

Metody vyšetřování masa na přítomnost larev trichinel

Naše veterinární předpisy jasně stanovují povinnost kontroly, zda maso neobsahuje larvy trichinely. Základní metodou vyšetřování masa je postup, který r. 1864 navrhl R. Virchow. Roztlačené kousky svaloviny se sevřou mezi dvě skla a pozorují se pod mikroskopem při středním zvětšení. Již desítky let se pro vyšetření vepřového masa používá tzv. kompresorium (viz obr. vlevo), které se skládá ze dvou silných skel rozdělených na 28 polí a opatřených šrouby pro vzájemné spojení a stlačení vzorků svaloviny. K vyšetření zvířete se z bráničních pilířů odbírají vzorky svaloviny o velikosti lískového ořechu. Do každého políčka kompresoria se vkládá vzorek svalové tkáně o velikosti ovesného zrna a po roztlačení se prohlíží pod mikroskopem. Touto kompresní metodou se vyšetřují malé počty jatečných zvířat a svalovina divokých prasat, koní, nutrií, medvědů či jezevců. Doplňujícím přístrojem k snadnějšímu prohlížení kompresorií jsou různé obměny projekčního zařízení zvaného trichinoskop (trichineloskop). Kompresní metodou lze zachytit infekci při počtu tří larev na gram svaloviny.

Na jatkách, kde je třeba vyšetřit každý den velký počet vzorků svaloviny porážených prasat, se používá metoda trávicí, při které se zároveň vyšetřují vzorky svaloviny bráničních pilířů od 100 prasat. K vyšetření sedimentu se opět používá trichinoskop. Citlivost trávicí metody je jedna larva na gram svaloviny. Pro průkaz larev trichinel v patologickém materiálu lze použít také standardní histologické metody.

Trichinelóza je závažné parazitární onemocnění, jehož význam se v poslední době výrazně změnil. V důsledku nových faktorů je toto onemocnění opět aktuální a vyžaduje zvýšenou pozornost veterinární služby.

ROZŠÍŘENÍ SYLVATICKÝCH DRUHŮ TRICHINEL V EVROPĚ

V Evropě byly prokázány tři druhy trichinel se sylvatickým vývojovým cyklem (viz též rámeček 1). Ve většině evropských zemí se vyskytuje T. britovi. Arktický druh T. nativa se vyskytuje ve Finsku a v severním Švédsku. Druh T. pseudospiralis byl potvrzen u volně žijících zvířat ve Finsku, Francii a v Itálii. Za nejčastějšího hostitele sylvatických druhů trichinel je považována liška, ale pouze ve dvou evropských zemích byl sledován výskyt trichinel také u ostatních masožravců. Ve Finsku byly trichinely prokázány u 37 % lišek, 53 % rysů, 38 % psíků mývalovitých, 9 % medvědů hnědých a třetiny vyšetřovaných jezevců a vlků. V Estonsku bylo trichinelami infikováno 80 % ulovených vlků, polovina vyšetřovaných psíků mývalovitých a rysů a 40 % lišek. V našich podmínkách se podobné studie neuskutečnily, ale dá se předpokládat, že výskyt sylvatických druhů trichinel bude obdobný. S touto skutečností počítá nový metodický pokyn Státní veterinární správy ČR, který mezi povinně vyšetřovaná zvířata na přítomnost larev trichinel v mase zařazuje také volně žijící a myslivci lovené masožravce.

BIOLOGIE PŮVODCE TRICHINELÓZY

Původcem trichinelózy jsou parazitičtí oblí červi třídy Nematoda, které řadíme do řádu Enoplida