The Šantovka Tower

Pouhé dva dny po letošní jarní rovnodennosti byla v Praze na Černém Mostě otevřena další gigantická nákupní galerie, postavená podle projektu londýnské kanceláře Benoy. Jestli nám jeho globálně mainstreamová architektura konvenuje, či se nám protiví, je podružné. Podstatné je, že na rozdíl od Olomouce, kam tatáž kancelář navrhla „středně vysoký“ mrakodrap, pražské obchodní centrum tuto čtvrť zásadně nepoškodí.

V případě stavby 75 metrů vysoké věže, kterou se nyní za vydatné a do očí bijící podpory místní municipality pokouší v ochranném pásmu olomoucké městské památkové rezervace prosadit společnost SMC Development, si naopak můžeme být jisti, že zasadí starobylému městu těžkou ránu. Situace je o to vážnější, že Olomouc, která díky monumentálnímu baroknímu sloupu Nejsvětější Trojice figuruje na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, představuje po Praze druhé nejvýznamnější historické sídlo pyšnící se dodnes takřka nezměněnou siluetou, kterou naštěstí výrazně nezasáhly dva již existující mrakodrapy. Po staletí ji ovládá neměnná hierarchie radničních a kostelních věží v čele s chrámem sv. Michala, unikátní trojkopulovou barokní stavbou, která přímou konfrontaci s mrakodrapem neunese.

Skleněná věž, jež by měla podle kalkulu investora těm, kteří nevědí, jak naložit s přebytečnými miliony, nabídnout bydlení v duchu splendid isolation, není zdaleka jediným výtvorem, jímž zamýšlí developeři někdejší zemské hlavní město znetvořit. Na ostrově, v místech kde stávala továrna MILO, kterou by ve většině evropských zemích – obzvlášť např. v Holandsku – dokázali konverzí proměnit v příjemné místo pro život, chce investor vybudovat „novou městskou čtvrť“ s nákupními a zábavními centry, kancelářskými a obytnými budovami. Avšak nedělejme si iluzi, nakonec zde stejně vyroste jen monstrózní, právě betonované obchodní centrum Šantovka, nesoucí v názvu jméno sousední Šantovy ulice upomínající na sociálnědemokratického zastupitele a novináře Josefa Šantu, který padl za oběť teroru během heydrichiády.

Abychom ale nepodlehli kulturnímu zoufalství, je namístě zmínit, že proponovaný mrakodrap, jemuž „kreativci“ z reklamní branže propůjčili kosmopolitně znějící, o to však hloupější jméno Šantovka Tower, rozvířil jinak poklidné olomoucké vody. Proti stavbě se postavila významná část občanů, kterým není lhostejná budoucnost jejich města, řada erudovaných osobností, odborníků i několik spolků a občanských sdružení. Jedno z nich, o. s. Za krásnou Olomouc, iniciovalo protestní petici, kterou formou happeningu předalo loni v květnu primátorovi města Martinu Novotnému. Po předání petice, v níž je zdůrazněno, že „panorama historického města je veřejnou hodnotou, která si zaslouží mimořádnou péči a ochranu, a je nanejvýš nepřípustné ji ,privatizovat‘ pro potřeby úzké skupiny majitelů a uživatelů výškových staveb“, se kritikům mrakodrapu podařilo za pomoci Národního památkového ústavu přimět dotčený orgán státní správy, v tomto případě ministerstvo kultury, k vydání zamítavého stanoviska. Na jeho základě pak město Olomouc stavbu společně s dalšími výškovými objekty vyškrtlo z právě projednávaného územního plánu. Přesto o vítězství zdravého rozumu, úcty ke kulturnímu dědictví či respektu k tradičním urbánním strukturám nemůže být řeč. Když totiž developer zjistil, že projekt nemůže prosadit de lege lata, uchýlil se k podlosti a mrakodrap hodlá postavit podle stávajícího plánu, jehož platnost co nevidět vyprší. Zcela zarážející na tom je, že tento krok, který historik architektury Rostislav Švácha přirovnal v Právu k úskoku a lsti, představitelům města nijak zvlášť nevadí. Možná proto, že si, ostatně jako nemalá část Olomoučanů, neuvědomují, že skočili na lep protřelým obchodníkům a uvěřili mýtu či spíše bludu, že díky mrakodrapu bude Olomouc přitahovat zájem celého světa, tak jak si to již v roce 1946 myslel Louis Peters, autor mrazivých slov z předmluvy ke knize Václava Koláře Mrakodrapy, když napsal: „Přeji Vám ze srdce, aby mrakodrapy a budovy velikých rozměrů zkrášlily Vaši krásnou Prahu a ostatní československá města tak, že by přitahovaly zájem celého světa, stejně jako jej budí Vaše historické a starobylé budovy po mnoho a mnoho let.“ K tomu myslím není co dodávat.