Česká republika patří sice geologicky, petrograficky a mineralogicky k nejzajímavějším zemím v Evropě, avšak praktická využitelnost nalezišť užitkových nerostů je velmi omezená, především vzhledem k rozsahu a kvalitě jejich zásob. Výjimku tvoří pouze černé a zejména hnědé uhlí spolu s lignitem.

Bohatství hnědouhelných a lignitových ložisek je v českých zemích využíváno průmyslovým způsobem již více než 150 let. Celkem na území České republiky evidujeme 11 hnědouhelných a lignitových ložisek, z toho 7 v Čechách a po dvou na Moravě a ve Slezsku. Osm z nich bylo úspěšně těženo a těžba na sedmi ložiscích přečkala i období druhé světové války.

Kolem roku 2070 si dovedu českou energetiku bez uhlí skutečně představit.

Po roce 1945 však postupně zanikla těžba v chebské pánvi, na ložisku Uhelná na Jesenicku, v jihočeské pánvi, v žitavské pánvi a naposledy v roce 2009 i těžba v jihomoravské lignitové pánvi. Od konce 1. desetiletí 21. století tak má Česká republika k dispozici již jen dvě aktivní hnědouhelné pánve situované pod jižním úbočím krušných hor severozápadních Čech, a to Sokolovskou pánev na Karlovarsku a severočeskou hnědouhelnou pánev v Ústeckém kraji. V období na konci druhé světové války, v roce 1945, bylo v těchto pánvích v provozu celkem 30 hlubinných dolů a 31 převážně malolomových provozů se souhrnnou těžbou 14,1 milionů tun hnědého uhlí.

V době nejvyšších těžeb těchto dvou hnědouhelných revírů, tedy koncem první poloviny 80. let 20. století, vytěžilo 7 hlubinných dolů a 20 převážně již velkolomových provozů v roce 1984 celkem 96,9 milionů tun hnědého uhlí. V sokolovské pánvi dosáhli maximální těžby v roce 1982, kdy se v osmi lomech a jednom hlubinném dole podařilo vytěžit 22 608 milionů tun uhlí. O dva roky se ve statistikách objevuje maximum těžby také v severočeské hnědouhelné pánvi, a to 70,3 milionů tun. Na této těžbě se podílelo 6 hlubinných dolů a 12 lomových provozů. Od počátku pravidelné evidence těžby v roce 1860 do roku 2013, tedy za 154 let, bylo ve dvou podkrušnohorských pánvích vytěženo v souhrnu celkem 5 miliard, 243 milionů a 780 tisíc tun hnědého uhlí, v průměru tedy 34 050 milionů tun ročně.
Od 80. let minulého století tato čísla meziročně trvale klesají. Trend navíc prohloubilo vydání tří vládních usnesení o územně ekologických limitech těžby z roku 1991.

Pravděpodobný vývoj těžby

Z báňsko-technických důvodů byla v závěru roku 2011 dočasně zastavena báňská činnost lomu Družba na Sokolovsku. Zásoby tohoto lomu bude možné z převážné části vytěžit až v návaznosti na těžbu dolu Jiří, akciové společnosti Sokolovská uhelná. V Severočeské hnědouhelné pánvi skončil v roce 2013 pravidelnou lomovou těžbu lom Jan Šverma. Poslední český hnědouhelný důl Centrum na Mostecku v Dolním Jiřetíně podal na Obvodní báňský úřad v Mostě žádost o schválení plánu likvidace. Těžba zde skončila v roce 2015.

Gigantické exkavátory časem pravděpodobně zmizí z lomů i našeho povědomí. Nevíme jen, kdy to bude. Snímek: volné dílo, CC0

Gigantické exkavátory časem pravděpodobně zmizí z lomů i našeho povědomí. Nevíme jen, kdy to bude. Snímek: volné dílo, CC0

Pro dlouhodobý vývoj těžby hnědého uhlí v České republice je tak k dispozici pouze pět lomových provozů: Jiří s navazujícím lomem Družba na Sokolovsku, Libouš na Chomutovsku, ČSA a Vršany na Mostecku a Bílina na Teplicku. S výjimkou lomu Vršany byla jejich výhledová těžba, mimo měnící se báňsko-technické podmínky omezena v roce 1991 třemi vládními usneseními o územně-ekologických limitech.

Lze tedy konstatovat, že hnědouhelné lomové provozy se nacházejí v závěrečné fázi dotěžování. Kritická je situace zejména na lomu ČSA. V roce 2016 byl odstaven z provozu poslední skrývkový těžební stroj a těžba uhlí na úrovni zhruba 3,0 milionů tun poběží pouze do roku 2024. Za kritický lze považovat i stav zásob samotného lomu Jiří na Sokolovsku. Dosahuje již jen 12 % celkem vytěžitelných zásob jeho dolového pole.

Lomy Severočeských dolů končí s těžbou v limitech na začátku nebo v průběhu druhé poloviny 30. let. 21. století, a to v období dvou až tří let před dotěžením vždy s poklesem těžby pod běžnou úroveň.

Pouze lom Vršany má k dispozici stále ještě více než 50 % veškerých vytěžitelných zásob v jeho výhledových dolových polích a zajištěnou životnost až do poloviny 50. let 21. století. Těžební společnost Vršanská uhelná však musí zajistit přeložku liniových staveb v dočasném koridoru Komořany – Hořany – Bylany, stanoveného vládním nařízením č. 1077/6356 z 21. 12. 1963 pro ochranu porubních produktovodů, elektrického vedení nízkého a vysokého napětí a silniční spojky Komořany – Čepirohy mezi silnicemi č. I/13 a I/27. Dle vládního nařízení je v tomto koridoru o rozloze 4,2 km2 vázáno 129,9 milionů tun bilančních zásob hnědého uhlí.
V závislosti na existenci Územně-ekologických limitů tak poklesla těžba hnědého uhlí v severozápadních Čechách pod 40 milionů tun v roce 2015, poklesne pod 30, v roce 2020, pod 20 po roce 2030 a pod 10 milionů tun v roce 2037. Půjde pouze o těžbu v povrchových lomech.

Alespoň část zásob vázaných vně Územně-ekologických limitů v Severočeské hnědouhelné pánvi je z báňsko-technického a ekonomického hlediska považováno za reálně využitelné (zhruba necelých 40 %, tedy něco málo přes 1,3 miliardy tun). Jde především o zásoby v platných dobývacích prostorech, situované v přímém předpolí konečné horní hrany lomů ČSA a Bílina v rámci územně-ekologických limitů. U lomu ČSA bylo na hlavní porubní frontě dosaženo hranic územně-ekologických limitů již koncem 90. let 20. století a lom dotěžuje jednak uhelné zásoby zvyšováním strmosti svahu, jednak zbytkové zásoby v dolovém poli bývalého lomu Obránců míru, přikryté vnitřní výsypkou. Při snižujících se těžbách vytěží tyto zásoby během osmi let, ukončí činnost v roce 2024 a prostor lomu bude rekultivován zaplavením.

Čtěte také:  Krajinu mění těžba, devastuje rekultivace

Bílina prolomena

Rozdílnost názorů na potřebný a možný vývoj těžby domácího hnědého uhlí vyvolala zejména obavy o zajištění „teplého“ uhlí pro centrální teplárny z dlouhodobého pohledu. Proto po mnohaletém odkladu přistoupila vláda České republiky k přehodnocení platnosti územně ekologických limitů vyhlášených v roce 1991. Dne 19. října 2015 bylo vydáno nové vládní usnesení č. 827/2015 o územně-ekologických limitech na Bílinsku. Doporučilo zejména:

  • posunout linii územně ekologických limitů v západním předpolí prostoru Bílina stejnojmenného lomu blíže k východnímu okraji intravilánu obce Mariánské Radčice, a to do vzdálenosti 500 metrů
  • zachovat platnost všech ostatních linií územně ekologických limitů v SHP dle vládního usnesení č. 444/1991
  • zpracovat analýzu možnosti právní úpravy státní regulace způsobu využití hnědého uhlí přednostně pro teplárenské provozy
  • předložit do 31. 12. 2020 v rámci přehodnocování státní energetické koncepce analýzu potřeb hnědého uhlí v dlouhodobé perspektivě v České republice

Důsledky doporučení tohoto vládního usnesení o územně ekologických limitech z podzimu roku 2015 se dají shrnout asi takto: pro lom Bílina se uvolňuje k těžbě minimálně 100 až 104 milionů tun ověřených zásob vysoké kvality (výhřevnost cca 14,5 MJ/kg) v území mezi konečnou horní hranou lomu dle vládního usnesení č. 1178/2008 a linií, která ochraňuje v 500 metrové vzdálenosti východní okraj intravilánu obce Mariánské Radčice. Různé materiály udávají rozdílné názory na množství vytěžitelných zásob uvolněných prolomením limitů v předpolí lomu Bílina, a to od 100 do 150 milionů tun.

Prokázané regionální zásoby uhlí k roku 2011. Počítáno v milionech tun (vyneseno na logaritmickou osu). Podle: www.worldenergy.org

Prokázané regionální zásoby uhlí k roku 2011. Počítáno v milionech tun (vyneseno na logaritmickou osu). Podle: www.worldenergy.org

Srovnejte s 80 let starou statistikou

V roce 1937 odhadovali odborníci světové zásoby uhlí ještě na 5 262 miliard tun. V Evropě na tom byly v té době nejlépe Německo a Anglie. Ruská čísla značně poskočila díky odhadu zásob na Sibiři ve výši 352 miliardy tun. Zdroj: Vesmír 16, 239-40, 1937/9-10

V roce 1937 odhadovali odborníci světové zásoby uhlí ještě na 5 262 miliard tun. V Evropě na tom byly v té době nejlépe Německo a Anglie. Ruská čísla značně poskočila díky odhadu zásob na Sibiři ve výši 352 miliardy tun. Údaje jsou vyneseny opět v logaritmickém měřítku. Zdroj: Vesmír 16, 239-40, 1937/9-10

Graf vychází z následujícího článku:

Odhad zásob uhlí v roce 1937. Zdroj: Vesmír 16, 239-40, 1937/9-10

Odhad zásob uhlí v roce 1937. Zdroj: Vesmír 16, 239-40, 1937/9-10

 

Nezrušené limity lomu ČSA

Složitější je přitom situace v případě lomu ČSA. Přechod těžby z území první etapy do prostoru druhé etapy rozvoje tohoto lomu by byl spojen s potřebou vytvoření dostatečného časového předstihu skrývky nadloží před těžbou uhlí, takže těžby na předpokládané úrovni 5 milionů tun ročně se dosáhne nejdříve v roce 2028. To ovšem za předpokladu, že povolení k další těžbě získá Severní energetická pro lom ČSA nejpozději v letech 2017-2018. Jinak hrozí přerušení těžby, spojené s vytvářením nového pracovního svahu v pozdější době.

V území druhé etapy rozvoje lomu ČSA je k dispozici 287 mil tun vytěžitelných zásob s maximální výhřevností Qir = 17,41 MJ/kg. K jejich odkrytí bude potřeba nejenom postupně skrýt 1,3 miliardy m3 nadložních zemin (příkryvný poměr 4,56 m3 /t1), ale zejména přemístit obyvatelstvo města Horní Jiřetín a osady Černice.
Při rozhodování o eventuálním zachování územně-ekologických limitů z roku 1991 trvale beze změny je třeba vzít na vědomí, že eventuelní exploatace druhé etapy rozvoje lomu ČSA umožňuje navazující vytěžení kvalitních uhelných zásob téměř půl miliardy tun hnědého uhlí s výhřevností Qir=15 MJ/kg) v pilíři areálu chemických závodů v Záluží (třetí etapa) a pod Kopistskou výsypkou (čtvrtá etapa).

Při rozhodnutí o uvolnění zásob druhé etapy k těžbě lze považovat pokračující těžbu za reálnou, dokonce za vhodnou pro odtěžení kontaminovaného podzákladí zálužských chemických závodů výhodnějším báňským způsobem, které budou mít v období po roce 2060 (ukončení skrývky druhé etapy), tedy po 120 letech provozu, jen velmi těžko k dispozici dostatek ropy pro svoje chemické provozy.

Odepsat, či neodepsat?

Je třeba vzít na vědomí, že obě podkrušnohorské hnědouhelné pánve se nacházejí v závěrečné fázi vytěžování, a že současné spory o zachování či uvolnění limitů mohou prodloužit životnost těžby o celá desetiletí, anebo vést k definitivní ztrátě vytěžitelných zásob hnědého uhlí vysoké kvality vně územně ekologických limitů. A to zejména v předpolí lomů ČSA v rámci první a druhé fáze jejich uvolnění, protože neexistuje možnost opravného rozhodování někdy v pozdější době.
Současná situace ve světě, kdy se energetické zdroje již staly nástrojem geopolitických bojů, by pro nás mělo být dostatečným varováním, abychom své strategické zásoby hnědého uhlí definitivně neodepsali.

Světové zásoby uhlí celkem tvořilo k roku 2011 celkem 891 530 milionů tun uhlí. Podle: www.worldenergy.org

Světové zásoby uhlí celkem tvořilo k roku 2011 celkem 891 530 milionů tun uhlí. Podle: www.worldenergy.org

Naopak bychom měli zachovat těžební schopnost a mít tak do budoucna možnost se rozhodnout, jakým způsobem toho nerostné bohatství našeho státu využijeme. Jestli to bude v ekologicky vysoce bezpečných zdrojích na výrobu elektřiny, pro zabezpečení strategické bezpečnosti v dodávkách tepla, nebo při chemickém využití v průmyslu ať rozhodnou budoucí strategické zájmy našeho státu.

Okolní země, disponující významnými zásobami uhlí, které tvoří stále páteř jejich energetik – jako je zejména Polsko a Německo zatím od uhlí ze strategických, bezpečnostních i ekonomických důvodů také neustupují.

Kdy přijde bezuhelný svět

Jaká je tedy budoucnost a role klasické „uhelné” energetiky v ČR, tvořící významnou část našeho energetického mixu? Je zásadní jak při výrobě elektřiny, tak při zásobování obyvatelstva teplem. Její podíl bude postupně klesat, ale nedomnívám se, že to bude v příštích letech nějakým závratným tempem. Ceny elektřiny jsou s výjimkou letošní zimy dlouhodobě na nízké úrovni a ekonomika výroby je alespoň mírně zisková právě při výrobě z domácího uhlí. Konkurenceschopnost ceny tepla z tepláren je oproti decentrálním plynovým kotelnám napříč republikou podstatně vyšší opět při výrobě z hnědého uhlí. Zemní plyn musíme dovážet a paroplynové elektrárny jsou většinou ztrátové. Pádných důvodů pro další využívání domácího uhlí je tedy dostatek.

Když si uvědomíme, že důležitou otázkou pro ČR je energetická bezpečnost a soběstačnost, můžeme se ptát, jak do tohoto schématu zapadá budoucnost bez uhlí? Kolem roku 2070 si dovedu českou energetiku bez uhlí skutečně představit. Technologický rozvoj přinese jistě nové směry vývoje, obnovitelné zdroje energie se možná opravdu stanou konkurenceschopnými i bez dotací, postaví se mohutné přenosové trasy od větrných farem do míst spotřeby, budou levné baterie, chytré sítě… Ale v horizontu dvou desetiletí je to nesmysl. Letošní zima jasně ukázala, že když skutečně mrzne a nefouká, tak nám obnovitelné zdroje energie nejsou nic platné a uhelná energetika plus jádro je pilířem stability a bezpečnosti dodávek. Tak to bude muset ještě dlouho zůstat, neboť rozvoj obnovitelných zdrojů energie je u nás limitovaný přírodními podmínkami. A je to navíc scénář velmi drahý, na který si budeme nejprve muset zajistit prostředky. Odkud je vzít nám zatím ještě nikdo nevysvětlil.

Jak Vesmír budoucnosti uhlí odhadoval v roce 1957

Srovnejte aktuální článek s tím, jak jsme o budoucnosti uhlí psali před 60 lety.

Odhad budoucnosti uhlí ve Vesmíru v roce 1957. Zdroj: Vesmír 36, 191, 1957/6.

Odhad budoucnosti uhlí ve Vesmíru v roce 1957. Zdroj: Vesmír 36, 191, 1957/6.

 

Titulní snímek: Budoucnost s uhlím či bez uhlí? Snímek: volné dílo, CC0

 

Další články tématu

Print Friendly, PDF & Email