Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Templetonova cena za sblížení vědy a náboženství

 |  13. 10. 2005
 |  Vesmír 84, 578, 2005/10

U nás patrně zcela neznámá Templetonova cena za „pokrok ve výzkumu a objevy týkající se duchovních skutečností“ patří mezi finančně nejlukrativnější každoročně udílené ceny, které může získat žijící osobnost, jež se buď v předešlém roce nebo během své celé životní dráhy zasloužila o pokrok v našem chápání duchovních skutečností. O udělení ceny rozhoduje porota tvořená devíti představiteli světových náboženství, vybraných na základě nominací, jež předkládají představitelé význačných teologických či vědeckých institucí z celého světa.

Záměrem zakladatele ceny, podnikatele, investičního bankéře a filantropa sira Johna Templetona (*1912) bylo investovat do výzkumu duchovních skutečností alespoň zlomek prostředků, které byly s takovým úspěchem vloženy v posledních staletích do výzkumu v zemědělství, lékařství, dopravě či informatice a kosmologii. Podle jeho názoru by se taková investice bohatě vyplatila, protože odtud pocházející dobrodiní by překonala ta, která vznikla díky zmíněnému rozvoji vědy a techniky. Právě z toho důvodu zakladatel určil, že finanční obnos spojený s cenou bude vyšší než u prestižních Nobelových cen – v současné době dostávají laureáti ekvivalent 1,5 milionu dolarů v librách šterlinků.

Templetonova cena byla poprvé udělena r. 1973, kdy se její laureátkou stala matka Tereza. Dále byli oceněni r. 1974 bratr Roger z Taizé, r. 1977 Chiara Lubichová, která založila hnutí Focolare, a r. 1982 americký evangelista Billy Graham. Pak se však nálada poroty zřetelně mění, neboť o rok později získává Templetonovu cenu Alexander Solženicyn, následovaný r. 1985 mořským biologem sirem Alisterem Hardym a r. 1987 americkým astrofyzikem benediktinem Stanleyem Jakim.

Od té doby až dosud bylo mezi 20 laureáty 11 vědců, z toho 7 fyziků a kosmologů (C. F. von Weizsäcker, P. Davies, I. Barbour, F. J. Dyson, J. C. Polkinghorne a G. F. R. Ellis). Tím sedmým fyzikem je Američan Charles Hard Townes (*1915), jenž se po doktorátu z Kalifornské techniky v roce 1939 věnoval rozvoji mikrovlnné spektroskopie v Bellových laboratořích a během války vývoji radaru. Po válce se habilitoval na Kolumbijské univerzitě a r. 1951 dostal na lavičce v parku nápad jak sestrojit první maser. Společně se svým asistentem Arthurem Schawlowem (1921–1999) se pak na Massachusettské technice (MIT) věnovali teorii i konstrukci maserů a laserů.

R. 1964 obdržel Ch. H. Townes společně s ruskými fyziky Nikolajem Basovem a Alexanderem Prochorovem Nobelovu cenu za fyziku za základní práce v kvantové elektronice, které vedly k rozvoji maserů i laserů. (Prof. Schawlow získal Nobelovu cenu za svůj přínos k laserové spektroskopii r. 1981.) V roce 1967 se Townes zúčastnil XIII. kongresu Mezinárodní astronomické unie v Praze, což ho inspirovalo, aby pak na Kalifornské univerzitě v Berkeley využil mikrovlnnou radiovou spektroskopii k objevování a následné identifikaci mezihvězdných molekul. O svých objevných výsledcích ve výzkumu molekulových mračen v Galaxii přednášel 17. května 1973 v pražském Emauzském klášteře, kde tehdy sídlil Ústav teorie a automatizace ČSAV. V poslední době se neúnavný prof. Townes věnuje studiu možností jak zachytit a rozluštit případné optické (laserové) signály od potenciálních mimozemšťanů.

Charles Townes vyrůstal v baptistické rodině a od mládí ho zajímaly otázky vztahu přírodních věd k teologii. V roce 1964 pronesl veřejnou přednášku na téma „Konvergence vědy a náboženství“, kterou o dva roky později publikoval v časopise „Think“, vydávaném firmou IBM. Když článek přetiskl časopis MIT, vzbudilo to mezi některými absolventy Massachusettské techniky velké pozdvižení, protestovali proti znevažování vědy. Townese taková kritika překvapila natolik, že se začal tématu věnovat důkladněji v dalších časopiseckých článcích i knihách, ale též na přednáškách jak v USA, tak v zahraničí. V nich obhajuje podobnost metod přírodovědeckého výzkumu a teologie a (podle odůvodnění poroty) tak přispívá k založení a udržování dialogu mezi přírodní vědou a teologií.

Prof. Townes převzal Templetonovu cenu z rukou vévody z Edinburku v květnu 2005. Získanou sumu rozdělil mezi Furmanovu univerzitu v Greenville (v Jižní Karolíně), kde r. 1934 získal bakalářský baret, a výzkumné teologické i církevní instituce v Berkeley, kde žije.

Ke stažení

O autorovi

Jiří Grygar

RNDr. Jiří Grygar, CSc., (*1936) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně a Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Ve Fyzikálním ústavu AV ČR se věnuje výzkumu interagujících dvojhvězd a astrofyzice vysokých energií. Je zakládajícím členem Učené společnosti ČR.
Grygar Jiří

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...