Alfred Bader

Přinášíme našim čtenářům pozoruhodný pohled na méně známou, chemickou část díla Josefa Loschmidta, profesora Vídeňské techniky v šedesátých letech minulého století, jehož známe spíše jako autora Loschmidtova čísla: počtu molekul v jednotce objemu plynu. Článkem si připomínáme také blížící se stoleté výročí smrti tohoto českého rodáka (narozen v Počernách u Karlových Var r. 1821).

Hlavním autorem článku a velkým propagátorem chemického díla Josefa Loschmidta je Dr. Alfred Bader. Stať, která v této podobě vyšla v Chemistry in Britain, shrnuje obsah jeho přednášky v Praze v červnu 1994 v souvislosti s udělením medaile J. E. Purkyně Akademie věd ČR a čestného členství v České chemické společnosti.

Jméno Alfreda Badera je mezi organickými chemiky skoro legendou. Po doktorátu z organické chemie na Harvardově univerzitě založil v padesátých letech malou chemickou společnost Aldrich Chemical, orientovanou na potřeby chemického výzkumu. Vedl tuto společnost několik desetiletí, zařídil její včasné spojení se Sigma Chemical Corporation, a ze vzniklé Sigma-Aldrich vybudoval pozoruhodné chemické imperium. Skromný a neúnavný Dr. Bader je ale znám také jako milovník umění a citlivý sběratel holandských mistrů, štědrý mecenáš škol, na nichž studoval, podporovatel mnoha chemických projektů po celém světě, a v neposlední řadě člověk, který nezapomněl na český původ svého otce a který financuje řadu stipendií pro české studenty organické chemie na významných školách v USA. V poslední době dotuje jeho nadace Baderovu cenu České chemické společnosti pro organickou chemii.

Dr. Alfred Bader se narodil r. 1924 ve Vídni jako syn maďarské matky a otce českého původu. Otec však krátce nato zemřel a Badera vychovala otcova sestra. Krátce před válkou byl poslán do Anglie na vízové povolení pro židovské děti. Během války byl odtamtud odeslán do Kanady, a tam posléze vystudoval na Queens University v Kingstonu. Doktorát organické chemie získal pak na Harvardově univerzitě, kde mezi jeho spolužáky patřili G. Stork a R. Woodward. Nastoupil potom jako chemik u Murphy Paint Company (která také dílem financovala jeho studia) a v jejích službách odešel do Milwaukee, kde pomáhal organizovat výzkum společnosti. Zde také začal uskutečňovat svůj nápad, který byl výsledkem dobrého styku s chemiky v laboratořích a pochopení pro to, co potřebují. Byla jím výroba malého množství chemikálií pro výzkumné laboratoře, jejichž komerční dostupnost za rozumnou cenu usnadňovala práci a šetřila čas. Nejprve Bader pracoval po večerech v garáži, a když nenašel u společnosti pro svůj nápad pochopení, založil s přítelem právníkem vlastní malou firmu. O její jméno si hodili mincí a tak vznikla Aldrich Chemical, nesoucí jméno snoubenky jeho přítele, Aldrich. Mimořádný úspěch firmy spočíval v neúnavných cestách Baderových po laboratořích, v jeho aktivních stycích s mnoha chemiky a detailní znalosti toho, co je v laboratořích potřeba.

Dr. Bader včas pochopil, že velká budoucnost chemického průmyslu je v biochemii, a proto v sedmdesátých letech výhodně spojil firmu se Sigma Chemical Company, která působila v této oblasti. Důrazem na širokou škálu chemikálií vysoké čistoty a rychlou a spolehlivou dodávku vyrostla Sigma-Aldrich ve velkého dodavatele pro chemický výzkum, respektovaného po celém světě. Obrat společnosti v r. 1993 byl 739 milionů dolarů. A. Bader ji vedl jako předseda správní rady od r. 1980 do 1991, kdy odešel do důchodu jako majitel značné části akcií.

To mu umožnilo věnovat se daleko více své lásce – starému umění a filantropii. Před časem například koupil v dražbě Rembrandtův obraz a za čas jej prodal muzeu v Amsterdamu za deset milionů dolarů – to vše s poznámkou: „Kolik chemiků si může dovolit prodat Rembrandta?“ Jeho sbírka obsahuje stovky obrazů a jeho vztah k umění je neokázale hluboký. Chemici vědí, že katalog chemikálií firmy Sigma-Aldrich už léta vychází s reprodukcí obrazu starého mistra na obálce a uvnitř s krátkou, zasvěcenou poznámkou „našeho chemika-sběratele“ o tomto díle. Z těch několika vět vyplývá hluboká láska, znalost, úcta k umění a potěšení z pohledu na krásnou věc.

Další oblastí činnosti Dr. Badera je štědrá podpora výzkumu a školství. Dlouhá léta podporoval malé zajímavé chemické projekty, se kterými se na svých cestách laboratořemi setkával. Jeho finanční a umělecké dary školám, na nichž studoval, jsou neobyčejně štědré (před časem koupil pro Queens University v Anglii zámek).

Americká chemická společnost ocenila příspěvek Dr. Badera k vývoji chemie tím, že mu udělila v nedávné době vysoce prestižní cenu Charlese Lathropa Parsouse.

Zvláštní kapitolu tvoří jeho vztah k České republice, s níž se cítí spřízněn osobou svého otce a své tety. Pomáhá radou a finanční podporou. Založil Baderova stipendia, která umožňují doktorandská studia českých organických chemiků na Harvardově univerzitě a na Pensylvánské univerzitě a od loňského roku dotuje Baderovu cenu České chemické společnosti v organické chemii částkou 100 000 Kč. Pro české zájemce existuje také Baderovo stipendium pro studium barokního malířství. Při poslední návštěvě České republiky prohlásil, že den, kdy Baderovo harvardské stipendium získal student organické chemie z Brna, odkud jeho rodina pochází, byl jedním z nejšťastnějších dní v jeho životě.

Se vztahem k Čechám souvisí i jeho práce o “českém chemiku Loschmidtovi“. Dr. Bader inicioval ve Vídni sympozium o Loschmidtově díle, které se bude konat v příštím roce, tj. v roce stoletého výročí Loschmidtova úmrtí. Je připraven finančně podpořit účast co největšího počtu českých studentů na tomto sympoziu. Jeho snaha, aby k stoletému výročí Loschmidtova úmrtí byla vydána česká poštovní známka, bohužel narazila na totální nezájem příslušných českých míst – panuje zřejmě názor, aby si Loschmidta oslavili Rakušané sami, stejně udělují tradičně vědcům na svých známkách a bankovkách daleko více místa, než je zvykem v našich krajích.

Baderův pohled na Josefa Loschmidta jako skutečného objevitele struktury benzenu není ovšem přijímán všude bez výhrad. Nejčastější námitkou bývá, že „velký kruh“, používaný Loschmidtem pro benzen, nijak nemusí znamenat šest kruhově uspořádaných uhlíkových atomů a že sám Loschmidt na jiném místě poznamenává, že otázku struktury benzenu nechává otevřenou (viz např. A. J. Rocke, Chemistry in Britain, May 1993, str. 401). Jiní badatelé maximálně připouštějí, že Kekulé byl Loschmidtovými strukturami inspirován při svém popisu struktury benzenu jako cykloheptatrienu se střídajícími se jednoduchými a dvojnými vazbami mezi uhlíky, tak jak ji navrhl a později publikoval r. 1865 a také v následujích letech potvrdil experimentálně.

Loschmidtova jasnozřivost při popisu struktur chemických sloučenin v podstatě tak, jak je známe a používáme v současné době, je však obdivuhodná. Zdá se neuvěřitelné, že tyto návrhy vznikly před více než sto třicety lety (viz např. hetrocyklické sloučeniny v obr. 3). Bez ohledu na to, kdo byl prvním v otázce struktury benzenu, lze Loschmidtovu práci o strukturách molekul zařadit mezi objevy, které dalece předběhly svou dobu, a je jistě na místě ji připomenout.