Josef Koštíř
Prof. RNDr. Josef Koštíř byl biochemik celou duší; katedru té vědy na UK založil právě on. Napsal dvě vynikající učebnice, byl v neustálém styku se světovými špičkami svého oboru. Jeho „žáčci a žákyňky“ se musí počítat na stovky, možná tisíce. Nejdřív učil chemii na gymnáziu a jako odbojný pedagog musel odejít na Slovensko. Odešel tam rád a byl tam rád. I v Bratislavě pomáhal biochemii, aby se stala univerzálním studijním oborem. Vzpomínají tam na něj dodnes překrásně. Za války pracoval na výzkumu českého penicilinu a ten lék tehdy dokonce jednoho malého chlapce zachránil. Ve výzkumu pracoval pak už vždycky (ovšem na univerzitě), ale hlavně a především to byl pan profesor. Jít s ním po chodbě kterékoli pražské nemocnice, to byl zážitek. Všichni lékaři se seběhli, zdravili, pohovořili. „To jsou žáčci,“ říkal. Jako učitel vyoral na poli české vzdělanosti brázdu přehlubokou. Nestačilo mu to. Hodně o vědě psal, byl v živém styku s vědeckou novinařinou, a navíc byl slavným „redakčním radou“. Dlouhá léta bděl nad věcnou správností i nad čistotou jazyka časopisu „Věda, technika a my“. (Tehdy ovšem ta věda a technika byla určena „mládeži“). A protože ten časopis měl tehdy náklad přes 100 000, byl i tady vliv Josefa Koštíře ohromný.
Měli jsem ho všichni moc rádi - každý ho měl rád, protože to byl zkrátka skvělý pedagog.
Ke stažení
- Článek ve formátu PDF [281,08 kB]