Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

BACTERIA, ARCHAEA A EUKARYA

 |  5. 11. 1997
 |  Vesmír 76, 654, 1997/11

(Terminologické poznámky ke skupině Archaea k článku Zuzany Storchové Mikrosvět, str. 615)

  • Když bylo před lety zjištěno, že metanogenní, halofilní, a všelijak podivné bakterie nejsou žádné bakterie, ale něco jiného, bylo to něco jiného pojmenováno archebakterie (Archaebacteria), zatímco zbytku se začalo říkat eubakterie (Eubacteria). Toto pojetí není zrovna šťastné, neboť svádí např. autory českých učebnic (viz Rozsypal a spol., 1992: Fylogeneze, systém biologie organizmů, SPN Praha) k představě, že jde o jakési dvě podskupiny evolučně jednotných bakterií („nadříše Procaryotae“ dle citované učebnice), což prostě není pravda. Proto nedávno (1990) přišli Woese a spol. s návrhem, aby se základním skupinám organizmů říkalo Bacteria, Archaea a Eukarya; Bacteria jsou bývalé „eubakterie“, Archaea jsou „archebakterie“, a Eukarya je ten zbytek, kvasnice, cibule a my. V této podobě se nomenklatura vžívá a snad už i víceméně vžila.
  • Slovo archaea je zvláštní a v českém textu obtížně manipulovatelné. Proto si myslím, že je na čase se nějak dohodnout, co s ním. Je to zjevně plurál od slova archaeon, přičemž singulár archaeon, v literatuře nijak vzácný, je rodu středního. V češtině si bez problémů pomůžeme zjednodušením pravopisu v množném čísle (archea) a ani se skloňováním tohoto slova nebudou problémy (2. archeí, 3. archeím, 4. archea, 6. archeích, 7. archeí, eventuálně 5. archea!), podle vzoru sympozia nebo ganglia. Problematický je singulár. Řekneme-li, že jednotné číslo je archeon, budou je lidé skloňovat mužsky a do množného čísla se vkradou tvary jako archeony, respektive archeoni. „Skupina archeony (Archaea).“ Chceme to?

    Vidím tedy tři možnosti:

    a) nechat singulár, jak je, a jazykově jej neživotně pomužštit (sg. archeon, 2. archeonu..., pl. 1. archeony, 2. archeonů...).

    b) nechat plurál, jak je, zachovat střední rod a latinizovat singulárovou koncovku 1. pádu na archeum (analogicky jako sympozium a ganglium a koneckonců i anglické bacterium je zřejmě latinizované neutrum bakterion).

    c) Nechat všechno, jak to je, a prohlásit, že slovo archeon se holt skloňuje podle vzoru archeum.

    Vyberte si. Pokud někoho napadá, že jsem se od dob, kdy jsem se vysmíval pištcům nezdobeným, plžojedům bažinným a kachyním parníkovým, zbláznil, věřím (úpěnlivě), že se mýlí. O archeích by se totiž v učebnicích a populárních textech česky mluvit mělo; je to jeden z největších biologických objevů posledních padesáti let.

  • J. Zrzavý klade vlastně jedinou otázku: Jak stanovit tvar singuláru, známe-li pouze plurál – tj. jakého rodu by měl singulár být a zda v češtině musí být rod shodný s původním řeckým či pozdějším latinizovaným.
  • Z čeho vyjdeme: Termíny jako Archaea apod. lze víceméně považovat za pluralia tantum, tvar singuláru je tedy hypotetický. Cítíme analogii mezi skupinami Archaea, Bacteria, a Eukarya ad., přičemž Bacteria, Eukarya i mnoho dalších skloňujeme víceméně stejným způsobem, přestože jejich rod se všelijak (individuálně) měnil od řečtiny přes latinu až k českému překladu (pokud existuje). „Archeony“ (maskulinum) rovnou vylučme, námitek proti nim by bylo více, ale především by termín nebyl v souladu s jmény obdobných skupin. Zbývá rozhodnout mezi femininem a neutrem (v plurálu). Řecká bakteria (tyčinka) je femininum; přitom skupinu Bacteria skloňujeme jako neutra, avšak počeštěné bakterie opět jako feminina. Archaea (či archea) lze teoreticky rovněž skloňovat dvojím způsobem: podle návrhu J. Zrzavého jako neutra (viz muzea či jubilea): 1. archea, 2. archeí, 3. archeím atd., anebo zajít ještě dále a chápat je jako feminina (takové ty ženské potvůrky). Potom by se skloňovaly stejně jako ideje/idey: 1. archeje i archey, 2. archeí atd. Každý způsob ovšem stylisticky patří jinam. Archaea pravděpodobně za hranice odborného stylu nikdy nevykročí (i když bakteriím se to podařilo), a proto v praxi zatím přichází v úvahu pouze první z uvedených způsobů.

    V článku Z. Storchové jsem Archaea ponechala jako archebakterie v obavě, abych se při zavádění nového termínu neukvapila.

    Ke stažení

    OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
    RUBRIKA: Aktuality

    O autorovi

    Pavla Loucká

    Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

    Doporučujeme

    Se štírem na štíru

    Se štírem na štíru

    Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
    Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
    Ustrašená společnost

    Ustrašená společnost uzamčeno

    Jan Červenka  |  4. 11. 2024
    Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
    Mláďata na cizí účet

    Mláďata na cizí účet uzamčeno

    Martin Reichard  |  4. 11. 2024
    Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...