Nevědomí bez vědomí

Říká se, že astronauti i kosmonauti viděli podivné úkazy na nebi proto, že jejich vědomí bylo spoutáno racionalitou měřicích a řídicích systémů natolik, že nevědomí mělo volné ruce a mohlo bez zábran promítat do vědomí své obrazové obsahy. A zřejmě proto, že to byli slušní lidé, ukazovaly se jim věci pěkné a pozoruhodné. Po tisíciletí bylo nevědomí pod kontrolou – tabu, iniciace, rituály, náboženství atd. – a nezbylo mu než sloužit. Aby se těchto tmářských praktik zbavilo a osvobodilo se, vnuklo nevědomí na počátku tohoto století vtipné řešení bez humoru: racionální kontrolu sebe sama. Odhoďte všechna tabu, buďte svobodní a řiďte se jen čistým rozumem. Svět ovládly vidiny zářných zítřků: tisíciletých říší, věčných beztřídních společností a tržních mechanizmů na řešení všech problémů. A vědomí spoutané ideologiemi uvolnilo konečně cestu nevědomí. Podle toho to také vypadalo a vypadá.

Zbyšek Sion patří ke generaci, která nastupovala počátkem šedesátých let, v době, kdy nevědomí zkoušelo novou strategii, strategii absurdity, nesmyslu. Tuto generaci spojovaly nejen pocity ohrožení lidské existence, vyjádřené ve filozofii existencializmem, v literatuře např. Kafkou nebo Camusem, absurdním divadlem Becketta a Ionesca a v malířství informelem, nýbrž i odpor vůči ještě absurdnějšímu a hrůznějšímu stalinskému a poststalinskému totalitnímu systému. Proti vtipnému řešení bez humoru postavili humorná řešení bez vtipu; ostatně byla tady i Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, k níž Zbyšek Sion patřil. Už během svých studií se v roce 1960 připojil ,v Praze, tehdy ještě temné a postalinsky zapšklé‘ k malířům a sochařům, většinou svým spolužákům z Akademie výtvarných umění, ,obyvatelům půdních a sklepních dílen (laboratoří odhalujících tajemství té pravé tváře našeho světa) nechávajícím se obloudit a svést nevázaným veselím nafouklé totalitní hydry‘ (J. Koblasa) a účastnil se slavných ,Konfrontací‘ – výstav v oněch půdních a sklepních dílnách, na nichž mladí umělci nejen konfrontovali navzájem svá díla, ale konfrontovali se i s totalitní mocí.

Zbyšek Sion byl a je malířem této odvrácené strany našeho světa, malířem nespoutaného nevědomí. Obrazy z poslední doby, které zde reprodukujeme a které jsme mohli poprvé vidět ve větším rozsahu na velké Sionově výstavě v Rudolfinu, jsou zdánlivě jiné, ,kosmické‘, skoro až nebezpečně připomínající módní duchomalbu. Myslím si však, že je to jen zdání, že nás možná upozorňují na nový trik nevědomí: na popření vědomí. Není žádné vědomí, vědomí je jen epifenomén, produkt ,vysoce organizované‘ neuronové konekcionistické sítě. Obávám se, že je to trik bez vtipu i humoru. A je o to nebezpečnější, že je svůdně krásný. I v té podobě, v níž nám toto vědomí bez vědomí maluje Zbyšek Sion.