Ani ve stáří není pozdě. „Téměř všichni naši klienti bez ohledu na věk dosáhnou při tréninku úspěchů, nad nimiž žasnou oni sami i jejich okolí,“ říká Dana Steinová, předsedkyně České společnosti pro trénování paměti a mozkový jogging.

Podstatně důležitější než ono „žasnutí“ je podle Dany Steinové fakt, že se dotyčným zvýší sebevědomí. Česká verze trénování paměti právě na tento aspekt velmi důsledně dbá, a právě proto se stala celosvětově vyhledávanou – Dana Steinová učila trénovat paměť ve Spojených státech i řadě evropských či exotických zemí. V době našeho rozhovoru se chystala na Mauricius.

Byť se zaměřuje především na seniory, metoda je učena i zájemcům všeho věku.

Česká škola trénování paměti je vyhledávaná i v zahraničí. V čem je tak unikátní? „Základ je všude stejný. Vychází z mnemotechnických pomůcek, za něž vděčíme starým Řekům. Ti ale netušili, čeho všeho lze jejich prostřednictvím dosáhnout, jaký to bude přínos v době o tolik pozdější,“ vysvětluje Dana Steinová. „My ale víc než kdekoli jinde důsledně trváme na motivujícím, povzbuzujícím, pozitivním přístupu trenérů. Na posilování sebevědomí klientů, což jim snáze otevírá cestu k dobrým výsledkům a zpětně zase zvyšuje sebevědomí, posiluje pocit vlastní důstojnosti, soběstačnosti. A úspěchy většinou s překvapením přijímá i jejich okolí, pohlíží na seniory s větším respektem, obdivuje, co všechno si lidé, které považovali za odepsané, dokážou zapamatovat.“

Dana Steinová rovněž obecně nedoporučuje trenérům, aby se snažili před tréninkem klienty diagnostikovat, i kdyby k tomu byli profesně vyškoleni (jsou to zejména psychologové nebo psychiatři). Zkušenost totiž říká, že právě znalost diagnózy by mohla být v tréninku limitujícím faktorem. „Buďte proto víc iracionální a budete překvapeni, že klient má mnohdy na víc, než byste z odborného hlediska očekávali, radím stávajícím i budoucím kolegům.“

Co všechno se lze naučit

S pomocí paměťových technik si lze zapamatovat poměrně snadno a bez velké námahy i to, co leckdo považuje za nezapamatovatelné. A to u lidí různého věku, inteligence, jiných typů schopností a handicapů.

„Bohužel málokdo ví, že již dříve, než se skutečné problémy s pamětí projeví, si můžeme, řekněme, vytvářet jakousi kognitivní rezervu. Třeba ve třiceti. Proto stále opakuji, jak je trénink důležitý.“

Účastníci kurzů si sami určují témata, která je zajímají. Dobrodružstvím pro ně je výmýšlení kombinace různých mnemotechnik, která vede ke kýženému cíli.

Jak se naučit mapu světa

Jedním z přání klientů byla aktualizace politické mapy světa, která se tolik změnila od doby, kdy mnozí z nás chodili do školy. Vzhledem k tomu, že mozek si dobře pamatuje příběhy, všechny státy Evropy se dají snadno zapamatovat pomocí následujícího příběhu, ve kterém sledujeme i geografickou polohu, jen ostrovy jsme nechali na konec. Rovněž jsme museli udělat malou úpravu v tom, že jsme si přidali Kypr, vzhledem k tomu, že je součástí EU a vyřadili naopak Turecko, které se převážně rozkládá v Asii.

EVROPA – 46 států s hlavními městy. Zde je příběh:

Líza (Lisabon) si dala sklenku portského (Portugalsko) a pozorovala vzrušeně španělskou corridu v Madridu spolu s kamarádkou Andorrou, které měla čerstvě obarvené vlasy La Vellou.

Hned potom odjely do Francie, měly totiž v Paříži sraz s Janem Lucemburským, který jim přivezl belgické pralinky z Bruselu a nizozemské tulipány z Amsterdamu. Po tom, co se s ním rozloučily, musely přelézt v Německu berlínskou zeď, aby se dostaly do Dánska.

Tam v Kodani vyzvedly malou mořskou vílu a všechny tři se vydaly na oslu přes Norsko do Švédska, kde měly sledovat ve Stockholmu předávání Nobelových cen. Byly z toho cestování tak uondané, že si šly odpočinout v Helsinkách do finské sauny.

A posilnily se ruskou vodkou značky Moskovskaja (Moskva), ale to už bylo na trajektu Estonia cestou do Tallinnu. Tam se však dlouho nezdržely, protože si chtěly zajezdit na nejstarší bobové dráze světa blízko Rigy v Lotyšsku. Pak se přesunuly do Litvy, kde si koupily jantar ve Vilnijusu za poslední mince (Minsk), které jim zbyly z Běloruska.

Ukrajině se raději vyhnuly, aby nedostaly kyjem (Kyjev) a namířily si to rovnou do Moldavska na sladké víno značky Kišiněv.

Pozvaly na něj také Drákulu, který kvůli tomu přiletěl z rumunské Bukurešti se svou bulharskou milenkou Sofií. Až tam uslyšely naléhavé volání řecké bohyně Pallas Atheny, aby jí pomohly zachránit týranou (Tirana) Albánii. Týral ji makedonský skopec (Skopje).

Sekal do ní kosou (Kosovo) až krev pryštěla (Priština). Černohorka Podgorica popadla srp (Srbsko) a ze svého bílého hradu (Bělehrad) běžela bosa (Bosna) přes celou Hercegovinu až do Sarajeva, aby jí zachránila. Chorvati pomáhali zatloukat hřeby (Záhřeb), Slovinci na ní volali: “My ljubljajem tebja“ (Ljubljana).

Maďaři chudince nabídli budapešťskou pomazánku, Slováci přidali bratislavský guláš, Poláci polský salám z Varšavy a Češi ji pozvali na pražskou šunku a pivo. Rakušané přidali pozvání na Vídeňskou kávu. Lichtenštejnové jí nabídli rekonvalescenci na jejich hradě ve Vaduzu.

Jen Švýcaři se drželi zpátky, měli totiž strach, aby jim berňák (Bern) nezdanil výhry z monackého casina v Monte Carlu. A Italové jí zvali do Říma, že se s ní budou modlit ve Vatikánu. A kdyby se nechtěla modlit, tak si může užít s námořníkem, který se tváří jako svatý (San Marino).

Odmítla obojí! Ani maltézský rytíř s naditou valetou ji nezlákal. Uspěla teprve kyprá Nikosie, která ji pozvala do Velké Británie na dublovanou (Dublin) irskou whiskey. V Londýně se spolu opily tak, že si vůbec nepamatovaly, jak se dostaly na Island. Probraly se až po tom, co jim dal reiki Yavík (Reykjavík), pohledný islandský mladík!

Vysvětlivka:

  1. Portugalsko – Lisabon
  2. Španělsko – Madrid
  3. Andorra – La Vella
  4. Francie – Paříž
  5. Lucembursko – Lucemburk
  6. Belgie – Brusel
  7. Nizozemsko – Amsterodam
  8. Německo – Berlín
  9. Dánsko – Kodaň
  10. Norsko – Oslo
  11. Švédsko – Stockholm
  12. Finsko – Helsinky
  13. Rusko – Moskva
  14. Estonsko – Tallinn
  15. Lotyšsko – Riga
  16. Litva – Vilnius
  17. Bělorusko – Minsk
  18. Ukrajina – Kyjev
  19. Moldavsko – Kišiněv
  20. Rumunsko – Bukurešť
  21. Bulharsko – Sofie
  22. Řecko – Atény
  23. Albánie – Tirana
  24. Makedonie – Skopje
  25. Kosovo – Priština
  26. Černá Hora – Podgorica
  27. Srbsko – Bělehrad
  28. Bosna – Hercegovina
  29. Chorvatsko – Záhřeb
  30. Slovinsko – Lublaň
  31. Maďarsko – Budapešť
  32. Slovensko – Bratislava
  33. Polsko – Varšava
  34. Česko – Praha
  35. Rakousko – Vídeň
  36. Lichtenštejnsko – Vaduz
  37. Švýcarsko – Bern
  38. Monako – Monte Carlo
  39. Itálie – Řím
  40. San Marino
  41. Vatikán
  42. Malta – Valletta
  43. Kypr – Nikósie
  44. Velká Británie – Londýn
  45. Irsko – Dublin
  46. Island – Rejkjavík

„A využívání mnemotechnických pomůcek celkově povzbuzuje mozkovou činnost. Včetně toho, že aktivizuje obě hemisféry, jejich součinnost,“ zdůrazňuje Dana Steinová.

Co podporuje paměť

Dana Steinová nezavrhuje ani jiné postupy, jak si procvičovat paměť. Zdravý životní styl bohatý na mentální podněty, fyzickou aktivitu, společenský kontakt a zdravou stravu je základním předpokladem dobře fungující paměti. Také doporučuje jednoduchou techniku, s níž má u klientů rovněž dobré zkušenosti: Denně si pozorně přečíst nějaký článek z novin. Po přečtení se pokusit ho doslova přepsat. „Pokud se takto trénuje denně, postupně se mohou používat delší a delší texty a časem se začne zlepšovat nejen paměť, ale i koncentrace.“

Mladý obor na vzestupu

Odborné pojetí tréninku paměti je dosti mladý obor. Jako první se kognitivnímu tréninku začali věnovat Němci koncem osmdesátých let minulého století a v roce 1987 založili první svaz trenérů paměti, s nímž Dana Steinová později začala spolupracovat.

Dnes mnoho zemí s tréninkem paměti teprve začíná. Zahraniční experti jsou tudíž vítáni.

Možná stojí za zmínku, jak se vlastně ona sama k tomuto oboru dostala a jakých rolí se v té souvislosti ujala, jaké instituce založila.

Počátky v Česku

Inženýrský titul není pro tento obor zcela typický. Ačkoli, jak sama říká, dnes se trenéry paměti stávají lidé z rozmanitého prostředí, nejrůznějšího zaměření. A tak i Danu Steinovou osud a zájmy vedly po studiu VŠE zcela jiným směrem.

Od roku 1991 působila v EURAG (European Federation of Older Persons), kde se dnes působí ve funkci generálního sekretáře. V roce 1993 ji kolega Karel Marquardt, tehdejší předseda sociálního výboru Rady Evropy, pozval na Evropské symposium o trénování paměti.

„Tam jsem se setkala s belgickou psycholožkou Arlette van Assel, autorkou knihy o trénování paměti pro seniory, která mě velmi inspirovala. Shodou okolností jsme se narodily ve stejný den, měsíc a rok, a proto Arletta slíbila, že v dubnu 1994 povede v Praze seminář pro trenéry paměti. A já jako aktivní členka České gerontologické a geriatrické společnosti jsem k účasti pozvala právě členy této společnosti, což ovlivnilo naši dlouhodobou orientaci na seniorskou populaci.“

Danuše  Steinová (*1949). Absolvovala VŠE, poté rekvalifikační postgraduální studium na FF UK obor Vzdělávání dospělých. Od roku 1994 se věnuje trénování paměti. Foto archiv D. Steinové

Ještě týž rok odjela na rok do USA, kde úspěšně vedla kurzy trénování paměti a semináře pro trenéry. Spolupráce s belgickou kolegyní se prohlubovala a společně začaly spolupracovat s německým Svazem trenérů paměti.

Od roku 1983 se věnuje vytváření aktivizačních programů pro seniory, iniciovala vznik celé řady pražských U3V (univerzit třetího věku) a pět let působila jako organizační pracovnice té úplně první z nich na tehdejší fakultě všeobecného lékařství UK, 25 let vedla přípravný kurz ke studiu na U3V,v roce 1993 založila mezigenerační Univerzitu volného času a v roce 2004 Experimentální univerzitu pro prarodiče a vnoučata. V současné době vede Centrum celoživotního vzdělávání v rámci zapsaného spolku Aktivní stáří .eu.

Od roku 2002 působí její zásluhou EURAG Memory Training Center, které školí zahraniční trenéry paměti v angličtině buď v Praze, nebo v zahraničí a pořádá také Intensive memory training classes pro zahraniční zájemce. Pod EURAG spadá i pražské Centrum trénování paměti.

V Česku již bylo od roku 1994 vyškoleno na 2000 trenérů, certifikované kurzy pro trenéry paměti mají akreditaci MPSV a trenéři paměti procházejí náročným kontinuálním vzděláváním pro udržení profesní odbornosti.

V letech 2006 až 2010 byla Dana Steinová členkou ředitelského týmu výzkumného projektu trénink kognitivních funkcí u stárnoucí populace, na němž společnost spolupracovala s Psychiatrickým centrem Praha (dnes Národní ústav duševního zdraví).

Od roku 2005 je ČSTPMJ partnerem celosvětové akce Brain Awareness Week se svým Národním týdnem trénování paměti. Drží světový primát v tom, že akci pořádá v národním měřítku, letos to bylo 353 přednášek pro téměř devět tisíc osob.

Po celý stanovený týden se konají po celém světě stovky akcí, jejichž cílem je seznámit co nejširší veřejnost s aktuálními výzkumy mozku. V tuzemsku se lidé seznamují především s metodami tréninku paměti.

Jsme na počátku boomu

Délka lidského života se prodlužuje a s ním i období stáří se všemi jeho příznaky. Trénování paměti se stává základní nutností nejen kvůli minimalizaci problémů s pamětí v běžném denním životě, ale hlavně proto, že přispívá k vytváření rezervní mozkové kapacity, která nám v ideálním případě může vykompenzovat následky cévní mozkové příhody, úrazu mozku či neurodegenerativního onemocnění.

Čeští trenéři paměti, jejichž „guruem“ zůstává, dnes působí ve spolupráci s různými institucemi, v nemocnicích či domovech pro seniory. „Speciálním projektem, který jsme začali prosazovat v tuzemsku i v zahraničí, je školení seniorů, směřující k tomu, aby mohli metodu tréninku paměti využívat ku prospěchu svých vrstevníků i sami mezi sebou,“ dodává Steinová.

 

Titulní ilustrační snímek: Volné dílo, CC0

 

Další články tématu

Print Friendly, PDF & Email

Tagy

O autorovi

Ivana Vajnerová

Ivana Vajnerová

PhDr. Ivana Vajnerová vystudovala psychologii, ale po většinu života se věnovala spíše žurnalistice (kde samozřejmě je psychologických aspektů dostatek – jak v tématech, tak v prostředí samotném) a sociologickým výzkumům (k nimž psychologie nedílně patří). V současnosti se částečně navrátila k „čisté“ psychologii, a to k psychologickému poradenství. Vzhledem k tomu, že aktuální osobní problémy konkrétních lidí se stávají břemenem i pro „necynického“ psychologa, je pro autorku potěšením zaobírat se opět i různými psychologickými teoriemi v souvislosti s celospolečenskými tématy, což jí Vesmír skýtá.