„Divočinu nelze ex definitione vytvořit, lze ji pouze připustit.“

Igor Míchal (2002)

Našli bychom asi pramálo těch, kdo by řekl, že je česká krajina nespoutanou divočinou. Existuje dokonce skupina vědců, kteří s trochou nadsázky tvrdí, že jakmile člověk pustil do lesa ochočené zvíře, aby se napáslo, vznikla kulturní krajina. Další skupina odborníků prohlašuje, že člověk do ekosystému planety zasáhl už natolik, že o původní, nedotčené, nemanipulované či panenské přírodě může být jen těžko řeč. A zaslechnout můžeme i názor, že cokoli, co člověk udělá, je naprosto přirozené, protože i on je součástí přírody, byť by to měl být výbuch atomové bomby.

Ať už se přikloníme na jakoukoli stranu, je dobré zamyslet se, jak můžeme nechat nově vzniknout, připustit či zkonstruovat divočinu. Ať už jako koncept vědecký, etický, či kulturní. Divočina nám z minulosti nemusí jen přetrvat, její nové ostrovy mohou i vzniknout. A to je tématem tohoto článku i odborné studie Hnutí DUHA.

Bez škatulky

Jeden z přístupů vnímá divočinu ne jako prostor nezasažený, původní, ale jako prostor divoký, samonosný, plynoucí v čase a prostoru. Podle Garyho Snydera je divokost základní povahou přírody. Tedy spontánní, probíhající v tomto čase i v budoucnosti. Jde o samovolný vývoj přírody či prostředí, který je nepředvídatelný, bez škatulky a cílového stavu. Pro naplnění tohoto konceptu je nutné přijmout odpovědnost člověka za zachování základního práva na existenci a neovlivňování vývoje ostatních živých organismů, které spolu s lidmi žijí ve společném ekosystému Země. Je to „něco“, co existuje a nastane, když dovolíme přírodě divočit bez přímých, cílených a zamýšlených zásahů člověka.

Prameniště s bohatým výskytem mechů. Snímek Vratislav Vozník

Prameniště s bohatým výskytem mechů. Snímek Vratislav Vozník

 

Samozřejmě ne všude, jen na pečlivě vybraných místech, která však nebudou zabírat pouze 0,3 % rozlohy České republiky, jak je tomu v současnosti. Cílem Hnutí DUHA je, aby se divočina „děla“ alespoň na 3 % rozlohy Česka. Divočinu tak můžeme připustit např. v člověkem vyčleněné lesní rezervaci v Beskydech, v obhospodařovaném lese v Chřibech, na opuštěném brownfieldu ve městě nebo na výsypce na Mostecku. Stačí přírodě umožnit stát se s pomocí divokosti divočinou.

Nehledáme Pravdu, Podstatu nebo Budoucnost, neuvádíme jasnou definici divočiny či samovolných procesů. Jsme jen přesvědčeni, že stejně jako ve zbytku Evropy i u nás je prostor pro divokou přírodu, kdy cesta bude cílem. Kdy procesy budeme ochraňovat, obdivovat a zkoumat pro procesy samotné. Tedy bez předchozího určení cílového stavu, ve kterém bychom ono místo měli najít za pět, deset, sto či pět set let. Právě proto se snažíme najít vhodná místa, na nichž lze chránit jejich přírodní vývoj – umožnit samovolné procesy a cíleně je neovlivňovat.

Hledání české divokosti

Hnutí DUHA se ochranou divočiny zabývá přes dvacet let, po většinu času především ve formě ochrany Národního parku Šumava. V roce 2010 jsme vydali publikaci Okna do divočiny v české krajině (PDF), která shrnuje, proč a jak by v České republice mohlo vzniknout několik větších území, kde se lidské zásahy omezí na naučné stezky a přístřešky pro turisty. V obecné rovině rozebírá koncept divočiny v české ochraně přírody i v evropském myšlení. Jak může divočina vypadat? Jak ovlivňuje diverzitu? Jaké má turistické využití a přínosy pro ekonomiku? Kromě odpovědí na tyto otázky nabízí padesátistránkový souhrn poznatků i praktické řešení, jak by se mohla divočina v České republice rozvíjet.

Z vyargumentovaného, ale stále poněkud obecného konceptu vyšla v roce 2016 studie s návrhy konkrétních míst (včetně metodiky jejich výběru), kde by se mohly v České republice chránit samovolné procesy (PDF). Návrhy se soustředí především na lesní ekosystémy, které jsou však jen jednou z možných variant území vhodných pro ochranu a rozvoj divokosti. Rozhodně tak nelze ani v případě lesů považovat výčet lokalit za vyčerpávající. Jde jen o jeden z možných typů krajinných celků, chcete-li jednu z linek, kde dát přednost divokosti přírody.

Pro přírodu i pro člověka

Stále mějme na paměti, že ochrana samovolných procesů je podle celoevropsky přijímané koncepce třetím pilířem ochrany biodiverzity – spolu s ochranou biotopů a druhů. Lesy ponechané přírodnímu vývoji mají pro poznání samovolných procesů zásadní význam. Vedle sebe se mohou uplatnit různá lesní stadia (stadium růstu, zralosti i rozpadu). Pralesní formace lesa s dostatkem mrtvého dřeva jsou důležité pro ptáky hnízdící v dutinách či saproxylické (na mrtvém dřevě závislé) druhy brouků, dále pro různé druhy hub, a především půdních organismů, jejichž početnost i rozmanitost mnohonásobně převyšuje nadzemní části ekosystémů.

Mrtvé dřevo v lesích. Snímek Vratislav Vozník

Mrtvé dřevo v lesích. Snímek Vratislav Vozník

 

Velké oblasti přímo neovlivňované člověkem jsou místy, kde může nadále probíhat přirozená evoluce založená na vzájemném ovlivňování jednotlivých složek ekosystémů, které se v daném místě vyskytují v unikátním, jen zprostředkovaně dotčeném uskupení. Významná jsou také jakožto vzorky pro srovnání s hospodářskou krajinou. Informace zde získané jsou důležité pro správné nastavení způsobů hospodaření, např. hospodaření s vodou v lesích (vývratová dynamika, mrtvé dřevo apod.).

Přirozeně meandrující toky řek. Ilustrace Petr Mores

Přirozeně meandrující toky řek. Ilustrace Petr Mores

Dostatečně velké plochy lesních segmentů ponechaných samovolnému vývoji nám mohou ukázat, co se děje v přírodě právě teď, tedy za stávajících podmínek prostředí, a objasnit, proč se to děje. Je to jediná možnost pro pochopení, jak se prostředí mění a pravděpodobně měnit bude, například v kontextu změny klimatu. V neposlední řadě jsou tyto oblasti významné i pro takzvanou zelenou infrastrukturu, propojování krajiny, nezbytné pro některé druhy organismů, například pro velké šelmy, které se k nám vracejí.

 

Ostrovy divočiny také představují jednu z mála příležitostí jak v České republice na větších plochách obnovit přírodní dynamiku řek a potoků. Projektů obnovy přirozených říčních niv bude patrně přibývat. Pomáhají vytvořit plochy, na nichž se může voda při zvýšených stavech bezpečně rozlít, čímž chrání města a obce po proudu před záplavami. Rovněž v období sucha jsou tato území velmi významná, naakumulovaná voda pomáhá udržet dostatečné vodní stavy toků, které jsou dále po proudu využívané při lidské činnosti.

 

Kromě uvedených přínosů nelze opomenout ani fakt, že jsme národem výletníků a turistů. Na výlety do české krajiny každý týden chodí na čtyři miliony lidí. Turistika je také důležitým faktorem hospodářského rozvoje České republiky a v některých venkovských oblastech největší ekonomickou příležitostí. Právě území ponechaná přírodě, která zároveň umožňují vstup ohleduplným návštěvníkům, přinášejí novou nabídku udržitelného cestovního ruchu.

Potenciál divočiny v Česku

Zmiňovanou studii z roku 2016 Česká divočina: Analýza podmínek na území ČR z hlediska biodiverzity a vhodnosti pro ponechání samovolnému vývoji nechalo Hnutí DUHA zpracovat u společnosti DHP Conservation, s. r. o.

 

Obálka publikace Hnutí DUHA, 2016

Obálka publikace Hnutí DUHA, 2016

Tato analýza navazuje na schválený vládní dokument Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky 2016–2025, jehož cílem je mimo jiné zajistit ochranu přírodních procesů. Vybrané reprezentativní vzorky naší přírody ponechané samovolnému vývoji by umožnily nejen účinnou ochranu vzácných druhů, ale rovněž zachování informace, jak přírodní ekosystémy vypadají a jak se mění v závislosti na změnách prostředí. Vytvoření soustavy těchto území se proto může stát i konkrétním opatřením připravovaného Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu, který navazuje na schválenou takzvanou Adaptační strategii ČR.

Data pro analýzu Hnutí DUHA poskytla na základě licenční smlouvy Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK). Cílem bylo stanovit území s lesními přírodními stanovišti vhodnými pro budoucí ponechání samovolnému vývoji. Takových, která dnes dosahují rozlohy okolo 1000 hektarů a zároveň je v jejich širším okolí potenciál pro další rozvoj. Jedná se o jeden z možných přístupů pro nalezení vhodných oblastí, přičemž na diskuzi dalších není na tomto prostoru místo.

Výhodou zvoleného postupu je nalezení oblastí, které jsou v odpovídající kvalitě (blížící se přirozené druhové skladbě lesa) a u nichž se výsledky režimu ponechání samovolnému vývoji projeví v blízkém časovém horizontu. Jako určité omezení zvoleného postupu se naopak může jevit očekávaný střet se zájmy ochrany přírody (ochrana druhů, ochrana stanovišť), která se snaží ochránit a zlepšit stávající strukturu biotopů. Podobný střet může nastat také u vlastníků lesa. Metodika aplikovaná v analýze také umožňuje verifikaci a aktualizaci popsaného postupu. Je možné dále ji využívat i pozměňovat, ovšem vždy s odvoláním na tuto původní verzi.

Kdo hledá, najde

Analýza je založena na operacích v GIS a pracuje s následujícími datovými zdroji poskytnutými AOPK ČR: vrstva mapování biotopů, konsolidovaná vrstva ekosystémů ČR, nálezová databáze ochrany přírody, migračně významná území, mokřady mezinárodního významu, biosférické rezervace, lokality se smluvní ochranou bezzásahovosti na základě smlouvy mezi AOPK ČR a Lesy ČR, zvláště chráněná území, Natura 2000, územní systém ekologické stability (nadregionální centra).

Abychom v analýze mohli prezentovat konkrétní lokality, domluvili jsme se zpracovateli následující postup: Jednotlivé datové zdroje překryli „přes sebe“, čímž vznikla mapa obsahující různé vrstvy. Polygony vrstev mapování biotopů roztřídili podle typu na biotopy, které jsou v souladu s ponecháním samovolnému vývoji (přírodní lesy, přirozené bezlesí, přírodní křoviny, přírodě blízké toky,…), v nesouladu s divokostí (závislé na hospodaření) a ostatní. Následně rozdělili území ČR sítí čtverců o rozměrech 250 x 250 metrů. Pro každý čtverec existuje výpočet zastoupení biotopů v souladu s ponecháním samovolnému vývoji. Do dalšího zpracování postoupily čtverce, kde byl tento poměr >75 %.

V této fázi nešlo o konkrétní lokality, ale o území s významnou přírodní kvalitou (přibližně 5,3 % čtverců na území ČR). Z těchto čtverců se zastoupením biotopů v souladu s ponecháním samovolnému vývoji z více než 75 % vznikly komplexy s mezerou maximálně jednoho čtverce, navíc s podmínkou minimální rozlohy 5 km2 (vzešlo celkem 270 komplexů neboli shluků).

Komplexy biotopů v souladu s ponecháním samovolnému vývoji o rozloze alespoň 5km2.

Komplexy biotopů v souladu s ponecháním samovolnému vývoji o rozloze alespoň 5 km2.

Při další selekci potenciálně vhodných lokalit jsme záměrně vyloučili území stávajících národních parků. Cílem národních parků je totiž ochrana samovolných procesů na převažující části území, jsou tedy součástí celkového potenciálu divočiny v České republice.

Samozřejmě do celkové rozlohy divočiny započítány jsou (0,3 %) a dále se s nimi počítá při rozšiřování divočiny na rozlohu 3 %. Tato analýza se však zaměřuje na vyhledávání dalších vhodných míst pro ochranu divočiny. Komplexy ve vzniklé množině prošly kategorizací a do dalšího výběru se dostaly lokality s rozlohou větší než 10 km2. Vyloučena byla zástavba, silnice (mimo lesní cestní síť), a pokud to bylo možné, byly vyloučeny biotopy v nesouladu s ponecháním samovolnému vývoji. Takto bylo získáno 25 reprezentativních lokalit v devíti územích.

Komplexy biotopů o rozloze alespoň 10 km2, 25 reprezentativních lokalit v devíti územích.

Komplexy biotopů o rozloze alespoň 10 km2, 25 reprezentativních lokalit v devíti územích (záměrně vynechána území stávajících národních parků).

 

Metodika podrobněji

  1. Analýzy je založena na operacích GIS a pracuje s následujícími datovými zdroji (poskytnuto AOPK ČR, 2015)

1.1 Vrstva mapování biotopů je výsledkem mapování biotopů ČR (VMB) a přináší výchozí celoplošnou informaci o výskytu a stavu přírodních biotopů na území ČR. Hranice segmentů se zakreslují do Základní mapy ČR v měřítku 1 : 10 000. Aktualizovaná VMB je významným zdrojem údajů o aktuální vegetaci.

1.2 Konsolidovaná vrstva ekosystémů ČR (KVES) je mapový podklad založený na kombinaci vrstvy mapování biotopů s ostatními datovými zdroji o území v ČR, zejména ZABAGED, DIBAVOD, UrbanAtlas, LPIS a CORINE Land Cover. KVES tak umožňuje rozlišení přírodních biotopů od antropogenních (umělých) typů ekosystémů v rozlišení vhodném pro hodnocení ekosystémových služeb.

1.3 Nálezová databáze ochrany přírody (NDOP) je aplikace určená k zadávání a editaci dat o výskytu druhů rostlin a živočichů již od roku 2008. Vybráno bylo jen několik vlajkových druhů: rys ostrovid (Lynx lynx), tetřev hlušec (Tetrao urogallus), čáp černý (Ciconia nigra), datlík tříprstý (Picoides tridactylus), lejsek malý (Ficedula parva) a puštík bělavý (Strix uralensis).

1.4 Migračně významná území (MVÚ) představují území zvýšené hodnoty jak pro trvalý výskyt, tak pro migraci lesních druhů. V jejich rámci je třeba zajistit ochranu migrační propustnosti krajiny v rámci širšího kontextu krajiny. Základní pracovní měřítko vrstvy je 1 : 100 000.

1.5 Mokřady mezinárodního významu neboli ramsarské lokality chrání takzvaná Ramsarská úmluva (Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva).

1.6 Biosférické rezervace jsou velkoplošná území vyhlášená v rámci mezinárodního programu UNESCO Člověk a biosféra. Tato území představují reprezentativní ukázky kulturních i přírodních krajin, ve kterých zároveň hraje důležitou roli člověk a jeho aktivity.

1.7 Lokality se smluvní ochranou bezzásahovosti na základě smlouvy mezi AOPK ČR a Lesy ČR představují bezzásahová území o předpokládané velikosti zpravidla 0,25 až 1 km2 vyhlašovaná přednostně na území 1. zón chráněných krajinných oblastí a území maloplošných chráněných území v celkové rozloze až 50 km2 na pozemcích s právem hospodaření LČR.

1.8 Zvláště chráněná území jsou národní parky a chráněné krajinné oblasti (vč. zonace), (národní) přírodní rezervace a (národní) přírodní památky (vč. ochranných pásem).

1.9 Evropsky významné lokality a ptačí oblasti představují území tvořící soustavu Natura 2000, kterou společně vytvářejí členské státy EU.

1.10 Územní systém ekologické stability – jedinou využitelnou digitalizovanou vrstvu představují nadregionální centra.

  1. Polygony vrstev mapování biotopů (VMB) byly roztříděny podle typu na biotopy:
  • v souladu s ponecháním samovolnému vývoji (přírodní lesy, přirozené bezlesí, přírodní křoviny, přírodě blízké toky)
  • v nesouladu s ponecháním samovolnému vývoji (závislé na hospodaření)
  • ostatní
  1. Území ČR bylo rozděleno sítí čtverců o rozměrech 250 × 250 metrů. Pro každý čtverec byl proveden výpočet zastoupení biotopů v souladu s bezzásahovostí. Vybrány byly čtverce, u nichž byl tento poměr >75 %. V této fázi nebyly vybrány konkrétní lokality, ale území s významnou přírodní kvalitou (přibližně 5,3 % čtverců na území ČR).
  2. Z těchto čtverců se zastoupením biotopů v souladu s bezzásahovostí >75 % byly vytvořeny komplexy s mezerou max. 1 čtverce s podmínkou minimální rozlohy 5 km2 (celkem 270 komplexů/shluků).
  3. Při výběru potenciálních území byla vyloučena území národních parků, území/shluky byly kategorizovány – proběhl expertní výběr 10 nejperspektivnějších oblastí (možno uvažovat i o oblasti Křivoklátska a Českého krasu).
  4. Byl proveden výběr potenciálních lokalit větších než 10 km2 na úrovni čtverců 250 × 250 metrů. Vyloučena byla zástavba, silnice (mimo lesní cestní síť), a pokud to bylo možné, byly vyloučeny biotopy v nesouladu s bezzásahovostí, obecně bezlesí a frekventované turistické (zejména zpevněné) cesty. V úvahu byly brány všechny zdrojové vrstvy dle bodu 1. Bylo získáno 25 reprezentativních lokalit v devíti územích.

 

Na základě expertních konzultací, jež se věnovaly například možnosti doplnění referenčních ploch jednotlivých lesních ekosystémů chráněných v České republice, jsme došli k pěti lokalitám, u nichž jsme následně nechali upřesnit hranice jádrových oblastí nad 10 km2 (hranice především dle komunikací a hranic přírodních biotopů), přibližných hranic potenciálu nad 30 km2 a nechali jsme zpracovat i detailní popis daných lokalit dle jednotné osnovy.

Jako potenciálně vhodné lokality byly vybrány Beskydy, Chřiby, Krušné hory, Libavá, Litovelské Pomoraví. Podrobnosti k vybraným lokalitám (popis území, mapy území) jsou součástí analýzy, kterou je možné si stáhnout na webových stránkách České divočiny.

Lokality vybrané analýzou jako potenciál pro ponechání samovolnému vývoji.

Lokality vybrané analýzou jako potenciál pro ponechání samovolnému vývoji.

 

Analýza, kterou Hnutí DUHA předkládá, umožňuje verifikaci a aktualizaci výše popsaného postupu. Na základě změny vstupních parametrů na některé z úrovní metodiky je možné dojít k jiným výsledkům. Je tedy třeba zdůraznit, že vybrané lokality, které v nabízené publikaci najdete, jsou pouze potenciálně možnými novými ostrovy divočiny v České republice a jejím hlavním cílem je odstartovat seriózní diskuzi.

Ukázka překrývání jednotlivých vrstev a vyhledávání komplexů.

Ukázka překrývání jednotlivých vrstev a vyhledávání komplexů.

 

 

K dalšímu čtení

Česká divočina. Analýza podmínek na území ČR z hlediska biodiverzity a vhodnosti pro ponechání samovolnému vývoji, 2016

Okna do divočiny v české krajině, 2010

Karel Prach:  Divočina v české krajině  (Vesmír 89, 783, 2010/12)

Radim Hédl: O divočině, divokosti a ochraně přírody (Vesmír 88, 511, 2009/7)

 

Titulní snímek: Vratislav Voznik

Print Friendly, PDF & Email

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *