Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

Mnoho povyku pro lýkožrouta

Pohled složenýma očima
 |  5. 9. 2000
 |  Vesmír 79, 518, 2000/9

No, já jsem ho ještě sice neviděla, ale ráda bych ho viděla, jak tu vožírá ty stromy. Myslím si, že patří mezi všechny zvířata, i když vožírá ty stromy... Je hnědej, a taky trochu černej a lidi mu říkají, že je škůdec... Kůrovec by vyhynul, kdyby nežral stromy... A stromů by bylo vo dost víc A žere stromy. Neškodí. Sám se tomu diví. My taky třeba zabijeme zvíře a taky žereme třeba maso... Patří do přírody...

Bezprostřední reakce dětí ze Základní školy v Borových Ladách.

Z filmu IPS TYPOGRAPHUS CHCETE MĚ? (námět P. Nohel, scénář F. Sehnal, F. Weyda, J. Dlouhý, kamera J. Osten, režie J. Dlouhý, vyrobilo filmové a TV studio FATE ve spolupráci s ENTÚ AV ČR v Českých Budějovicích, 2000)

Když hledíte do strmé stěny nad šumavským jezerem, třeba Plešným, nemůže vám uniknout, že zdejší smrky jsou na první pohled jiné než ty, které běžně vídáte. Jsou štíhlé, vysoké, s krátkými větvemi, ale přesto robustní, možná i trochu jinak voní. A je jich málo.

Začalo to už dost dávno. Mezi původní smrky šumavského pralesa začali lidé vysazovat smrky čertví odkud, ale určitě ne z hor. Nepočínali si tak všichni hospodáři, ani se vše neodehrávalo „jen“ na Šumavě. Výčet kalamit způsobených jen lýkožroutem smrkovým je výmluvný:

  • 1821, 1833, Jeseníky: 442 000 m3 dřeva,
  • 1867-1870, Jeseníky: 700 000 m3 dřeva,
  • 1873-1876, Šumava: 7 000 000 m3 dřeva,
  • 1922, Novohradské hory: 22 000 m3 dřeva,
  • 1922-1924, Vysoké a Nízké Tatry: 25 000 m3 dřeva,
  • 1925, 1930, Vysoké Tatry: 150 000 m3 a 200 000 m3 dřeva (včetně polomů),
  • 1943-1947, Vysoké Tatry: 1 000 000 m3 dřeva (včetně polomů),
  • 1945-1947, Krkonoše, Rudohoří, Orlické hory, Šumava: 2 000 000 m3 dřeva,
  • 1947-1949, Horní Pohroní: 500 000 m3 dřeva (včetně polomů),
  • 1944-1949, Německo: 20 200 000 m3 dřeva.

Boubínský smrk Král Šumavy představoval asi 45 m3 dřeva, což je zhruba čtyřicetinásobek běžně těženého smrku. Součet těchto kalamit představuje skoro tři čtvrtě milionu Králů Šumavy, či přes 28,5 milionu běžných smrků.

V souvislosti s minulými lýkožroutími kalamitami neuškodí připomenout si také další údaje; zamýšlet se nad souvislostmi však není ani trochu snadné:

  • Konec 18. a začátek 19. století: Budován šumavský Švarcenberský kanál pro vodní transport dřeva.
  • 1858: Na doporučení vimperského lesního správce Josefa Johna zakládá kníže Schwarzenberg rezervaci Boubínský prales.
  • 1870: Skoro polovinu Boubínského pralesa zničila vichřice.
  • 70. léta 19. století: Výsadba smrků odjinud na rozsáhlých šumavských holinách, které vznikly po velké větrné kalamitě s následnou gradací lýkožrouta.
  • Současnost: Blokáda na šumavské Trojmezné zabránila odstranit 2900 m3 dřeva, následovalo napadení dalších 3000 m3. Na nedaleké Smrčině byly odklizeny 4000 m3, do současnosti bylo napadeno 50 m3 dřeva. Jako technická památka je restaurován úsek Švarcenberského plavebního kanálu.

Příkře proti sobě stojí dva názory. „Nechte to být, lýkožrout sežere nepůvodní smrky, šumavský prales se vrátí“, tvrdí jedni. Druzí chtějí za každou cenu všechno rychle odtěžit. Jenže: Na Šumavě jsou místa, kde lýkožrouta nenajdete, přestože porosty jsou druhotné. Jinde se lýkožrout dal i do původních porostů okolo rašelinišť a prý zkusil i místní kosodřevinu. Do šumavského guláše se ještě navíc míchá něco osobních „malých českých zájmů“, jako třeba kšeft s rezonančním dřevem pod cenou, nasazení soukromé těžké těžební a dopravní techniky, ponoukání naivků kýmsi z povzdálí, kdo by si přál, aby se kolečka točila podle jeho zájmů Kdo se v tom má vyznat?

- chcete mě?

„Musíme přiznat“, říkají tvůrci filmu o lýkožroutovi, „že jsme se do něj při natáčení zamilovali.“ Dejme slovo vypravěči:

Člověk se za milion let, co se prochází po povrchu této planety, nenaučil smířit s tím, že něco nebo někdo může být dokonalejší než on sám. A přitom obdivuhodný svět hmyzu obývají desítky milionů druhů, které ho ve svých individuálních schopnostech k životu v harmonii s přírodou zcela překonávají. Ale člověk raději obrací svůj zrak k sobě samému. Teprve setkání s markantním důkazem svých chyb ho postaví před nekompromisní dilema. Musí zaujmout postoj, ve kterém bude pro své činy předkládat hodnověrné argumenty. Když je nenajde, bude se jako vždy snažit hledat viníky všude jinde, jen ne u sebe.

Jednou z takovýchto obětí je i malý brouček, který po miliony let žije v harmonii s přírodou ve věčném zápase o přežití sebe i svých pokolení. Stal se symbolem zkázy a ohrožením lidského díla. Člověk ho obdařil mimořádnými schopnostmi hraničícími s mystikou

[Člověk] nerad nechává důkazy svých omylů na očích... Smyslem jeho [lýkožroutova] života není být škůdcem, ale život sám... To člověk svými chybami dává jeho údělu jiný rozměr...

Ips typographus - chcete mě?


Profesor Zdeněk Veselovský si povzdechl: "Kdysi jsme měli vynikajícího filmaře a fotografa V. J. Staňka, jehož filmy vzniklé před 50-60 lety měly v té době evropskou úroveň. Dnes většinu přírodovědných filmů přebíráme a ani při tom bohužel někdy nemáme šťastnou ruku." (Člověk a zvíře, Academia, Praha 2000, 246 s., barevné a černobíle ilustrace, náklad ani cena neuvedeny.)

Naštěstí se občas zrodí dílo, které prof. Veselovskému nedává za pravdu, jen snad v tom, že širší veřejnosti zůstane "utajeno". Takovým dílem je bezesporu film, který na 35. ročníku ACADEMIA FILMU OLOMOUC 2000 získal cenu J. Calábka za vědecký a populárněvědecký pořad: Ips typographus - chcete mě?

Autorský kolektiv byl nepatrný: námět Dr. Petr Nohel, scénář prof. Dr. František Sehnal, CSc., Dr. František Weyda, CSc., Josef Dlouhý, kamera Jan Osten, režie Josef Dlouhý, odborně spolupracovali Dr. Jiří Zelený, CSc., Ing. Jana Nebesářová, Dr. Václav Brunnhofer, CSc., Ing. Zbyněk Vlček, Jiří Hulcr, Petr Doležal a Antonín Polák. Dokument vyrobilo filmové a TV studio FATE ve spolupráci s Entomologickým ústavem AV ČR v Českých Budějovicích. Z tvůrčí dílny autorů jsme připravili barevnou přílohu. Snad můžeme prozradit, že tento film je prvním ze zamýšlené řady.

SV

Lýkožrout smrkový (Ips typographus) nejčastěji napadá stromy s dostatkem lýka, ve stáří asi 80 let. Jeden samec může "založit rodinu" ve snubní komůrce se 2-3 samicemi a jejich potomků je asi 180, zhruba polovina samic, polovina samců. K vzájemnému vyhledávání brouků a signalizaci o potravních zdrojích jim slouží feromony. Dospělec uletí za život nejvýše 1 km. Z jednoho napadého stromu se může vylíhnout až 250 000 jedinců. Po založení kukelní komůrky se larva přemění za 14 dní v kuklu. Běžné jsou dvě broučí generace, jarní a letní. Brouci z letní generace přezimují buď pod kůrou, nebo v lesní hrabance. Za příznivých podmínek může dospět i generace třetí. Lýkožrout má mnoho nepřátel, namátkou: dravé drabčíky, larvy roupic, cizopasné houby a plísně, larvy pestrokrovečníků. Jeho útokům se zdravý strom úspěšně brání výrony pryskyřice. V prosperujícím lese k přemnožení nedochází.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie a životní prostředí

O autorovi

Stanislav Vaněk

RNDr. Stanislav Vaněk (*1952) vystudoval biologii na PřF UK v Praze, krátce pracoval v Krajském středisku památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem, v časopise Živa a v Ústavu krajinné ekologie ČSAV. Deset let se v oddělení klinické hematologie 2. FN v Praze zabýval imunologií a zejména průtokovou cytometrií. K zájmům patří fotografie (absolvoval Institut výtvarné fotografie a Pražskou fotografickou školu) a horolezectví.
Vaněk Stanislav

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...